Zemřel Honza Vyčítal

Týden před svými 78. narozeninami zemřel kytarista, textař a dlouholetý frontman skupiny Greenhorns

Jan Vyčítal (*1942) se narodil v Praze na Pankráci, vystudoval obor propagační grafika na SPŠ bytové tvorby v Praze na Žižkově. Po maturitě pracoval nějaký čas jako propagační výtvarník v ČKD Dukla, odkud se dostal do výtvarného oddělení Československé televize. Tam pobyl více než deset let a teprve potom se vydal na „volnou nohu“. A to ani ne tak kvůli obrázkům, ale kvůli muzice.
První kreslené vtipy publikoval v devatenácti letech v Dikobrazu a Mladém světě a už tehdy přišel do světa našeho kresleného humoru se svérázným výtvarným projevem a odlišnou tematikou (trampové, pytlák Říha, ufouni). Po roce 1968 nesměl několik let publikovat, tvořil proto také pod pseudonymy. Později se jeho obrázky na stránky novin a časopisů vrátily, vedle toho ilustroval řadu knih.
Pro Greenhorns, kteří hráli hlavně americké tradicionály a hudbu tamních hvězd country, psal většinu textů. Mnohé z amerických lidovek převyprávěl pro české posluchače a staly se z nich hity. Otextoval například skladby Oranžový expres, Rovnou, tady rovnou, T jako Texas, Blues Folsomské věznice, Blízko Little Big Hornu. Některé texty napsal také například Haně Zagorové nebo Věře Martinové.

Zakládajícím členy skupiny Greenhorns byli vedle Jana Vyčítala Josef Šimek (zpěv, kytara, mandolína), Marko Čermák (zpěv, banjo, kytara), Petr Bryndač (housle) a Jiří Fallada (basa). V roce 1969 přišel od skupiny Rangers Michal Tučný (zpěv), Vladimír Štýbr (basa) a Josef Dobeš (steel kytara a dobro), v roce 1970 přišli ze skupiny White Stars Mirek Hoffmann (zpěv, foukací harmonika, kytara) společně s Tomášem Linkou (bicí, foukací harmonika a zpěv). V roce 1972 byla kapela komunistickým režimem přinucena svůj název počeštit na Zelenáče. V roce 1990 se Zelenáči rozdělili na dvě části: na Greenhorns (s leaderem Janem Vyčítalem) a Nové Zelenáče Mirka Hoffmanna (později jen Zelenáči).

V létě roku 1994, tedy téměř před pětadvaceti lety, vystoupila skupina Greenhorns ve Světlé nad Sázavou. Před koncertem jsem s Janem Vyčítalem udělal v kanceláří kuilturního oddělení rozhovor, který jsem z diktafonu pracně přepsal a pak vyšel ve Světelském zpravodaji č. 6/1994. Jeho větší část si dovolím uvést.

• Můžete ve stručnosti vylíčit historii skupiny?

Greenhorni už existují od roku 1965, ale samozřejmě, že ne v tomhle složení. Z lidí, kteří je zakládali, jsem tady zůstal jenom já. Jinak z těch kluků, kteří hráli v takové té „zlaté éře“ Greenhormů, je tady Tomáš Linka a Láďa Štýbr. Asi před patnácti lety přišel Ales Maudr a nový je Franta Donáth, bubeník, který přišel asi v roce 1990. Zpívají kromě Ládi Štýbra všichni.

• Mohl byste udělat přehled elpíček, která jste nahráli?

Pokusím se. První, co vyšlo – mimo singly teda – byl takový sampler, který se jmenoval Písně amerického Západu. vyšel v roce 1969 u Pantonu a my jsme na něm měli asi polovinu věcí. Pak vyšla naše první deska, která se jmenovala Greenhorns 71, za rok nato Greenhorns 72 a potom Greenhorns 73 neboli Hromskej den Zelenáčů. To byla taková zvláštnost Pantonu, mělo to dvě desky jako dvojalbum, ale na každý straně bylo jeno pět písniček. mimoto, teď jsem si uvědomil, ještě vyšla další taková libůstka Pantonu, říkali tomu LP speciál Na sluneční straně C&W music, vypadalo to jako EP, ale mělo to na každý straně čtyři písničky. Potom přišla deska Písně větru z hor, to bylo v roce 1974 a to byla vlastně taková labutí píseň toho – říkejme tomu starého – složení...

• Původního složení?

Ne původního! Původní složení – to jsem byl já, Marko Čermák, Pepík Šimek, houslista Petr Bryndač a měnili se basisti, byl tam Honza Jedlička, Karel Vágner, Jirka Fallada, každou chvíli někdo jiný.

• Také Josef Dobeš s vámi hrál, pokud si dobře vzpomínám...

