Nové vydání dvou nedostupných textů Miloslava Nevrlého, autora Karpatských her a Knihy o Jizerských horách
Cestovní zpráva čarodějova učně – jedna z prvních autorových próz – je záznamem putování po východním a jižním Slovensku s „hmyzím“ fotografem Marcelem Safírem (1912–1978) v roce 1966.
Jemu je věnován doplňující třetí text knihy: Marcel Safír – člověk odsouzený k životu.
* * *
RNDr. Miloslav Nevrlý (*1933 v Praze) vystudoval reálné gymnázium (1944–1952) a přírodovědeckou (tehdy Biologickou) fakultu University Karlovy (obor zoologie, promoce roku 1957, rigorózní zkouška a titul RNDr. roku 1969). Ještě před promocí získal místo zoologa v Severočeském muzeu v Liberci, kde pracoval až do odchodu do důchodu v roce 2000, po většinu doby jako vedoucí přírodovědeckého oddělení. Svůj zájem věnoval zejména Jizerským horám, o nichž napsal řadu větších i menších prací. Z nich nejznámější je Kniha o Jizerských horách, za kterou obdržel v roce 1976 výroční nakladatelskou cenu. Zatím poslední čtvrté vydání této knihy je z roku 2007 a tato kniha je považována za bibli tzv. „pomníčkářů“ – lidí, kteří bloudí po Jizerských horách a hledají velké množství pomníčků (cca 450) ukrytých v kopcích.
Mezi více čtenářů pronikl mnohokrát publikovaným, ručně opisovávaným a dnes už i do angličtiny přeloženým filosoficko-poetickým spisem Karpatské hry.
Zároveň dlouhé roky vykonával dobrovolnou funkci libereckého okresního konzervátora státní ochrany přírody a krajského konzervátora pro zoologii. Jako terénní pracovník se stal autorem i mnoha turistických publikací a map. Jeho bibliografie obsahuje mj. i stovky novinových článků. Skautem se stal po válce v roce 1946, po roce 1968 pomáhal vést v Liberci Miloši Zapletalovi 12. skautský oddíl. V letech 1970–1989 jako činovník (později předseda) Turistického oddílu mládeže TJ Dynamo se věnoval mládeži staršího skautského věku. Je znám pod přezdívkou Náčelník.
* * *
Pokud jde o zmíněného Marcela Safíra, ten prožil za války věci, jaké je těžké si vůbec představit. Narodil se jako maďarský Žid, žil v Podkarpatské Rusi, Němci byl vězněn, mučen, dvakrát odsouzen k smrti, jíž unikl snad zázrakem (napoprvé se popravčí četa rozprchla kvůli protileteckému poplachu, napodruhé byl, prý se slovy „poprava by byla pro Žida příliš lehká smrt“, přidělen k „živým odminovačům“ a cestu minovými poli přežil jako jediný ze svého „trestního batalionu“), po útěku bojoval společně s partyzány a byl těžce raněn. Když v roce 1945 zjistil, že přišel o většinu blízkých (jeho manželka, rodiče a desítky přátel zemřeli v Osvětimi) i o vlast (Podkarpatskou Rus pozřel Sovětský svaz), odjel do dalekých severních Čech. Práci našel v lesním závodě v Jablonci nad Nisou a druhou půlku života věnoval oslavě živého bytí – ač samouk, stal se citlivým pozorovatelem, fotografem a (především) přítelem hmyzu.
Žádné komentáře:
Okomentovat