DP Kolem Doubravníku

  Městys Doubravník leží severozápadně od Tišnova a má něco málo přes 800 obyvatel. Dálkový pochod Kolem Doubravníku pěšky i na kole je zařazen do IVV i do projektu Dvoustovka, premiéru měla turistická vizitka vydaná přímo k této akci. Zúčastnilo se 146 turistů, z toho 28 cyklistů. 

Začátek trasy 40 km, na kterou jsme se přihlásili, vede po červené značce do Nedvědic a protože jsme tudy shodou okolností šli v březnu, šlapeme víceméně popaměti a klábosíme. V Nedvědicích jdeme do cukrárny, objednávám si preso a namísto zákusku se nechávám zlákat štrúdlem nakrájeným na pěkné široké porce. Když pak venku u rozcestníku mudrujeme, kudy dál, vytahuji propozice, do kterých jsme se dosud nepodíval, a dočítám se, že jsme od mostu přes Svratku měli jít po zelené značce k nádraží, kde je kontrola a od ní na náměstí. Dál se v propozicích píše: „Asi 50 m vpravo je cukrárna U Mileny, doporučujeme vynikající štrůdl.“ Usoudili jsme, že k nádraží se vracet nebudeme, protože bez kontrolního razítka se docela dobře obejdeme a štrůdl už máme za sebou. Vlastně v sobě!

  Procházíme údolím Chlébského potoka a stoupáme na rozcestí Káčiny (13 km, 548 m n. m.). Živá kontrola nás obdarovává chlebem se sádlem a cibulí, k pití není tradiční čaj, ale Magnesia. Také v Křížovicích, kde je na 20. km další kontrola, dostáváme chleba, tentokrát se škvarkovou pomazánkou a cibulí, nepohrdneme ani točeným pivkem za dvacku a možností posedět na lavičce.

  Cesta malebnou kopcovitou krajinou utěšeně ubíhá, míjíme Sýkořskou myslivnu a klesáme do městečka Lomnice. Máme za sebou 30 km, po kontrole na náměstí nás čeká prudké stoupání po zelené značce na kopec, cesta do Veselí a pak dlouhé a prudké klesání do Podolí, dříve samostatné obce a dnes části obce Borač. Na jednom stavení objevujeme červenou smaltovanou francouzsko-českou ceduli: Bouvard a Pécuchet náměstí.

Jaké náměstí? A proč Bouvard a Pécuchet?

  Mladší generace asi jenom nechápavě zakroutí hlavou, pamětníkům se však záhy rozsvítí. František Diviš Bartoloměj Bouvard a Justin Roman Cyril Pécuchet jsou postavy z úspěšného televizního seriálu Byli jednou dva písaři! V roce 1972 jej natočil režisér Ján Roháč podle scénáře Jaroslava Dietla, který se inspiroval nedokončeným románem francouzského spisovatele Gustave Flauberta. Bouvarda tehdy ztvárnil Jiří Sovák, Pécucheta Miroslav Horníček. Jejich groteskní svět je i světem dvou zdejších sousedů, inženýrů Vojty a Kopeckého, kteří vyznávají tentýž humor, víno, knížky a jazz. Proto tedy ta cedule.

  Ale v Borači nemají jen recesisty, najdete zde i pěknou dřevěnou zvoničku s čerstvě opraveným pláštěm, zajímavý ocelový příhradový obloukový most přes Svratku z roku 1910 a pamětní desku na rodném domku spisovatele Josefa Uhra (1880-1908), který během svého krátkého života připravil k vydání knihy Kapitoly o lidech kočovných a jiná próza, Má cesta a Dětství a jiné povídky.

  Až do cíle jdeme po červené značce, která vede bohužel po asfaltu, nejprve po úzké cestě a pak po silnici.