DP Za posledním puchýřem 2022 (III)

Předchozí článek DP Za posledním puchýřem 2022 (II)

V závěrečném dnu se účastníme komentované prohlídky Krupky

Krupka je starobylé  horní městečko, jež vyrostlo na počátku 14. století na bohatých nalezištích cínovce. První zmínky o těžbě pocházejí již z druhé poloviny 12. století, další jsou z poloviny 13. století a do této doby lze také klást počátky osídlení. Městečko střežil hrad, který nad ním nechal kolem roku 1320 král Jan Lucemburský. Samotné městečko ležící v hlubokém úzkém údolí podél dálkové cesty z Míšně přes Drážďany do Teplic zabezpečovaly na nechráněných místech hradby s dvěma branami. V době husitských válek vlastnil Krupku Albrecht I. z Koldic, který podporoval krále Zikmunda Lucemburského. Krupka se tak, stejně jako třeba Ústí nad Labem, Most nebo Bílina, musela bránit útokům husitů. Po porážce křižáků v bitvě Na Běhání u Ústí nad Labem (16. června 1426) byla u Krupky pobita skupina asi 300 křižáků, kteří tudy prchali zpět do Saska. Koldicové v tomto roce hrad proti husitským bojovníkům ještě udrželi. Později, o Vánocích v roce 1429 táhlo přes Krupku velké husitské vojsko do Míšně a Lužice a ani při této příležitosti husité hrad neobsadili. Stalo se tak až v roce 1433, kdy jej po dlouhém obléhání dobyl husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Po bitvě u Lipan však musel na příkaz vítězného krále Zikmunda krupské panství vrátit Albrechtovi I. z Koldic. K obnově městečka došlo po šesti letech.

*  * *

Prohlídku města s průvodcem začínáme u kostela sv. Anny, jenž je majetkem města Krupka a pro veřejnost byl otevřen v roce 2003. Město v posledních letech provádí postupnou rekonstrukci celého areálu. Zatím byla opravená střecha a fasáda, zrenovována obvodová zeď i se vstupní bránou a zrestaurována freska Martina Luthera. 

Kostel je jednolodní s pětiboce ukončeným presbytářem s vysokou strmou střechou a cibulovitou věžičkou. V době baroka byla vybudována přístavba ke kněžišti, která sloužila hřbitovním účelům, a také zvonice. Kostel byl renovován v letech 1851–1854 a další větší rekonstrukce proběhla až ve třicátých letech 20. století, kdy nechal farář Bittner udělat po obou stranách kostela odvzdušňovací kanály, čímž se docílilo vysušení zdí. V roce 1934 byla položena nová střecha a opraven zvon. Barokní sochy apoštolů Petra a Pavla pocházejí z hornického kostela sv. Prokopa a sem byly převezeny roku 1927.

V roce 1591 se stal pastorem v Krupce Nikolaus Droschelius, za něhož vznikla výše zmíněná freska na triumfálním oblouku představující Martina Luthera ...

... a dřevěná kruchta se starozákonními výjevy od Daniela Franka. Původní hlavní oltář s ukřižovaným Kristem a čtyřmi evangelisty z roku 1614 od Franze Dittricha ml. z Freibergu, který byl řezbářským mistrovským dílem německé pozdní renesance, se bohužel nedochoval, protože byl v roce 1990 ukraden a vyvezen za hranice. Za pozornost stojí kazetový strop:

Další zastávka je před špitálním kostelem sv. Ducha. Původní kostel z roku 1440 shořel (spolu s ním i špitál a 27 okolních domů) a v roce 1565 byl postaven znovu. Roku 1629 jej opět postihl požár, při kterém shořela část až k věžičce a opraven byl až po skončení třicetileté války. Za vlády císaře Josefa II. byl zrušen, později znovu vysvěcen, střídavě chátral a byl opravován, ve 20. století v něm přespávali bezdomovci a byl vykraden. V současné době je ve velmi neutěšeném stavu, i vzhledem k nevyjasněným majetkoprávním vztahům.

