Film Jan Žižka

Historický film o počátcích husitského vojevůdce Jana Žižky na pozadí bouřlivých událostí roku 1402

Předem je třeba upozornit, že Petru Jáklovi (*1973), režisérovi, scénáristovi a producentovi v jedné osobě, nešlo o zpodobnění historického Jana Žižky, ale o splnění svého snu – natočit o českém husitském hejtmanovi hvězdně obsazený trhák, který zaujme i zahraniční diváky. Nelze totiž předpokládat, že by Američané či Japonci byli zasvěceni do husitské epochy... Jedná se proto o fiktivní příběh z doby, ze které o Žižkovi neexistují téměř žádné zmínky, čímž si Jákl uvolnil ruce pro uplatnění vlastní fantazie a zálibu v hollywoodských historických trhácích... 

„Původní rozpočet,kdy se Žižka měl točit ještě jako český film, byl 93 miliónů korun,“ řekl Petr Jákl. „Když se z něj stal mezinárodní projekt, vyrostl na 300 miliónů. A asi dva měsíce před natáčením se zvedl o dalších 150 miliónů vzhlůedem k tomu, že jsme získali skvělé herce, jako je Ben Foster, Michael Caine či Till Schweiger.“

Ben Foster ztvárnil Jana Žižku, Sir Michael Caine intrikána Boreše z Rýzmburka, důvěrníka krále Václava IV.

Na konci 14. století jsou Země Koruny české zmítány tyranií a násilím. Jan Žižka a skupina jeho žoldnéřů jsou najati na ochranu králova zástupce. Jan prokáže skvělé strategické a bojové schopnosti. Následně je pověřen službou pro samotného krále, Václava IV. Zemi ale ve skutečnosti ovládá Jindřich z Rožmberka, nejbohatší velmož království. Jan dostává další delikátní úkol: unést Rožmberkovu snoubenku Kateřinu, neteř francouzského panovníka. Tím se nevyhnutelně zaplétá do vysoké politiky a od té chvíle nemá na vybranou – musí bojovat. Janovy žoldácké hodnoty se otřásají v základech. Vášeň, vina, chtíč i pomsta se stávají hnací silou jeho boje za spravedlnost a rovnoprávnost obyčejného lidu. V této době se z nájemného žoldnéře stává legenda. Rodí se vojevůdce, který bude bojovat za vše, v co věří.

*  *  *

Přední odborník na husitství prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. (*1951), autor téměř devítisetstránkové knihy Jan Žižka: život a doba husitského válečníka, se ve dvoustránkové recenzi v časopise Živá historie podivuje nad tím, že Zikmund se modlí před pozdně gotickým oltářem vytvořeným až po roce 1490 nebo že Kateřina skáče z hradeb Zvíkova do vod přehradní nádrže Orlík, která byla napuštěna po roce 1960. Já myslím, že divákům je to putna – a těm zahraničním tuplem! 

„Žižka v názvu je víceméně reklamním trikem,“ píše dál Čornej. „Kdyby byl hlavním hrdinou jakýkoliv jiný rytíř, na obsahu a vyznění snímku by se nic nezměnilo. Za hranicemi, kde se dílo promítá pod názvem Medieval (Středověk), asi ohromí alespoň nádherná krajina, v níž bory šumí po skalinách Českého Švácarska a kde se tyčí malebné hrady Zvíkov, Křivoklát a Točník.“

To je pravda, já ještě dodám, že se ve filmu objevuje také lom Amerika a Dolský mlýn.