pondělí 18. srpna 2014

Pláže i hory Elby (III)

Pokračování článku Pláže i hory Elby (II)
Ve čtvrtek odjíždíme v devět hodin do města Marina di Campo. V plánu je plavba na ostrov Pianosa a ti, co nemají zájem, zůstanou ve městě a mohou se věnovat jeho prohlídce, nákupům a lenošení na pláži. Ostrov Pianosa je velmi plochý (však také jeho jméno pochází z italského výrazu pro „plochý“), jeho nejvyšší bod dosahuje 29 metrů. Od roku 12 n. l. na něm byl vězněn Agrippa Postumus, synovec císaře Augusta, kterého v roce 14 n. l. zabil jeho soupeř Tiberius ze strachu z možného nástupu na císařský trůn. Až do roku 1998 bylo na ostrově umístěno vězení se zvýšenou ostrahou, takzvaný italský Alcatraz, v němž si své tresty odpykávali mafiánští bossové. Když byla věznice uzavřena, rozhodl se spolek San Giacomo působící od roku 2000 ve věznici v Porto Azzurro místo využít k realizaci projektu začlenění vězňů do společnosti. Ostrov se stal přírodní rezervací, výletní čluny a rybářská plavidla se nesmí pohybovat v okruhu jedné míle od pobřeží bez zvláštního povolení a počet návštěvníků je omezený. Posledních pět vězňů, jejichž trest se blíží ke konci a kteří se připravují na začlenění do společnosti, tam vede restauraci a hotýlek s tuctem pokojů – pracují jako číšníci, kuchaři nebo recepční. Po přistání na ostrůvku se můžeme rozhodnout pro několik variant: treking s průvodcem, okružní vyjížďky na kolech, kočárem nebo minibusem, šnorchlování, nebo jen koupání a slunění na pláži.
Zájemců o plavbu je asi patnáct, Petr od nás vybírá po 29 eurech a odchází koupit lístky. Vrací se ovšem se špatnou zprávou: na moři jsou vlny a může přijít bouře, takže dnes ani zítra loď nepojede. Změnu počasí jsme koneckonců pozorovali i my, noc byla totiž znatelně chladnější, a tak zatímco předešlé noci jsme mnozí spali odkrytí, dnes přišla deka vhod. Scirocco odneslo mraky od ostrova na moře.
Petr se vrací z malého nákupu v obchodním domě Conad, který je přes ulici, a s nadšením nám sděluje, že u pokladny potkal kapitána lodi La Grace, který nám umožní její návštěvu! A to je pro nás bomba!
Netrvá dlouho a už plujeme v gumovém člunu s přívěsným motorem ke kotvící krasavici. A to myslím doslova, protože nejen že La Grace je nádherná, ale i její jméno volně přeloženo znamená Půvabná.
Pokud se týká jejího zevnějšku, je věrnou replikou korzárské dvoustěžňové plachetnice neboli brigy z 2. poloviny 18. století. Své jméno dostala podle plachetnice českého vystěhovalce, obchodníka, kartografa a korzára Augustina Heřmana (1605-1686), který každý rok vyplouval do Karibiku, kde s guvernérovým povolením přepadával nepřátelské lodi. Pověstné je jeho vítězství nad dvěma španělskými barky naloženými cukrem, tabákem a vínem u pobřeží Guatemaly. Současná replika slouží pro výuku starého námořnického řemesla, tedy jako školní loď. Je vybavena moderní elektronikou, bezpečnostními systémy a zařízeními, které jí umožňují bezpečnou plavbu.
Stavba lodi byla zahájena na konci roku 2008 v loděnici v egyptském Suezu. Hlavním důvodem pro výběr tohoto místa byla skutečnost, že místní řemeslníci stále staví lodě tradičními metodami, tedy především pomocí ručních nástrojů.
Loď je 24 metrů dlouhá a 6 metrů široká, hlavní stěžeň je 26 metrů vysoký, celková plocha plachet je 364 m2. Trup lodi je celodřevěný, žebra jsou z moruše, kýl, vazy a palubníky z kafrovníku, obšívka, paluba, vnitřní příčky a interiér z finské borovice. Dieselový motor má výkon 375 koní, nádrže na naftu mají objem 4 000 litrů, nádrže na pitnou vodu 5 000 litrů.
Koncem října 2012 La Grace ztroskotala u španělského města Marbella, když se jí v noci za silného větru a vlnobití uvolnila kotva a loď byla zanesena na mělčinu. Následně proběhla záchranná operace a po jednáních s pojišťovnou byly zahájeny opravy. Loď byla znovu spuštěna na vodu 6. srpna 2013.
Vítězka prestižní Tall Ship Race 2013 a hvězda mnoha letošních námořních a pirátských festivalů, se konečně dostala i do hledáčku filmařů. Film, který se točil i na La Grace je volným pokračováním filmu autorské dvojice Milan Cieslar – Martin Horský Láska je láska. Nový komedie se jmenuje Život je život a v hlavních rolích představí Ondřeje Vetchého se Simonou Stašovou. Další role mají Tereza Voříšková, Marek Taclík, Miroslav Táborský, Bára Poláková, Rostislav Novák a Kristýna Peláková. Do kin by měl film jít letos na podzim.
Kapitán Josef Dvorský je sympatický a neobyčejně vstřícný člověk, všechno nám řekne a ukáže. 
Procházíme i podpalubí, kde jsou prostory pro ubytování klientů i kadetů. 
Kajuta kapitána
Kromě kapitánské kajuty jsou pod kormovou (zadní) palubou dvě kajuty na levoboku a dvě na pravoboku, každá s dvoulůžkem a jedním „bidlem“, jak jsme na vojně říkali palandám. Další dvě třílůžkové kajuty jsou pod střední palubou, v blízkosti lodní kuchyně. Dále k přídi je jídelna kadetů, která je ale při plném stavu přestavěna na ložnici se čtyřmi lůžky, a pak po zdolání průlezu se dostáváme do takzvaného „pelešníku“ čili ložnice kadetů s dalšími osmi lůžky. Vévodí jí obrovský sloup, což je přední stěžeň, který tudy prochází až k lodnímu kýlu. 
K objasnění pojmů klient a kadet je třeba říct, že obchodní politikou La Grace je poskytnout „normální ubytování za normální peníze“ hostům, tedy klientům, a levnější kadetům. Stálá posádka totiž čítá čtyři námořníky (kapitán, strojník, bocman a kuchař/ka) a kadeti plní funkci palubní obsluhy plachet, absolvují výcvik v lanoví a jsou kuchařovi k ruce v pravidelných denních službách.
Na rozloučenou nám kapitán zařídil výstřel z jednoho z osmi lodních děl. Pravdou je, že jsme si ho museli zaplatit, respektive zaplatil ho Petr a my jsme se pak složili. Nikoli na zem, jestli jste to pochopili takhle.
Po návratu z lodi se touláme po městečku. Marina di Campo představuje jedno z nejznámějších turistických středisek ostrova především díky největší pláži na Elbě – má délku téměř půl druhého kilometru a je hojně navštěvovaná. 
Budova radnice  v Marina di Campo s nezbytným portrétem Napoleona na fasádě
Ze své minulosti si město uchovalo pisánskou věž, která se nachází na okraji příkrého srázu nad mořem. Dostat se k ní zůstalo pro nás nerozlousknutým oříškem, částečnou náplastí je otevřený kostel San Gaetano, postavený v roce 1964, v jehož interiéru visí moderní obrazy křížové cesty.

















