Z Jimramova na Štarkov a Prosička

Poznávací výlet autem kombinovaný s krátkou pěší túrou. 

První zastávku děláme za Žďárem nad Sázavou na břehu Pilské nádrže, kde stojí další z betonových skulptur Michala Olšiaka. Na historické zemské hranici českým královstvím a markrabstvím moravským stojí třímetrový hraniční kámen z hořického pískovce, který doplňují mohutné betonové sochy – na  české straně ležící lev, na moravské straně asi tři a půl metru vysoká orlice. Dílo vytvořil na popud žďárské radnice zdejší výtvarník Michal Olšiak, známý svými betonovými skulpturami Mamlas, Mamut, Hamroň a další. 

Jako výchozí místo pěší túry jsme si zvolili městečko Jimramov, rodiště tří významných spisovatelů, Jana Karafiáta a bratrů Aloise a Viléma Mrštíkových. Nejstarší ze zdejších rodáků byl Jan Karafiát (1846–1929), evangelický farář, který působil na různých místech doma i v cizině. Nejdéle, od roku 1875 po celých dvacet let, žil ve Velké Lhotě na Valašsku. Tam také napsal knížku Broučci pro malé i velké děti, v níž vyjádřil prostou lásku k přírodě a touhu po ideálních vztazích mezi lidmi. Knihu vydal v roce 1876 anonymně vlastním nákladem. Zůstala téměř neznámá, jen málokdo o ní věděl a nikdo neocenil její klady, dokud ji náhodou neobjevil dr. Jan Herben. Půjčil ji tehdy mladému novináři Gustavu Jarošovi a ten v roce 1893 napsal do týdeníku Čas článek, který začínal slovy: „Uznávám za potřebné promluviti o dětské knížce, jejíž spisovatel nadto není znám, která je už 17 let na světě a možno říci 17 let také ze světa... Básníka jejího lze s rozvahou nazvati českým Andersenem.“ Teprve po tomto upozornění se začala knížka číst, hned dalšího roku byla vydána znova a pak následovalo vydání za vydáním. V roce 1902 vyšli Broučci s ilustracemi Vojtěcha Preissiga a v roce 1912 se objevilo vydání desáté, v němž poprvé bylo uvedeno jméno autora. Od té doby vyšli Broučci více než osmdesátkrát, s ilustracemi mnoha slavných malířů včetně Jiřího Trnky.

Jimramovské trojúhelníkové náměstí s převážně klasicistními domy, renesanční radnicí a klasicistně upravenou školou je chráněnou městskou památkovou zónou. Auto necháváme za domem s pamětní síní rodáků a jdeme do nedalekého bistra na kafko. Sedíme venku, sluníčko pěkně hřeje, je modrá obloha, den jako dělaný na jarní výlet.

Jdeme se podívat k rodnému domku spisovatele Jana Karafiáta, od jehož narození v lednu uplynulo 160 let. Od roku 1895 žil Jan Karafiát na odpočinku v Praze a tam také ve věku 83 let zemřel. Vyfotím si pamětní desku a vyrážíme po červené značce do neznáma. Míjíme původně gotický kostel Narození Panny Marie, později přestavěný barokně. Je spojený krytou chodbou se zámkem, který není veřejně přístupný. Je původně renesanční z 16. století, při restituci byl vrácen Belcrediům.

Značka nás vede podél říčky Fryšávky ven za městečko, kde začínáme výrazně stoupat po polní cestěk lesní kapličce. Od ní mírně klesáme k horské zemědělské osadě a rozcestí Na Louži. V osadě prudce odbočujeme doleva a poměrně prudce – a hlavně nečekaně – klesáme dolů. Z otevřené louky máme krásné výhledy na okolní kopce. Přes Nový Jimramov se dostáváme do údolí Fryšávky, míjíme památník obětem první světové války, stojící pod prudkým svahem, momentálně vykáceným, záhy opouštíme silnici a stoupáme lesem vzhůru. Na vrcholu (660 m n. m.) je rozcestník, neboť sem zleva přichází modrá značka pokračuje dál společně s naší červenou. Nachází se zde menší skalní město a v něm zbytky hradu Štarkov. Byl postaven pravděpodobně na konci 14. století a později byl rozbořen, protože byl sídlem loupeživého rytíře. Do dnešní doby se zachovaly zbytky okrouhlé věže, hradních zdí a nádvoří. Zajímavá jsou i rulová skaliska, na kterých byl postaven, pro svou výjimečnost jsou chráněna jako přírodní památka.Mohutné věžovité skalní bloky o výšce 20 m jsou oddělené dvěma soutěskami o šířce 2 až 3 metry a délce 15 m. Nacházejí se tu i dvě puklinové jeskyně.

Krátce obědváme za převislou skálou na padlém kmeni u ohniště a s překvapením zjišťujeme, že prohlídce skalního hradu ještě není konec. Teprve když prolezeme úzkou soutěskou, začneme prudce klesat hustým podrostem dolů. Od rozcestníku, který nám oznamuje, že máme šest kilometrů za sebou a šest kilometrů před sebou, pokračujeme po modré značce k silnici a po ní do vesničky Javorek. Stoupáme malebnou krajinou luk, lesů a strání ke skalám. Vyvrcholením je výstup za pomoci ocelového lana na Prosička (739 m n. m.), nápadný skalní útvar tvořící dominantu nad zahloubeným údolím Fryšávky. Od roku 1988 má statut přírodní památky a tvoří ji dva mohutné skalní rulové bloky s délkou 55 m a výškou až 17 m, na něž navazuje několik nižších zvětralých skalních výchozů. Jsou to zbytky někdejší rozsáhlé skalní hradby vzniklé rozpadem mrazových srubů. Pod skalními bloky se rozprostírá velké kamenné moře vytvořené spojením tří balvanových proudů. Z obou vrcholových skalisek, zejména z turistické vyhlídky u dřevěného kříže, je úžasný výhled do dalekého okolí, k Jimramovu, do údolí Fryšávky, ke Sněžnému a k Vírské přehradě.

  Z Prosičky už jenom klesáme, zprvu lesem a pak po loukách, až přijdeme zpátky na náměstí v Jimramově. Při cestě domů se ještě krátce zastavujeme u leteckého majáku nedaleko České Bělé.