Dovnitř se jít nedá, na rozdíl od gotického kostela Nanebevzetí Panny Marie, od něhož má náš průvodce klíč. Kostel stojí v horní části obce naproti hradu. Nemá vlastní věž, ale ve svahu severozápadně od kostela >stojí hornická zvonice, v přízemí zděná, v patře bedněná a krytá jehlancovou šindelovou střechou. Vystavěna byla po požáru v roce 1633 a má jenom jeden zvon z roku 1627, zbývající dva byly zrekvírovány za první světové války. V meziválečném období byly nahrazeny novými, ale ty zase byly odebrány za druhé světové války. 

Kostel je poprvé zmiňován roku 1331 jako farní, vznikl zřejmě na přelomu 13. a 14. století. Vypálen a pobořen byl při husitském dobývání města roku 1429, znovu vyhořel roku 1479. Tehdy byla zahájena stavba nového kostela, přičemž z původního zbyl presbytář (nyní kaple šikmo ke stávajícímu závěru). Dostavěn byl roku 1488. K dalšímu poškození došlo při ústupu saských vojsk roku 1633, poté následovaly opravy v letech 1672–1688. Roku 1733 byly přistavěny Svaté schody proti hlavnímu vstupu:

Roku 1911 dokončena regotisační úprava, jejímž viditelným výsledkem je zejména nový vstupní portál. Po roce 1945 zpustl, první oprava proběhla počátkem 70. let 20. století, další probíhá v několika posledních letech. Stěny člení vysoké opěrné pilíře a hrotitá okna bez kružeb, s novogotickými vitrajemi (většinou), kružby mají okna původního presbytáře. 

Vnitřek s kasetovým stropem, původní kněžiště s křížovou a paprsčitou klenbou. Oba vítězné oblouky kamenné, hrotité. Vnitřní vybavení je většinou pozdně barokní:

U paty kostela je umístěna busta významného krupského rodáka, očního lékaře Ferdinanda Arlta spolu s pamětní deskou. Na náměstí stojí starý měšťanský dům, v němž sídlí muzeum, naproti je klasicistní budova bývalé radnice s věžními hodinami. V roce 1884 ji nechal postavit starosta města Krupka Dorschner. 

Původně sloužila jako restaurace a sál. Jako radnice začala sloužit až po 1. světové válce. Znak města, který je na fasádě, udělil Krupce v roce 1478 král Vladislav II. Horní polovina děleného štítu je polcená, v jedné čtvrtině je bílý dvouocasý lev ve skoku na červeném pozadí a druhá čtvrtina, která obsahuje znak rodu Koldiců, je opět dělená – horní část je zlatá a na ní je rostoucí černý jednoocasý lev, v dolní části je šest kosmých pruhů střídavě zlatých a černých. Dolní polovice štítu je modrá a v ní při okrajích a naspodu šedé skály prostoupené cínovou rudou, uprostřed klečí na levé noze horník v bílém oděvu, doprava obrácený, s mlátkem v napřažené pravici a želízkem v levici.

Zatímco někteří účastníci vycházky pokračují na hrad, kde jsme byli včera, vydáváme se na strmý výstup na vrch nazvaný Kalvarienberg (445 m). Nachází se zde výhledové místo s dřevěným křížem a lavičku k odpočinku. Kříž – a také sochy – zde byly již roku 1697. Postupem času a vlivem povětrnostních podmínek kříž i sochy zanikly. Dnešní kříž se nad Krupkou tyčí od roku 2001:

Vracíme se do sportovní haly a z úschovny vyzvedáváme bágly. Chvíli ještě posedíme a protože do odjezdu vlaku máme opravdu hodně času, vydáváme se k ruině kostela sv. Prokopa. Není k němu bohužel jiná cesta než po poměrně frekventované silnici, naštěstí je to jen tři čtvrtě kilometru...