Procházku městem končíme samozřejmě u šálku espressa. Ve 14 hodin odjíždíme a krátce zastavujeme v sedle hřebenu, který musíme překonat, abychom se dostali do Lacone. V dálce se tyčí hora Monte Capane, cíl zítřejšího výstupu. V minulých dnech jsme tudy jeli několikrát, ale vrcholek jsme nikdy neviděli, protože byl vždy v mracích.
Po příjezdu do kempu neprodleně vyrážíme na pláž Margidore, kde trávíme celé odpoledne. V dálce jsou vidět dva ostrůvky, kterým se říká Blíženci, Gemini. Pláž, která je naproti nim, se nazývá Zamilovaná, l´Innamorata. K jejímu jménu pláže se váže několik legend, z nichž ta nejromantičtější vypráví o nymfě, která se bláznivě zamilovala do jednoho rybáře. Jednoho dne přišla hrozná bouře a nymfa, která si myslela, že její milý v ní zahynul, ze zoufalství skočila do vln a utonula. Rybář se šťastnou náhodou zachránil před ztroskotáním, ale když se dozvěděl o tragickém konci své lásky, žádal bohy, aby ho proměnili v racka, aby ji mohl všude hledat.

Následující článek Pláže i hory Elby (IV)


Žádné komentáře:

Okomentovat