Rozhlasový herec, zpěvák, šansoniér,
moderátor, hudební pedagog a překladatel. Jen slabou útěchou nám může být, že
nám po něm doma zůstávají skvostné překlady Hemingwayových Zelených pahorků
afrických, Schaeferova Muže se srdcem kovboje a dalších, které hned tak
nezestárnou.
Narodil se ve slovenském Púchově, ale
vyrůstal na Vysočině, gymnázium absolvoval v Brně. V té době tíhnul k jazykům a
chtěl studovat češtinu a němčinu na filozofické fakultě, ale po uzavření
vysokých škol na počátku okupace pro něj jedinou volbou zůstala konzervatoř. Tu
dokončil v roce 1946 a pak v rychlém sledu vystřídal divadelní angažmá v
Jihlavě, Přerově a Opavě. Potom přišel do Prahy, kde se jeho prvním působištěm
stalo Městské divadlo v Libni (1948–1954). Kromě činohry inklinoval ke zpěvu, a
tak nebylo divu, že našel uplatnění v Hudebním divadle v Karlíně (1954–1960) a
nakonec v Městských divadlech pražských (1960–1991). Uplatňoval nejen své dobré
taneční a pohybové schopnosti, ale i znělý a zajímavě barevný hlas
v barytonovém rozsahu.
Zahrál si různé drobnější role
v několika českých filmech, ale více než ve filmu našel své pole
působnosti v oblasti hudby. Soustředil se především na šansony, případně na
interpretaci amerických a lidových písní, v pozdější době svou pozornost
obrátil také k židovským písním. Pořídil řadu nahrávek pro rozhlas a televizi,
ale i na gramofonové desky u firmy Supraphon. Zpíval například
s orchestrem Gustava Broma, Tanečním orchestrem Českého rozhlasu,
orchestrem Karla Vlacha, Slávy Kunsta a Jiřího Krautgartnera. Od roku 1970 více
než třicet let také vyučoval zpěv na Státní konzervatoři v Praze a působil
také v rozhlase jako moderátor.
Zákaz vystupování v televizi a ve filmu
v 70. letech jej donutil, aby se společně s manželkou Lubou začal
intenzivně věnovat překladatelské činnosti. Vytvořili aktivní překladatelský
tandem, který uváděl na český trh stěžejní autory, převážně z anglosaského
literárního prostředí (Faulkner, Hemingway, Salinger, Miller).
Luba Pellarová, rozená Kárnetová (1922–2005),
byla dramaturgyní Národního divadla, spolu s manželem pořídila četné překlady z
angličtiny, sama překládala také z němčiny. Z jejich manželství pochází tři
synové, z nich Šimon Pellar (*1948) je také překladatelem.
Žádné komentáře:
Okomentovat