Kostel sv. Prokopa je považován za jeden z nejstarších hornických kostelů v Krušnohoří. Byl součástí hornické osady zvané Kirchlice (Kirchlitz), která byla založena při Liščím potoku (Fuchsbach). Horníci tehdy získávali cínovou rudu rýžováním. Pracovali podél potoků, kde překopávali naplaveniny a vytěženou horninu pak proti proudu promývali v mělkých mísách. První písemná zmínka o obci Kirchlice je ve smlouvě z 18. července 1331, kdy jistý Friedl Widerangel prodává Těmovi I. z Koldic, tedy majiteli krupského panství, svůj statek v Kirchles včetně kostela sv. Prokopa a fary.

Samotný kostel, zasvěcený sv. Prokopovi, patronovi horníků, zemědělců a vinařů, musel být podle stavebních prvků a původních nástěnných maleb vystavěný někdy na konci 13. století. V letech 1576 až 1624 sloužil protestantům. Za třicetileté války byl zničen a probíhala jeho přestavba. Do podoby známé z obrazů a fotografií byl dokončen roku 1676. Na snímcích z 19. a počátku 20. století je patrná hřbitovní zeď s bránou a sochami sv. Petra a sv. Pavla.  Hřbitov určený pro obce v okolí Krupky přestal sloužit v roce 1887, kostel sv. Prokopa byl uzavřen v roce 1891. Část vybavení byla tehdy přemístěna do kostela Nanebevzetí Panny Marie a do Vlastivědného muzea v Krupce. Sochy apoštolů, které zdobily hřbitovní bránu, byly – jak jsem zmínil výše – přemístěny do kostela sv. Anny, kde jsou dodnes. Po požáru v roce 1939 zbyla z kostela sv. Prokopa ruina, která byla roku 1958 prohlášena za kulturní památku. Rekonstrukce a úprava zchátralého torza starobylého kostela proběhla v roce 1995. 

Naproti zřícenině kostela stávala kaplička sv. Jana od zednického mistra Joana Jacoba Graditzsche z Krupky z počátku 18. století. Její zchátralé zbytky byly odstraněny při stavbě silnice roku 1841 a na jejím místě se nachází památník 313 obětí transportu smrti:

Na konci války, dne 24. dubna 1945, zastavil transport smrti na nádraží v Bohosudově. Ve vlaku, vypraveném ze sběrného tábora Ammendorf/Osendorf u Halle, byli Češi, Poláci, Italové, Francouzi, Němci i Rusové. Při zastavení v Bohosudově je dozorci nahnali k vykoupání do nedalekých tůní, mnozí špinavou vodu také pili. Celkem 313 vězňů se do vlaku mířícího do Plzně nevrátilo. Zemřeli zde, daleko od svých domovů, na důsledky vyčerpání, tyfus i zápal plic. Těla mrtvých byla vhoznena do jámy opuštěného dolu Elbe poblíž trati. Po válce došlo k jejich exhumaci a uložení do hromadného hrobu naproti kostelu sv. Prokopa. Památník byl odhalen v roce 1948.

*  *  *

Když mě Zdeněk Cabalka, člen vedení KČT, na konci akce požádal, zda bych mu mohl poslat mailem pár vět osobního hodnocení letošního Puchýře (aniž by řekl, k čemu to bude sloužit), napsal jsem mu: 

Letošní „Puchejř“ byl podle mého názoru jedním z nejvydařenějších. Snad si to mohu dovolit prohlásit, když se účastním (s pár výjimkami) od roku 1987 (Klatovy). Organizačně klapalo vše na jedničku, pořadatelé byli ochotní a usměvaví, žádný stres a nervozita, nápor na startu a v cíli zvládali bravurně. Průvodce autobusového zájezdu Po stopách horníků (Sasko) a následné pěší túry byl skvělý, stejně jako tlumočnice německého výkladu v dole. S pátečním počasím jsme se poprali a sobotní nemělo chybu! Zkrátka - pořadatelé z Krupky nasadili laťku hodně vysoko, a tak uvidíme, jak se bude dařit za rok ve Žďáru nad Sázavou!