Toulky po horách 2021 (VIII)

Předchozí článek Toulky po horách 2021 (VII)
Přes Mikulčin vrch, Vyškovec a Kykulu

Odjíždíme autobusem do Bystřice pod Lopeníkem a úzkou asfaltkou se vydáváme k rozhledně Pod Vojanskú, opět jedné z oněch šesti, které jsem již několikrát zmínil. Stejně jako Hraběcí i tato je z „technických důvodů“ uzavřena – přeloženo do češtiny to znamená, že smrkové dřevo, z nichž jsou tyto rozhledny postaveny, už dlouho nevydrží...

Přicházíme na zelenou turistickou zančku, která nás po průchodu lesem přivádí k motorestu Rasová, stojícímu u mezinárodní silnice E50, která vede na hraniční přechod na Slovensko. Kupodivu je již otevřeno, a tak přijde chuti jedno pivko, než se pustíme dál. Zvědavost nás táhne kousek po červené značce do lomu Rasová. 

Přírodní památku tvoří opuštěný lom na pískovec, který byl vyhlouben 8 až 15 metrů pod úroveň okolního terénu a dnes je částečně zatopen stálým jezírkem hlubokým až čtyři metry. Původním důvodem ochrany byl výskyt obojživelníků, především čolka velkého a čolka horského, ale poté, co byly v jezírku nelegálně vysazeny ryby, došlo ke značnému snížení jejich populací. Bohatý je zdejší výskyt orchideje pětiprstky hustokvěté.

Vracíme se k motorestu a posilnici šlapeme k rozcestí Troják, když jsme se předtím pokochali výhledem na Bystřici pod Lopeníkem a Uherský Brod:

Zastavujeme se opět na jedno pivko na horské chatě Lopata a přes vrchol Mikulčina vrchu (799 m) jdeme po silnici na rozcestí Pod Vyškovcem. Odtud pokračuji sám ke zvonici, která prý začne s příchodem návštěvníků hrát. Nemohu potvrdit, už je tu skupinka toulkařů, bavíme se o výstupu na Kykulu, od níž přišli.

Vyškovec je zachovalá kopaničářská obec se značně roztroušenou zástavbou po stráních vrcholků Vyškovec (794 m), Hribovna (669 m) a Kykula (746 m). Pokračuji po silnici k pomníku amerických letců, kteří byli na tomto místě sestřeleni. 

V rámci takzvané Bitvy o benzín došlo nad území bývalého Československa k celé řadě leteckých bitev s vysokými ztrátami na obou stranách fronty. Jednou z nich byla i letecká bitva nad Bílými Karpaty, která se odehrála 29. srpna 1944 kolem jedenácté hodiny přibližně v prostoru vymezeném městy Piešťany, Trenčín, Zlín.

Uskupení stovek bombardérů B 24 Liberátor a B 17 Flying Fortress mířící na sever uzavírala 2. bombardovací skupina čítající 28 letounů typu B 17 G. Cílem bylo nádraží v Moravské Ostravě se stovkami vagonů s vojenským materiálem a velkým množstvím cisteren na pohonné hmoty. Navíc byly poblíž menší rafinerie na syntetický benzín v Přívoze a v Bohumíně a rozsáhlá průmyslová oblast ve Vítkovicích. 

Na úplný konec sestavy byla zařazena 20. peruť, která se začala za zbytkem svazu výrazně opožďovat a opustila sestavu 2. bombardovací skupiny. Postupně se k ní připojily další tři zpozdilé stroje, které vypadly ze svých sestav. Německá protivzdušná obrana pozorně sledovala pohyb celého svazu a neuniklo jí zpožďování 20. perutě. Osádky bombardérů ohlásily 50´až 70 nepřátelských stíhaček, sestávajících většinou z Messerschmittů Bf 109, včetně několika Fockewulfů FW 190. Náporu útočících letounů postupně podlehlo všech sedm létajících pevností z 20. perutě a další B 17, která nestačila tempu své 49. perutě. 

*  *  *

Od pomníku pokračuji po červeně značené Cestě hrdinů SNP k rozcestníku stojícímu na česko-slovenské hranici. 

Podél hraničních patníků pokračuji na nedaleký vrchol Kykula (746 m)...

... a pak se stejnou cestou vracím na místo, kde se od Cesty hrdinů SNP odděluje naučná stezka Okolo Hrozenka. Po ní postupně klesám a přitom míjím z ruiny zrekonstruovanou tradiční chalupu s poněkud komerčním názvem Statek ve Vlčí, jejíž majitelé nabízejí „zajímavou a netradiční dovolenou či víkend v krásné přírodě, kde se sny mění v realitu.“

V místě, kde se silnice prudce stáčí doleva,...

... pokračuji rovně lesem po Chocholanské cestě, která později ústí na silnici, po níž dál pokračuje naučná stezka Okolo Hrozenka a v závěru po silnici k rybníku na okraji Starého Hrozenkova.

Starý Hrozenkov je centrem Moravských Kopanic a dnes má necelých devět set obyvatel. Oblast získala své jméno podle toho, že těžce dostupná políčka na strmých svazích mohli místní zemědělci obdělávat pouze kopáním motykou. Poloha obce v průsmyku jej předurčila k rannému osídlení již někdy v 11. století. Nešlo však o poddanskou vesnici, ale o osídlení rozptýlené po velkém území. Bylo to svobodné pohraničí zvané též „Hrozné Pusty“ nebo „Pusty Hrozinkow“, což dalo vzniknout názvu Hrozinkow nebo Rozinkow, od 19. století Starý Hrozenkov. Kraj trpěl vojenskými vpády Tatarů, Turků, Kumánů, Kuruců a dalších, poskytoval také útočiště různým vyhnancům z doby po husitských válkách a bělohorské porážce. Základem obživy byl především chov hovězího dobytka doplněný zemědělstvím. Život zde byl tvrdý, ztěžovaný administrativními zásahy vrchnosti, které zakazovaly jakoukoliv výrobu i podomáckou mimo zemědělství, což pak vedlo k hospodářskému zaostávání kraje. Silnice z Uherského Brodu do Trenčína byla vybudována jako poštovní v roce 1841, jezdily po ní dostavníky a zde se přepřahali koně.

V obci se každoročně konají tradiční Kopaničárské slavnosti za účasti četných hudebních souborů z obou stran moravskoslovenské hranice. Také se v této oblasti stále nosí svérázný kopaničárský kroj a udržují se typické lidové zvyky.

Kulturní památkou Starého Hrozenkova je farní kostel Panny Marie v pozdně barokním stylu z roku 1774...

... a pčes silnici naproti moderní kašna se sochou sv. Jana Křtitele, kterou v roce 2002 dokončil místní sochař Pavel Gabrhel:

Za povšimnutí stojí i úpravné sídlo obecního úřadu,...

... ale já hledám kešku a otevřenou hospodu. Keš nacházím v centru a hospůdku nedaleko autobusové zastávky, takže se mohu v klidu usadit na předzahrádce, dát si jedno orosené a čekat na příjezd autobusu...