Co jsem také přečetl_______________ _Prázdniny v Evropě a Prázdniny v Česku

Od Prince Ládíka, jak si Ladislav Zibura říká, klasické cestopisy nečekejte...

Před pár lety jsem horko-těžko od tohoto autora přečetl knihu 40 dní pěšky do Jeruzaléma a nijak mě nenadchla. Autorův přístup k cestování a lidem, které na cestách potkává, se mi příliš nezamlouvá. Přesto jsem se přemluvil a sáhl po jeho nové knize (přičemž jsem dvě předchozí záměrně ignoroval). 

Tentokrát čtenáře čeká 14 000 km stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z Polska přes malebné Pobaltí až za polární kruh a následně z horkých Athén přes Albánii, Severní Makedonii, Srbsko, Rumunsko a Zakarpatskou Ukrajinu zpátky domů. Lákala mě možnost přečíst si něco nového a některých místech, která jsem navštívil. Musím říct, že tentokrát to bylo čtení docela zajímavé, byť díky historkám z autostopu poněkud monotematické. Hlavně jsem ale ocenil autorovu proměnu z mladého jihočeského Harpagona v muže, který sice i nadále uvážlivě zachází s penězi, ale už si dokáže leccos koupit za své...
Nečekejte od Zibury klasický cestopis, z kterého byste se dozvěděli, co kde navštívit a k tomu základní politické, geografické a historické údaje o dané destinaci. Při četbě jeho knihy zažijete setkání s desítkami lidí a poznáte Evropu skrze její obyvatele. Ziburův vyprávěcí styl je strhující, lehký, plný nadhledu a ironie, nenásilného vzdělávání a trefných postřehů. Sice kdo ví, co všechno se opravdu stalo a co je jen umělecká licence, protože nad některými okamžiky zůstává až rozum stát, ale proč ne, odvážnému štěstí přeje. Třeba se dá opravdu projet stopem velká část Evropy a Balkánu aniž by vás někde okradli nebo zmlátili, a to i když mnohdy vstupujete na cizí pozemky a chodíte k cizím lidem do domů.

Nejnovější, už pátá Ziburova kniha má lákavý název Prázdniny v Česku (2021), a tak jsem jeho styl vzal opět na milost a knihu si půjčil. Autor si ve svých sedmadvaceti letech udělal řidičský průkaz a podnikl dvouměsíční prázdninovou cestu po českých luzích a hájích, cestuje legračním japonským autem Nisan Cube, na lodi, pěšky a na oslu, hledá při tom zajímavá místa a lidi. Procestuje kolem dokola celé Česko a konstatuje, že je u nás opravdu hezky. Charakteristiky obyvatel a lokalit jsou výstižné, občas drsné, občas roztomilé, skoro vždy ale s laskavým humorem. Jeho postřehy jsou čím dál vtipnější a dokonalejší, smál jsem se často a většinou nahlas... I tentokrát pohodový dojem z knihy doplňují stručné faktografické vsuvky a nadmíru zajímavé ilustrace.