Dny evropského dědictví

Každoročně v měsíci září otevírají Dny evropského dědictví (European Heritage Days) nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších památek, budov, objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné

Dny evropského dědictví jsou významnou kulturně poznávací společenskou akcí, která slouží k posílení historického povědomí v nejširších souvislostech se zvláštním důrazem na vnímání mezinárodního kontextu národního kulturního dědictví.

EHD rozšiřují a zvyšují všeobecné povědomí o našem kulturním dědictví. Otevírají dveře soukromých i veřejných budov (radnice, budovy soudů, školy, kanceláře, obytné domy atd.), které nebývají přístupny veřejnosti nebo pouze příležitostně a částečně. V objektech, které jsou běžně přístupné veřejnosti, a je v nich vybíráno vstupné, může být tento den vstup volný nebo by měl být nabízen speciální program (například zvláštní prohlídková trasa, koncert, výstava atp.).

*  *  *

Návštěva Svatého Kříže, kde jsme se byli podívat na nedávno instalované dílo Radka Dvořáka věnované Járovi Cimrmanovi, neměla s EHD nic společného, ale na zpáteční cestě se zastavujeme se v Havlíčkově Brodě a využíváme několik možností, jež Dny evropského dědictví nabízely.

Tou první je návštěva Štáflovy bašty v parku Budoucnost. Jedná se o nárožní věž z hradeb městského opevnění, které bylo postaveno v letech 1310–1350. Kromě této bašty a úseku hradby u gymnázia se z parkánové hradební zdi z konce 15. století dochovaly hradební pasy s baštami na východní straně městského jádra a v jižní až jihozápadní části města u řeky Sázavy.

Ve Štáflově baště je od roku 1957 umístěna stálá expozice věnovaná významnému havlíčkobrodskému rodákovi Otakaru Štáflovi, která byla za podpory Ministerstva kultury ČR koncem roku 2018 rekonstruována. Na několika panelech lze poznat tvorbu a život malíře Štáfla v Praze, Vysokých Tatrách a v Havlíčkově Brodě.

Součástí výstavy je šest z původních osmi autorských dioramat přibližujících život Karla Havlíčka Borovského:

Otakar Štáfl (1884–1945) se narodil v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě den před koncem roku 1884. Jeho otec Josef byl místním řezbářem (mimo jiné vyřezal i známého brodského Hnáta). Od roku 1897 studoval Otakar na místním gymnáziu, které však za nesouhlasu rodičů v roce 1903 opustil a odešel do Prahy věnovat se své zálibě – malířství. Kreslil a maloval již v mládí. V Praze byl přijat do krajinářské školy Ferdinanda Engelmüllera. Svou pilnou prací si postupně získával vážnost a jméno v uměleckém světě. Kreslil pražská zákoutí a velké množství jeho obrázků, převážně s architektonickými motivy, bylo publikováno téměř okamžitě v časopisech Český svět a Zlatá Praha a jiných uměleckých časopisech té doby. Roku 1910 se oženil s Václavou Brychtovou dcerou ředitele nakladatelství Politika, kde získal zaměstnání jako grafik a navrhoval plakáty. Na vídeňské výstavě Ex libris v roce 1913 byly velmi úspěšné jeho knižní značky. Mezi jeho náměty byla zátiší rodného města,...

... starých pražských uliček, krajiny Vysočiny, Povltaví, ale i Pováží, Podunají či okolí Detvy. Jeho fantazie a láska k přírodě se nejvíce projevily v knižních ilustracích, zejména pro děti a mládež. Jeho kresby, dřevoryty i akvarely doprovázely Karafiátovy Broučky, Máchův Máj a Cikány, pohádky Boženy Němcové, Kniha džunglí a mnoho dětských leporel, knížky o přírodě nebo romány pro dívky. Pracoval také jako scénograf v Národním a Vinohradském divadle. Před první světovou válkou se dokonce zapojil do filmové tvorby jako režisér pěti filmů, přičemž v některých z nich i hrál. Patřil mezi organizátory mnoha významných společenských a kulturních akcí, divadelních a filmových představení, společenských setkání. válce se zasloužil o vybudování pomníku Karla Havlíčka a o vznik Havlíčkova muzea. V roce 1917 se rozvedl a o deset let později se oženil s Vlastou Koškovou, spisovatelkou pohádek a dívčích románů. Přechodně (více než patnáct let) působil ve Vysokých Tatrách, od roku 1929 byli manželé Štáflovi nájemci chaty u Popradského plesa. Krásu hor malíř zachytil nejen v nesčetných akvarelech, ale i v monumentálních olejích:

Dva obrazy s motivy z Vysokých Tater byly vydány na poštovních známkách. Nesmazatelnou stopu po sobě zanechal v podobě symbolického hřbitova obětem hor u Popradského plesa pod západní stěnou Ostrvy, jehož byl inspirátorem a spoluzakladatelem. byl malířem-krajinářem, žákem profesora Engelmüllera. Mezi jeho náměty byla zátiší rodného Německého (Havlíčkova) Brodu, starých pražských uliček, krajiny Vysočiny, Povltaví, ale i Pováží, Podunají či okolí Detvy. Přechodně (více než patnáct let) působil ve Vysokých Tatrách, kde zanechal nesmazatelnou stopu v podobě symbolického hřbitova obětem hor u Popradského plesa, jehož byl inspirátorem a spoluzakladatelem.

*  *  *

Od Štáflovy bašty míříme k děkanskému chrámu Nanebevzetí Panny Marie, který je jednou z dominant Havlíčkova náměstí. Jeho součástí je nepřehlédnutelná zelená barokní kupole a mohutná gotická věž.

Věž byla až do 70. let 20. století obydlím rodiny hlásného, která obývala světničku v posledním patře kostelní věže. Jeho povinností bylo hlídat, zda někde ve městě nehoří, staral se také o  zvony a natahoval věžní hodiny. Z dnes přístupné věže je nádherný pohled na město i okolí:

Poslením místem, které jsme se dnes rozhodli v Havlíčkově Brodě navštívit, bylo podzemí ve Svatovojtěšské ulici, která se stala pěší zónou spojující Havlíčkovo a Smetanovo náměstí:

Jedná se o starý sklep, který byl objeven v roce 2010 při pokládání vodovodního řadu. Klenba sklepa, s jehož budováním se možná začalo již ve středověku, je dva a půl metru pod úrovní vozovky.