Tutenkámen

Unikátní výstava „Tutanchamon – jeho hrobka a poklady“ se koná na Výstavišti Brno v pavilonu C. V Brně je už podruhé, poprvé tu byla v roce 2008 a od té doby cestovala po dalších zemích

Přesně 100 let po senzačním objevu představuje výstava velkolepým způsobem příběh jedinečného historického nálezu. Na ploše více než 2000 m² čeká návštěvníky přes tisícovku exponátů, včetně repliky posmrtné masky Tutanchamona, pozlaceného sarkofágu, sošek či šperků, grafik a videí. Na jejich výrobu a řemeslné zpracování dohlíželi egyptologové. Mnoho artefaktů z „Carterovy místnosti“ nebylo ještě nikdy v muzeích prezentováno. Pomocí vysoce realistických technologií byly vytvořeny dokonalé kopie, které zpřístupňují jedinečný Carterův nález návštěvníkům. Originály jsou vystaveny v muzeu v Káhiře, které je nepůjčuje.

Biografie Howarda Cartera (1874–1939) je mezi archeology jedinečná. Jako talentovaný kreslíř již v sedmnácti letech kopíroval barevné malby hrobek středního Egypta. Brzy poté zahájil první vykopávky pod vedením svého učitele Flinderse Petrieho. V roce 1900 se jako mladý archeolog stal hlavním inspektorem Egyptské památkové služby, ale o několik let později hádka s nepoddajnými turisty jeho úspěšnou kariéru ukončila. V roce 1909 zahájil spolupráci s lordem Carnarvonem (1866–1923) – přesvědčil jej, aby společně zahájili velmi speciální projekt: Hledání hrobky zapomenutého faraona Tutanchamona v Údolí králů. Lord Carnarvon financoval tento podnik od roku 1917 po dobu pěti let, ale bezvýsledně. Až 4. listopadu 1922 narazili Carterovi domorodí dělníci při kopání na první kamenný schod. O den později stáli na druhé straně schodiště před zdí s pečetěmi faraona Tutanchamona a 24. listopadu odhalili nejslavnější hrobku světa. Senzační nález rozpoutal bezprecedentní rozruch tisku a skutečnou horečku Tutanchamona, která ovlivnila éru zlatých dvacátých let.

*  *  *

Tutanchamon nastoupil na trůn v roce 1332 př. n. l. v devíti letech jako jeden z posledních králů 18. dynastie. Jeho otcem byl kacířský král Achnaton, jméno matky je dodnes neznámé. Pro jeho nízký věk však nepanoval sám a po léta byl jeho poručníkem a skutečným vykonavatelem moci jeho příbuzný a nástupce, vezír Aje. Nejvýznamnějším úspěchem devítileté Tutanchamonovy vlády bylo odmítnutí radikálních náboženských reforem jeho otce, které destabilizovaly zemi a obnovení kultu Amona. Podle posledních studií trpěl mladý král vážnými nemocemi a jeho smrt je dodnes záhadou. Pravděpodobně zemřel na infekci způsobenou otevřeným zraněním kolena, snad po pádu z vozu. Protože zemřel mlád, jeho hrobka ještě nebyla dokončena, a tak bylo nutné vybrat náhradní. Volba padla na skromnou hrobku, která mohla být původně určena pro Ajeho. Řemeslníci měli pouhých 70 dní na to, aby ji dokončili...

*  *  *

Poté, co jsme si s předstihem přes internet zajistili vstupenky (380 Kč, senioři 320 Kč), jízdenky a místenky do vlaku, scházíme se v počtu 21 kusů na nádraží. Rychlík přijíždí přesně, netušíme však, jakou kulišárnu nám České dráhy připravily. Původní soupravu totiž nahradily jinou, takže čísla vagónů a tudíž ani čísla místenek nesouhlasí... Naštěstí v tom mladý průvodčí žádný problém nevidí – a my koneckonců také ne!

Vlaky už konečně jezdí opět na brněnské hlavní nádraží, na Výstaviště se přesouváme pěšky. U vchodu do pavilonu C je menší fronta, ale postupujeme rychle. Všichni návštěvníci mají vstupenky zakoupené v předprodeji, ale s našimi hromadnými mají děvčata u vstupu trochu problém... Odkládáme si v šatně a vstupujeme do prvního sálu, kde je mimo jiné replika trojjazyčné Rossetské desky, díky níž Jean-François Champollion (1790–1832) dokázal v roce 1822 rozluštit hieroglyfy. Prohlížíme si také úspěchy českých egyptologů na mezinárodním poli a čekáme na vstup do malého kinosálu, který se otevírá každou půlhodinu.

