Sluneční králové v Národním muzeu

Výjimečný mazinárodní projekt dokumentující největší archeologické objevy českých egyptologů spjaté s výzkumem Abúsíru

Cestovat do Prahy v době koronavirové pandemie se nezdá být dobrým nápadem, leč pozvánku na vyhodnocení novinářské soutěže a přebzetí 1. ceny nemohu ignorovat (podrobnosti naleznete natomto blogu zde). A protože přijíždím s více než dostatečným předstihem, je jedním z mých cílů návštěva nové výstavy v Národním muzeu.

Na tři stovky artefaktů, z toho některé i 5 000 let staré! Unikáty, které představují tři tisíciletí, po která fungovala nekropole v Abúsíru sousedícím na severu s Gízou a na jihu se Sakkárou! Nejlepší nálezy z šedesátiletého výzkumu našich egyptologů pod pyramidami!

Tak lze v řeči čísel stručně představit zmíněnou výstavu. O uskutečnění takové přehlídky usilovali egyptologové dlouhá léta. Jak uvedl prof. Miroslav Verner (*1941), „dvakrát se to na poslední chvíli nepodařilo a v obou případech tomu zabránily revoluce. Poprvé naše v roce 1989, podruhé v Egyptě v roce 2011.“ Díky tomu ale mohl být vystaven unikátní soubor soch z komplexu princezny Šeretnebtej, který objevil tým Miroslava Bárty (*1969) v roce 2012.

Egypt do Prahy zapůjčil asi třetinu exponátů, které pocházejí z českých výzkumů a vlastní je Egyptské muzeum v Káhiře a Velké egyptské muzeum v Gíze. Další třetinu poskytla německá muzea vBerlíně, Lipsku, Hannoveru, Heidelbergu, Hildesheimu a Frankfurtu nad Mohanem, která opatrují nálezy svých expedic v Abúsíru z poloviny 19. a počátku 20. století. Poslední část expozice pochází z Náprstkova muzea. Od 80. let zůstávají nálezy v zemi původu, ale do té doby se dělily. Výstava je tedy unikátní tím, že se po letech podařilo spojit některé rozdělené soubory. Mnohé artefakty opustily hranice vůbec poprvé – a zřejmě i naposledy, protože se vrátí do nového Egyptského muzea v Gíze.

 Socha hodnostáře Nefera v pozici písaře, objevená českou expedicí v roce 2012
ve skalním komplexu princezny Šeretnebtej, dcery faraona Niuserrea

Výstava má čtyři části. První představuje osobnosti Abúsíru a Memfidy, jež se podílely na fungování staroegyptského státu. Egypťané uctívali Slunce od nepaměti, ale ve Staré říši význam slunečního kultu narůstal. Během 4. dynastie začali panovníci používat titul „syn Reův“, tedy syn slunečního boha, a za 5. dynastie se stal pevnou součástí královské titulatury. Slunečních králů bylo devět, přičemž pyramidové pole v Abúsíru je spojeno s pěti z nich. byli Veserkaf, zakladatel dynastie, který vládl asi v letech 2435 až 2429 př. n. l., jeho syn Sahure (2428–2416 př. n. l.), jeho syn Neferirkare (2415–2405 př. n. l.), jeho syn Raneferef (2404–2043 př. n. l.) a jeho bratr (možná dvojče) Niuserre (2402–2374 př. n. l.). Poslední sluneční králové se se svými zádušními komplexy vrátili do Sakkáry.

Druhá část výstavy se vrací k nejvýznamnějšímu období, kdy v Abúsíru stavěli sluneční králové pyramidové komplexy, kolem nichž pak vzniklo rozsáhlé pohřebiště elit. Třetí část zpracovává vývoj Abúsíru během tří tisíciletí a poslední část připomíná, že zájem o Egypt u nás nezačíná rokem 1960, kdy tam začal působit Český egyptologický ústav. Předměty se na naše území dostávaly od počátku 19. století a tvořily součást šlechtických sbírek.

Výstava, kterou doprovází dramatická hudba, magické světlo a několik audiovizuálních materiálů, má jediné minus – zákaz fotografování i bez blesku (použitý obrázek je sken z propagačního materiálu).