Dálkový pochod Hanče a Vrbaty

Obec Kruh, v níž je start a cíl pochodu, leží nedaleko Jilemnice v západní částí Podkrkonoší a je docela dobře možné, že se vám při této zmínce v paměti vybaví tamější subtropické zahradnictví, první, které se u nás začalo systematicky zabývat pěstováním a množením subtropických a citrusových kultur. Bylo založené v roce 1976 a v současné době funguje i jako velmi vyhledávané internetové zahradnictví. Ale vězte, že v Kruhu mají i jiné zajímavosti.

Přihlašujeme se na trasu 35 km, ale hned na startu se pořadatelům přiznáváme, že ji zkrátíme o dlouhý asfaltový úsek Kruh – Jilemnice, auto necháme v Hrabačově na parkovišti a odtud vyrazíme do kopců. Parkoviště u hotelu Cedron zeje prázdnotou a samotný Cedron je zjevně už delší dobu opuštěný. Jeho název byl odvozen podle potoka, který se v nedalekých Dolních Štěpanicích vlévá do Jizerky a za své jméno vděčí husitskému zvyku pojmenovávat hory, řeky i města názvy z bible.

Po červené značce šlapeme přes Dolní Štěpanice a dál střídavě lesem nebo po loukách s krásnými výhledy na obě strany. Po krátkém posezení před restaurací Kozlovna v Benecku pokračujeme v cestě, míjíme hrůzný hotel Kubát a stoupáme na vrch Přední Žalý, na němž se v nadmořské výšce 1019 m tyčí jediná kamenná rozhledna české části Krkonoš. Je to v pořadí už třetí vyhlídková věž na tomtéž místě, přesto se díky roku postavení řadí do klubu více než stoletých pamětnic. Osmnáctimetrová kamenná věž byla nazvaná k poctě panovníka Rozhlednou císaře Františka Josefa I. a slavnostního otevření 7. září 1892 se jako delegát ústředního výboru Klubu českých turistů zúčastnil jednatel jilemnického odboru a známý krkonošsský propagátor Jan Buchar. Rozhledna i restaurace, kterou zde už roku 1890 nechal postavit hrabě Jan Harrach, bohatý příznivec a podporovatel české turistiky, se nadlouho staly symbolem české turistiky v jinak spíše německým obyvatelstvem osídlením kraji. Možná i tento fakt stál v pozadí nikdy nevyjasněných požárů, jež chatu několikrát postihly.Zdánlivě definitivní zánik české restaurace přinesla léta protektorátu, naše překvapení je proto nadmíru veliké, když máme v paměti naši návštěvu 8. května 2002, kdy tu žádná chata nebyla a dnes tu je!

Vracíme se asi půl kilometru zpět k rozcestníku a po žluté značce klesáme na rozcestí Křížovky, kde se to jen hemží cyklisty. Po modré pokračujeme polní cestou do Valteřic a protože pořadatelé na startu upozorňovali na hodně podmáčený terén v lese Žlábek, radíme se s mapou a volíme neznačenou cestu do Hrabačova. Když po pár metrech opakovaně vidíme bílé fáborky, jsme zklamáni, že jsme nevymysleli nic světoborného, ale že jdeme v opačném směru po trase „pětadvacítky“.

Podvečer  věnujeme bloudění v kruhu, tedy v Kruhu. Rozptýlená zástavba obce sleduje potok, podél něhož vede silnice z Roztok u Jilemnice do Mříčné. Na malém návrší na východní straně obce, v prudké zatáčce silnice, se nachází bývalá hospodářská usedlost čp. 1, zvaná podle bývalého majitele Tuláčkův statek.