Po zhlédnutí krátkého filmu přecházíme do repliky pokladnice představující ji přesně tak, jak byla před 100 lety objevena. Všechny posvátné předměty, sošky, bedny, skříňky i truhly leží na stejných místech, jak byly nalezeny. Jak řekl Dr. Wilfried Seipel, egyptolog a bývalý ředitel vídeňského Muzea výtvarných umění:

„Poprvé od samotného objevu Tutanchamonovy hrobky je zde výstava, která umožňuje svým návštěvníkům znovu objevit poklady a pohřební předměty přesné v takovém uspořádání, jak byly odhaleny v roce 1922.“

Na levé straně vidíme tři velká lůžka s neobvyklými vyobrazeními zvířat (hroch, kráva a lvice), která byla použita během královy mumifikaci. Mrtvý vládce byl za doprovodu různých rituálů uložen na lůžka spojovaná s ženskými božstvy tak, aby bylo zajištěno jeho znovuzrození a věčný život. Uprostřed sedí na zlaté truhle šakal, posvátné zvíře boha mumifikátorů Anupa, který střeží všechna tajemství hrobu. Truhla dosud spočívá na nosítkách, na nichž ji kněží přinesli. Za ní stojí vysoká skříň na kanopy, vázy k uložení nabalzamovaných vnitřností mrtvého. Po pravé straně se nachází několik modelů lodí, které měly Tutanchamonovi sloužit jako dopravní prostředek v zásvětí. Egypťané si představovali onen svět v podstatě podobný světu, který znali. Byly v něm rozkvetlé zahrady a pole, kterými protékal silný proud řeky. Král měl ve své hrobce modely lodí vhodné pro každou příležitost, od jednoduchých dopravních lodí určených k přepravě jídla až po cestovní lodě a bárky, na kterých mohl doprovázet bohy ve svém posmrtném životě.

V pravém zadním rohu stojí dvaadvacet úzkých černých skříněk s dvojdílnými dvířky na přední straně. V každé byla soška některého z oněch bohů, jejichž uctívání Tutanchamon po kacířském období obnovil. Dvě sochy úplně vpravo střeží vchod do pohřební komory. Výška obou odpovídá výšce královy mumie a představují zesnulého krále a jeho duši Ka (životní síla). Pozůstatky podobných postav strážců byly nalezeny i v dalších egyptských královských hrobkách.

Dalším exponátem je replika pohřební komory. Zabírá plochu 6,4 m x 4,0 m a její stěny jsou vysoké 3,6 m. Je příliš malá na to, aby se původně jednalo o hrobku královskou. Předpokládá se proto, že byla pravděpodobně použita jako „nouzové řešení“ po náhlé a nečekané smrti mladého krále. Celkem čtyři schrány (skříně bez dna) vnořené do sebe obklopovaly v pohřební komoře vlastní sarkofág:

Největší schrána (5,0 m x 3,2 m) vyplňovala téměř celý prostor pohřební komory. Každá ze svatyní byla sestavená z cedrových prken a pokrytá vrstvou pozlaceného štuku, který nesl výzdobu v podobě náboženských textů a výjevů. Demontáž jednotlivých schrán představovala náročný podnik, po osmdesáti čtyřech dnech však bravurně zvládnutý.

Nádherný sarkofág z křemičitého pískovce se čtyřmi ochrannými bohyněmi (Esetou, Nebthetou, Selketou a Neitou) v rozích je nahoře zakončen konkávní římsou. Víko z červené žuly bylo natřeno žlutě a svou barvou se tak podobalo dolní části sarkofágu.

Ze souboru rakví pak doslova oči přecházejí! Dřevěné pozlacené a vykládané rakve zobrazují faraona se splétaným božským vousem a odznaky moci nad čelem – Nechbetinou supicí a posvátnou kobrou. V rukou svírá insignie v podobě zakřiveného žezla a důtek:

Vnitřní ze tří rakví je z masivního zlata o celkové váze 110,4 kg a představuje zázračný výtvor zlatnictví. Pokud by si takovou rakev chtěl koupit obyčejný řemeslník, zaplatil by za ni přibližně 35 tisíc měsíčních příjmů...

A nakonec proslulá zlatá maska, která kryla Tutanchamonovu hlavu a ramena. Byla zhotovena ze zlatého plechu, její detaily jsou vykládány různobarevnou sklovinou, lazuritem, karneolem, zeleným živcem, alabastrem a obsidiánem. Přední náprsník nese náhrdelník s mnoha řadami, zakončený sponami ve tvaru sokolích hlav, zadní strana je opatřena nápisem.

Schrána se sochou Anupa stála uprostřed pokladnice a střežila schránu s kanopami. Impozantní a elegantní černý šakal leží s ostražitýma, vztyčenýma ušima na své zlaté schráně, která obsahuje šperky a alabastrové náčiní. Bůh Anup byl považován za pána pohřebišť a ochranného boha balzamovačů.

