Co se nevešlo aneb S čím jsem se nechlubil....
Průvodním jevem stáří je zapomínání – to je fakt a těžko s tím něco dělat. Když se chci přiznat, musím se vrátit k úterní túře z Lopeníku, která končila v Květné.
Sedíme na terase restaurace a protože do příjezdu autobusu zbývá ještě poměrně dost času, napadá mě, že bych se mohl podívat, zda je někde poblíž nějaká keška. Šátrám v batohu v jedné komoře, ve druhé komoře, v kapse – a GPSka nikde! Všechno vyndavám a div, že neobrátím batoh naruby, ale je to tak – já ji někde ztratil! V hlavě mi to šrotuje: Kde jsem ji měl naposled? U druhého vývěru kyselky, tam jsem ji položil vedle sebe na lavičku. Ba ne, ještě jsem hledal kešku na vrcholu Nové hory! Našel jsem ji na okraji lesa mezi kořeny stromu a tam jsem si možná GPSku položil... Chvatně jsem se zalogoval a pospíchal za kolegy, aby mi neutekli – a je možné, že jsem ji tam zapomněl... Co teď? Na Novou horu to není daleko, ale musel bych zjistit, zda a kdy jede další autobus do Uherského Brodu.
Nakonec se rozhodnu pro jiné řešení. Zítřejší túra na Velkou Javořinu končí rovněž v Květné, takže to nechám na zítra. Pokud tam GPSka opravdu je, mohl by ji najít pouze jiný keškař, normální člověk na místo ukryté kešky nepřijde. Podle nalezených zápisů nejsou zdejší kešky kdovíjak vyhledávané, takže by to byla zpropadená náhoda, aby tam po mně ještě dneska nebo zítra někdo přišel. A pokud by to byl slušný „kačer“ a podíval se po zapnutí GPSky na titulní obrazovku, přečetl by si výzvu: „If found, please contact jarda.vala@gmail.com“ neboli „V případě nalezení kontaktujte...“
Následujícího dne, sotva přicházím z túry do Květné, objednávám si v restauraci malé pivko a zatímco ostatní v klidu sedí, obědvají, popíjejí a tlachají, já v úmorném vedru stoupám na Novou horu (z 350 do 552 m na půl druhém kilometru). Několikrát musím zastavit a vydýchat se, ale na temeni kopce už jsem netrpělivý a žádné zdržení nepřipouštím. Čím víc se blížím k úkrytu kešky, začínám si být jist, že tam GPSku najdu. S posledními kroky si v duchu dokola opakuji: Bude tam, bude tam, bude tam!
Leč – není tam! Neveřícně koukám na spleť kořenů, kde jsem se domníval, že ji najdu ležet... No, co se dá dělat? Pro jistotu se jdu podívat k vrcholové tyči vzdálené asi sto metrů. Je možné, že bych od kešky nesl GPSku v ruce a před fotografováním panoráma ji odložil na skruž? Ano, možné to je, ale GPSka tam není. Napadá mě také, že jsem ji mohl cestou dolů do Květné nést v ruce a někam ji položit třeba při zavazování tkaniček. Je to značně nepravděpodobné, ale zcela vyloučit to nemohu. S očima na pěšince se pomalu vracím do Květné a v restauraci na zvědavé dotazy odpovídám: „Nenašel jsme ji!“
* * *
A teď si představte, že 21. července, přesně o 14 dní později, mně přišel e-mail:
„Dobrý den, moje děti v lese našli navigaci Garmin, ve které je uložena tato mailová adresa. Jestli postrádáte tuto navigaci a je Vaše, můžeme se dohodnout na jejím vrácení zpět Vám.“
Neuvěřitelné! Co říct na závěr? Snad jedině zvolat se spisovatelem Romainem Rollandem (respektive překladatelem jeho knihy Colas Breugnon): „Dobrý člověk ještě žije!“ Přepravní společnosti Zásilkovna.cz, která se na internetu chlubí, že zásilky běžně doručuje do druhého dne, to sice trvalo neuvěřitelných sedm dní, ale hlavní je, že GPSku mám doma!
Žádné komentáře:
Okomentovat