Dva turistické pochody v Telči

Zdálo by se skoro zbytečné psát znovu o pochodech, které se pořádají tak dlouho a kterých jsem se už tolikrát zúčastnil, ale ono je to přece jenom pokaždé trochu jiné...

DP Vysočinou k Telči pořádají zdejší turisté po jedenapadesáté a já se poprvé zúčastnil v roce 1988. Letošní trasa směrovaná na východ od Telče je pro mě naprosto neznámá, což je o důvod navíc, proč se zúčastnit. V noci sice přestalo pršet, ale meteorologové předpovídají možnost občasných přeháněk, ovšem kdo se bojí, nesmí na pochod...

Start je jako obvykle v sokolovně, nechybí ani obligátní kafíčko. Z Telče vycházíme Třebíčskou ulicí a ještě na okraji města odbočujeme vpravo a kolem rozlehlého zemědělskéího objektu pokračujeme polní cestou do obce Dyjice, „jejíž jméno je zajisté od řeky Dyje“ (Vlastivěda Moravská, 1913). Uprostřed návsi stojí kaplička Panny Marie z roku 1883:

Po červeně značené Březinově cestě (vede v délce 66,6 km z Počátek do Jaroměřic nad Rokytnou a je pojmenovaná po básníkovi Otokaru Březinovi) pokračujeme k velkému statku v osadě Rozsíčky. První písemná zmínka o zdejším dvoru je z roku 1447. Kromě něj tu byla už jen myslivna s oborou. V roce 1717 zde byl postaven příbytek pro dělníky pracující ve dvoře. Současná osada vznikla až za druhé světové války, kdy tu byly postaveny čtyři shodné dvojdomky pro rodiny zaměstnanců dvora.

Dalších pět kilometrů pokračuje trasa pochodu po silnici přes Zvolenovice do Radkova. Malé zpestření nám přináší nález doma vyluštěné mysterykeše a krátká odbočka na Hlavní vrch (583 m), abychom si udělali další zápis do www.vrcholovka.cz. Kruhový rozhled je nečekaně pěkný.

Temeno Hlavního vrchu

V Radkově na křižovatce pod železniční zastávkou je kontrola, od níž pokračujeme po zelené turistické značce. 

Stavení v Radkově

Po lávce přecházíme na levý břeh Moravské Dyje, čímž jsme se konečně zbavili asfaltu a jdeme úzkou luční pěšinou. Vzrůšo nám připravila rozpadající se lávka, po které se musíme dostat zase na pravý břeh Moravské Dyje:

Po úspěšném překonání lávky podcházíme železniční viadukt a podél trati se blížíme k Telči. U židovského hřbitova „lovíme“ jednoduchou multikeš a podél Staroměstského rybníka přicházíme do Telče.

Protože podle předpovědi se počasí zlepšovalo a v neděli mělo být slunečno, rozhodli jsme se, že pojedeme do Telče ještě jednou. Nedělní DP Cestou Jana Hvězdy z Vícemilic se koná po čtyřiačtyřicáté, já se poprvé zúčastnil 5. listopadu 1983 a šel tehdy 50 km.

Letos jsme si vybrali Trasu vozatajů s tím, že si ji mírně upravíme vydáme se na ni od Velkého pařezitého rybníku, čímž si ji o dost zkrátíme, ale protože k návratu nepoužijeme autobus pořadatelů, ale půjdeme pěšky přes Míchovu skálu, zase si ji o dost prodloužíme... Základní trasa je po léta stejná, takže se nebudu podrobnostmi zabývat, protože bych se jen opakoval: kontrola na rozcestí U Obrázku – Janštejn – Horní Dubenky a cíl na hrázi rybníku Bor,...

... nedaleko památníku padlým husitům vracejícím se pod vedením hejtmana Jana Hvězdy z Vícemilic z tažení do Rakous:

Pochutnali jsme si na vlastnoručně opečeném špekáčku, popovídali s několika známými turisty a vydali se na zpáteční cestu. Na okraji Horních Dubenek se zastavujeme pro kešku u miniaturního psího hřbitova:

Založil ho místní občan Bohumil Šimek a sestává z objektů připomínajících svým tvarem i úpravou pravěké dolmeny. V hrobečku vlevo spočívá krátkosrstý jezevčík Miko (†1990), vedlejší náhrobek patří pointrovi jménem Ero z Uhřiněvské samoty (†1980) a v dalším hrobečku je fenka Betynka. Čtvrtý náhrobek zdobí deska z černého kamene s reliéfem loveckého psa a jsou zde uloženi foxteriér Askot (†1960), český fousek Don (†1965) a pointer Arna, šampión ČR (†1975). Poslední kámen nese nápis „Pes pánovi – pán psovi“. 

V Janštejně opouštíme červenou značku a lesními cestami se za pomoci GPSky dostáváme nejprve na cyklotrasu č. 5126, pak na zelenou značku a nakonec na odbočku k Míchově skále:

Míchova skála je jedním z nejlépe zachovalých projevů intenzivního mrazového zvětrávání granitu ve vrcholových partiích Jihlavských vrchů. Komplex dvou skalních věží a mrazových srubů dosahuje výšky až 13 metrů. Skalisko je tvořeno drobnozrnnou až středně zrnitou muskovicko-biotickou žulou centrálního moldanubického masivu.

Od skály sestupujeme úzkou pěšinkou nejprve lesem a později vykácenou strání s výhledem na Velký pařezitý rybník...

... na modře značenou trasu, která nás přivádí až k autu.