Údaje o době jejího vzniku se různí, ale mělo by to být někdy kolem roku 1780. Stavebníkem byl obchodník s plátnem Jan Horáček, proto také statek spojoval funkce zemědělské usedlosti a faktorského domu. Horáček na svém statku pěstoval len, okolním tkalcům poskytoval lněnou přízi a pak od nich vykupoval lněná plátna. Začal obchodovat ve velkém a navázal styky i s cizinou. Zpočátku dovážel své zboží do Vídně, pak obchodoval i se zámořím a pořídil si i vlastní námořní loď. Dobře se oženil s dcerou advokáta a postavil nebývalou usedlost, jež měla současně sloužit i k výrobní a obchodní činnosti. Další statek vlastnil ještě na Nouzově. Ve Vídni přicházel do styku s šlechtici a vědom si svého bohatství, zatoužil po šlechtickém titulu. Tento záměr i jeho obchodní zámořská činnost se odrážejí v erbu nad hlavním vstupním portálem, v jehož středu je lodní kotva s rýhovaným pozadím naznačujícím moře a po jejích stranách iniciály stavebníkova jména I. H. Ve šlechtické společnosti však Horáček velmi utrácel a začal chudnout. Oba jeho statky přišly postupně do prodeje, živnost na Nouzově koupil Hynek Klazar a statek v Kruhu hospodář Janata, u něhož pak zchudlý Horáček s manželkou bydleli v jedné světnici. Po smrti manželky se stravoval v hostinci u Pošepných, kde měl uloženou finanční částku a když ho po jejím vyčerpání odmítli v hostinci dále stravovat, spáchal sebevraždu. A to byl v době své největší slávy zdejším rychtářem, za jehož úřadování byla postavena škola.

V roce 1886 se statek stal majetkem Josefa Tuláčka, který jej spravoval do roku 1930, kdy se novým vlastníkem stal jeho synovec Bohumil Kovář. Za druhé světové války spolupracoval s okupanty, proto byla usedlost v roce 1945 konfiskována a stala se majetkem nejprve Fondu národní obnovy a pak místního národního výboru. Ten jej sice dal v roce 1966 opravit, ale užívání místním JZD mu dvakrát neprospívalo. Skutečnou záchranu znamenalo až prozíravé rozhodnutí prof. ing. arch. Jana Sedláčka, CSc., děkana fakulty architektury, převzít objekt do správy Fakulty stavební a později Fakulty architektury ČVUT. Od roku 1982 už areál není statkem, ale zařízením využívaným pro rekreaci zaměstnanců FA, k zasedání jejích kateder, pro výuku studentů, pořádání seminářů, jednání Svazu architektů apod.

Statek tvoří roubená obytná budova, bývalé stáje a stodola, které obklopují dvůr obehnaný vysokou zdí s vraty a bočním vstupem. Jedná se o nádhernou ukázku pozdně barokní lidové architektury se znaky typickými pro Podkrkonoší, která je zapsaná v ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ministerstva kultury České republiky.

Ale v Kruhu jsou jsou k vidění i další chalupy, staré i nové:

Neděli věnujeme KPČ neboli kulturně-poznávací činnosti. Nejprve jedeme do Jilemnice na zámek, v němž sídlí Krkonošské muzeum. Trojkřídlá patrová stavba s polygonálními věžemi v nárožích stojí na okraji rozsáhlého parku a nabízí toho opravdu hodně. Stálá expozice je věnována vynikajícímu českému šlechtici hraběti Janu Nepomuku Františku Harrachovi, který mimochodem přivezl do Jilemnice první lyže. Máme to štěstí, že od předvčerejška jsou nově zpřístupněny hraběcí pracovna, ložnice a salón, a to přesně v místech, kde bychom je našli před 110 lety. V Kavánově galerii se nově představuje několik velmi kvalitních Kavánových obrazů zapůjčených ze sbírek renomované pražské galerie Kodl. Další výstava se jmenuje Sladký život s čokoládou a prostřednictvím několika set exponátů představuje historii, výrobu a způsob prodeje této oblíbené pochoutky. Nechybí ani skvělé cukrářské výrobky, historické formy na odlévání čokolády, ukázky dobového nádobí spojeného s konzumací čokolády a mnoho dalších věcí. Poslední výstava má název Náš Krakonoš a představuje historický vývoj bájného ducha nejvyšších českých hor v umění, literatuře atd. Nechybí samozřejmě spousta figurek, ilustrací a nezbytná Krakonošova sojka.