Ten přišel až později, někdy v roce 1970. Ale to, co jsem říkal předtím, to bylo původní složení, které hrálo asi tři čtyři roky. Pak teprve začaly ty personální změny, přišel Michal Tučný a Láďa Štýbr, teprve po nich přišel Mirek Hoffmann, Tomáš Linka a Pepík Dobeš.

• Vraťme se ale k vašim deskám.

Další vyšla až v roce 1976 a jmenovala se Silnice, řeky, tratě a stezky. To už bylo v době, kdy jsem mohl být jenom na fotce na obalu, ale moje jméno se tam objevit nesmělo. To znamená, že jsou tam některé písničky utajené, textoval jsem je sice já, ale napsaný je tam  částečně Pepík Šimek a částečně Mirek Hoffmann. Celá ta deska je taková okleštěná, protože tenkrát se nesmělo zpívat skoro o ničem. V roce 1979 vyšla deska Řidič tvrdý chleba má, to už jsem se z toho průšvihu jakžtakž vylízal... No a potom jsme odešli od Pantonu, s kterým už vůbec nebyla řeč, protože tou jejich „textovou komisí“ už neprošlo nic, co za něco stálo. Byla to taková cenzura, že už jsme prostě nevěděli, co máme dělat. Dostali jsme nápad natočit desku z lidových australských písniček a Panton to nechtěl, protože prý „Panton je orgán Svazu českých skladatelů a má dělat české věci a ne australské...“ Domluvil jsme se s inženýrem Černým ze Supraphonu, že tam snad budou povolnější. Supraphon slíbil, že tu desku vydá, a tak jsme k nim přešli. To elpíčko se jmenovalo Písně s vůní dřeva z eukalyptu a vyšlo v roce 1982. Další přišlo v roce 1984, jmenovalo se Pod Liščí skálou a na něm už se objevily i normální písničky, třeba Pivní džíp, který jsme Pantonu cpali x-krát, ale ti byli absolutně neprůszřelní. Pak vyšel ještě v Pantonu sampler našich starých hitů a potom v Supraphonu naše první cédéčko, které bylo také průřezem naší tvorby od těch úplně prvních písniček až po Battledress. V roce 1991 vyšlo elpíčko To tenkrát v čtyřicátompátom. Tahle písnička vyšla i na singlu už v roce 1990 a díky ní jsme se dostali do křížku se Supraphonem. Oni ten singl vydali ve strašně malém nákladu a tím poškodili nejen nás, ale i sebe, protože kdyby to tenkrát přivezli do Plzně v náklaďákách, tak se to prodalo! A oni tam dali jenom asi dvě stě kusů! V roce 1993 jsme přešli k firmě Venkow, u níž jsme natočili elpíčko Greenhorns 93 a současně ještě vyšla deska Greenhorns Salon, která je zpívaná anglicky.

• Vzpomněl jste mezi řečí také čundry, byl jste také někdy tady u nás, nebo v okolí?

Samozřejmě, já jsem jezdil na Stvořidla, na Želivku, chodili jsme třeba ze Želiva až dolů na Sázavu.

• V jedné vaší písničce se zpívá Ty víš dobře, Želivko, kam jsem chodil na pivko...

To bylo naše rejdiště, policajti nás honili... Oni nás vlastně honili všude, ať jsme byli kdekoliv, už jenom proto, že jsme byli trampové...

• Chtěl bych teď obrátit pozornost k Vašim kresleným vtipům

Malování je moje profese, to ostatní jsem začal dělat navíc. Mně i v těch písničkách lákalo vnášet do nich trošku srandy, jako do toho malování. Vždycky mě víc navily spíše reklamní věci nebo kreslený humor nežnějaká vážná tvorba. No a tak to dělám dodnes, někdy vyhrává muzika, někdy kreslení, podle toho, na co jsem naštvanej...

• Čím to je, že se ve Vašich vtipech objevuje tolik zajíců, psů, medvědů a dalších zvířátek?

Lákají mě vtipy ze světa zvířat. Umožňují nadsázku, absurditu, nečekaná spojení. A navíc mám zvířata moc rád. Už kdyý jsem jezdíval pod širák, vytvořil jsem si ve svých představách takový zvláštní svět. Svět, ve kterém je možné, aby panáčkující zajíci mluvili a aby kolem pobíhali meditující medvědi. Určitě jsem v tomhle hodně ovlivněn Josefem Ladou, protože už jako malý kluk jsem obdivoval jeho humorně idylické obrázky plné ponocných, hajných a zvířátek. Něco z toho klukovského okouzlení ve mně určitě přetrvává.

*  *  *

Při této příležitosti jsem Jana Vyčítala požádal o jeden obrázek pro Světelský zpravodaj, což neodmítl: