Toulky po horách 2021 (VI)

Předchozí článek Toulky po horách 2021 (V)

Z Uherského Brodu Nivnickou stezkou přes dvě rozhledny a dvě kapličky

Nivou říčky Nivničky do Nivnic – zní to jako blbost, ale je to tak! Vycházíme z Uherského Brodu, a protože bydlíme až na jeho severovýchodním konci, trvá nám dost dlouho, než se vymotáme z města. Zpočátku zcela rovinatá trasa vede po nezpevněných polních cestách. Asi po dvou kilometrech přicházíme k volně přístupné ptačí pozorovatelně, kterou na jaře 2018 nechalo vystavět město Uherský Brod jako zpestření naučné stezky. Nižší krytá dřevostavba stojí u jedné z menších vodních ploch, které zde byly uměle vytvořeny v roce 2011. 

Zájemci o ornitologii zde mohou pozorovat lysku černou, potápku malou, vlaštovku obecnou, jiřičku obecnou, čápy bílého i černého, motáka pochopa, poštolku obecnou, špačka obecného, drozda kvíčalu, pěnici černohlavou, pěnici pokřovní, pěnici hnědokřídlou, rákosníka obecného, pěnkavu obecnou, strnada obecného, strnada rákosního, stehlíka obecného, sojku obecnou, sýkoru koňadru, konipasa bílého a kachnu divokou.

To je teorie, v praxi jsem neviděl ani jednoho zástupce ptačí říše. Pravda ovšem je, že jsem se tu dlouho nezdržoval, našel ukrytou kešku, cvaknul fotku a šel dál.

Je sice ještě po ránu, ale sluníčko už pálí jako by bylo poledne. Cesta je jednotvárná, a tak jsem rád, když se se mnou dá řeči žena, která se vrací z procházky se psem. Povídáme si a cesta lépe ubíhá. Na okraji Nivnice se ptá, jestli mám dostatek pití a nabízí mi doplnění vody. Nepohrdnu a později se ukáže, že to bylo moudré rozhodnutí. Kromě toho si v nedaleké prodejně potravin kupuji jedno lahvové a venku u stolku se s ním vypořádám.

Nivnice je podle četných důkazů rodištěm Jana Amose Komenského. Narodil se 28. března 1592 jako syn tamějšího mlynáře Martina Komenského v Bartkově mlýně, který se nachází naproti budově II. stupně základní školy. 

Znak Nivnice užíváný od 17. května 1994 má ve stříbrném štítu pod třemi vrchními černými pruhy kosmo položenou červenou knihu se zlatou ořízkou a zlatými iniciálami J. A. K., přes ni šikmo zlatý brk. 

Upomínek na slavného rodáka je v Nivnici několik: pamětní deska na Bartkově mlýnu, pamětní síň ve vestibulu budovy II. stupně základní školy, pomník v Parku J. A. Komenského a bysta před budovou I. stupně ZŠ.

Na kopci Dluhošiny stojí kaple Nejsvětější Trojice, zapsaná na seznam kulturních památek Ministerstva kultury. Byla postavena v roce 1908 nebo 1912 na místě původních božích muk a pozdější malé kapličky (přesný rok nelze určit, neboť údaje se v archivních dokumentech rozcházejí).

Na vnitřní stěně kaple byla původně umístěna bílá mramorová deska s nápisem: „Na památku jubilea 60letého panování Jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. zbudovala obec Nivnice.“ Po pádu monarchie a vzniku československého státu byl nápis změněn na: „Ke cti a chvále Nejsvětější Trojice zbudovali občané nivničtí.“

Nedaleko kaple byla byla 30. prosince 2011 slavnostně otevřena rozhledna U Trojice, jedna z již zmíněných šesti identických 13 metrů vysokých staveb ze smrkového dřeva, které vznikly v mikroregionu Východní Slovácko. Rozhledny jsou nechvalně proslulé svou nepříliš dobrou polohou a s tím souvisejícím špatným výhledem. Kritici také upozorňují na zbytečné mrhání peněz z fondů EU.

Jen o něco málo dál než kilometr po polní cestě vedoucí podél lesa...

... stojí další kaple, tentokrát zasvěcená Povýšení Svatého Kříže. V roce 1947 ji dali postavit manželé Skybovi z čp. 71 na památku svého tragicky zemřelého osmadvacetiletého syna Josefa, který přišel o život při leteckém náletu 21. dubna 1945. 

Původním záměrem byla pouze obnova starého poškozeného kříže, který na místě stával od nepaměti. Nový kříž se ale rodině tak zalíbil, že jej nechtěli nechat jen tak na pospas počasí, a tak vznikla šestiboká kaplička s velkým dřevěným křížem a obrazem Panny Marie Bolestné. Na počátku 90. let byl kříž ukraden a nový, větší a vzácnější kříž je přivezen a ozdoben vždy před poutí, vždy nejbližší neděli po svátku sv. Kříže, který připadá na 14. září. V roce 2006 prošla kaplička generální opravou, jejíž součástí bylo i zkrášlení okolního terénu a umístění laviček. 

Od kapličky je pěkný výhled na jihovýchod, převážně na Lopenické sedlo a Studený vrch. Nicméně je takové vedro, že po krátkém posezení peláším ke kříži s dvěma stromy, který vidím v dálce a slibuje další odpočinek ve stínu.

Vedro nepolevuje, spíše naopak, vždyť je pravé poledne! Čeká mě téměř dva kilometry dlouhá, rovná polní cesta bez jediného kousku stínu. Ten bude až na rozhledně Králov, která stojí na návrší vysokém 357 m. Mám ji celou dobu na očích na obzoru a zdá se mi, že snad přede mnou ustupuje... I při pohledu zpátky to vypadá, že ještě nejsem ani v polovině cesty. Zkrátka je potřeba zatnout zuby a pokračovat.

Třináctimetrová dřevěná rozhledna Králov z roku 2011 je další z oněch šesti, které byly postaveny společně s podle stejných plánů. Rozhled je pěkný, je vidět Uherský Brod, Bánov, Mikulčin vrch, Malý a Velký Lopeník i Velkou Javořinu, ale já si užívám hlavně stínu.

Polní cestou podél lesa mírně klesám k osadě Šumické Pole-Králov a odtud dál po asfaltce k hlavní silnici č. 50 do Uherského Brodu. Tam usuzuji, že si zasloužím kafíčko, konkrétně frapé, v krásném stinném dvorku Cafe Kaunic:

Následuje článek Toulky po horách 2021 (VII)