A představte si, že to stále ještě není vše! Nedaleko zámku, v historicky cenných sálech starého panského pivovaru z roku 1701, se nachází nová lyžařská expozice Bílou stopou s podtitulem Kapitoly z dějin českého lyžování do roku 1938. V této pestré mozaice zachycující vývoj lyžování na území našeho státu od zavedení prvních lyží až do roku 1938 můžeme nahlédnout do života prvních „skijáků“, spatřit nejstarší dochované české lyže, první lyžařské ceny a medaile, seznámit se s vývojem lyžařské výzbroje a výstroje, se vznikem prvních lyžařských spolků a zjistit, jakou pozici zaujali naši závodníci na mezinárodních kolbištích. Dobu „před lyžemi“ dokumentuje několik druhů vystavených sněžnic a typů saní.

Nevynecháváme ani návštěvu Zvědavé uličky tvořené dřevěnými roubenými chalupami s vyřezávanými lomenicemi.

Dalším naším cílem jsou Paseky nad Jizerou a jejich Památník zapadlých vlastenců, který funguje též jako informační středisko. Muzeum bylo zřízeno v roce 1958 ze sbírek krkonošského učitele Věnceslava Metelky, jehož paměti podnítily K. V. Raise k napsání románu Zapadlí vlastenci. Expozice byla v roce 1979 rozšířena o výstavu krkonošské houslařské školy, jejímž zakladatelem byl právě Metelka. Bohatá sbírka hudebních nástrojů vede od zakladatele školy až po žijící houslaře slavných rodů Pilařů a Špidlenů. Sbírky muzea současně připomínají historii a život české horské obce – hospodářství, řemesla, zpracování lnu, soustružení dřeva, navlékání korálků a najdeme zde též odkazy na divadelní a hudební tradici obce. V muzeu je možno vidět dva tkalcovské stavy v činnosti, pohyblivý betlém bratří Škrabálků z počátku 20. století, to vše je doplněno fotografiemi Petra Kučery z let 1900-1930.

Při zpáteční cestě se zastavujeme ve Vysokém nad Jizerou. Tentokrát však nejdeme do muzea, ale do Městských sadů založených okrašlovacím spolkem roku 1885. Z pavilonu nad plastickou mapou Krkonoš z roku 1899, který postavili turisté roku 1905, obdivujeme vyhlídku na Krkonoše a pak sejdeme podívat k soše Karla Havlíčka Borovského. Byla pořízena roku 1891 z výnosu sbírek jako projev úcty podkrkonošských horáků a jedná se o kopii sochy stojící před Vlašským dvorem v Kutné Hoře, kde Havlíček nějakou dobu působil. Socha tam byla odhalena v roce 1883 a je dílem dnes zapomínaného sochaře, kutnohorského rodáka Josefa Strachovského (1850-1913), autora mnoha děl rozesetých po českých městech, např. Jana Žižky v Táboře či bratranců Veverkových v Pardubicích. Havlíčkovu sochu v charakteristickém postoji sochař uplatnil i v básníkově rodišti Borové, na pražském Žižkově a dokonce v americkém Chicagu. Kromě sochy Karla Havlíčka jsou ve vysockém parku památníky básníků Antonína Sovy (roku 1936) a Viktora Dyka (roku 1939), které pořídili zdejší studenti.

Poslední zastávku před odjezdem domů jsme plánovali u rozhledny Borovice, bohužel se dalo do deště a v době našeho příjezdu nejen, že by už nebylo nic moc vidět, ale rozhledna byla zamčená a je možné, že člověk, kterého jsme o kus dál předjížděli, byl její správce.
Mnoho informací, fotografií a tipů na výlety naleznete na http://www.region-krkonose.cz/.