Pozlacená dřevěná skříň na kanopy stojí na sanicích pod baldachýnem, nahoře zakončeným věncem ureů, který zdobí i vlastní skříň. Ureus byl v Egyptě jedním z hlavních symbolů královské moci v podobě vztyčené kobry. Skříň ze všech stran obklopují (stejně jako na sarkofágu) ochranné bohyně zemřelého v průsvitných rouchách s doširoka roztaženými pažemi:

Uvnitř skříně stála na dalších pozlacených dřevěných sanicích vlastní schránka na kanopy, která patřila k základnímu vybavení každé královské hrobky. Egypťané považovali za zásadní pro existenci v posmrtném životě to, aby bylo zachováno celé tělo. Při mumifikaci byly vnitřní orgány vyjmuty, vysušeny a zabaleny do obvazů. Tutanchamonovy orgány byly uloženy ve čtyřech miniaturních rakvích, zhotovených ze zlatého plechu, a vloženy do alabastrového kvádru, zcela popsaného hieroglyfy. Uvnitř byl rozdělen na čtyři přihrádky, na nichž byla usazena portrétní víka ve tvaru faraonovy bysty:

Snad nejkrásnějším a nejobdivovanějším kusem nábytku, který byl v hrobce mladého faraona uložen, je jeho zlatý trůn, zhotovený v tradiční podobě a opatřený vpředu v rozích lvími hlavami. Opěrky pro ruce jsou tvarovány do podoby okřídlených hadů nesoucích vždy dvojitou korunu, zatímco nohy mají tvar lvích tlap. Vedle ryze materiálové a umělecké hodnoty má tento trůn i historický význam, kartuše panovníka a jeho manželky na zadní straně zachycují totiž ještě starší formu jejich jmen – Tutanchaton a Anchesenpaaton.

Pro názor, že tento honosný kus nábytku vznikl v prvním roce Tutanchamonovy vlády, kdy ještě sídlil v Amarně, svědčí i výjevy na vnitřní stěně opěradla, jež je umístěné pod božským symbolem Atona se slunečními paprsky. V této málem intimní scéně Tutanchamon, oděný do dlouhé plisované suknice, s širokým límcovitým náhrdelníkem a vícedílnou složenou korunou, uvolněně sedí na židli. Před ním stojí královna Anchesenamon a svou pravou rukou upravuje límec svého manžela. Možná mu však potírá mastí rameno, neboť v levé ruce drží nádobku na mast. Sama je oblečena do bílého, průsvitného šatu sahajícího ke kotníkům, se šerpami a květinovým límcem, nad parukou má věnec zdobený urey a vysokou péřovou korunu. Za touto dvojicí se nachází stolek zdobený girlandami, na němž leží další límec. 

Umělcova virtuozita při zpracování této scény, která doslova bere dech, se projevuje využitím různých materiálů, jako jsou stříbrný a zlatý plech, barevné opakní sklo, fajáns a polodrahokamy. Jen pro vzor na faraonově suknici použil téměř pět set drobných vložených dílků, které musely být vyřezány na milimetr přesně!

V prosklené vitríně jsou umístěny nálezy pod nápisy Tutanchamonovy děti a Tutanchamonovy vzpomínkové předměty. První nápis upozorňuje na nález truhly v pokladnici se dvěma vedle sebe položenými malými rakvemi, přičemž v každé z nich se skrývala ještě jedna vnitřní rakev. Nápisy na rakvích nezmiňují žádná jména, pouze obecné pojmenování Usir, jež označuje zesnulou osobu.

Společně s Tutanchamonem byly totiž pohřbeny i obě jeho děti, z nichž jedno se již narodilo mrtvé a druhé zemřelo během nebo krátce po porodu. Tutanchamonova smrt tedy znamenala tragický konec thébského panovnického rodu 17. a 18. dynastie.

Kromě dvoudílného souboru rakví Tutanchamonových dětí nalezli archeologové v pokladnici ještě třetí soubor. Skládal se z vnější rakve napuštěné pryskyřicí, jež skrývala pozlacenou vnitřní rakev vyrobenou ze dřeva. V ní ležel uzlík lněného plátna a miniaturní rakev. Po rozvázání uzlíku se ukázal řetízek se zlatou figurkou sedícího krále. Miniaturní rakev pak obsahovala ještě menší model rakve, jenž svým tvarem připomínal mumii a nesl jméno a titul Tutanchamonovy babičky, královny Teji. Obsah této rakve – spletený pramen vlasů – tak zřejmě byl osobní památkou Tutanchamona na jeho babičku.

Nelze popisovat desítky a desítky dalších exponátů, ať již to jsou amulety, šperky a další předměty z faraonova majetku, jichž se Carterovi podařilo na mumii, a zejména mezi jejími obaly, zachránit téměř sto padesát. A tak už jen pár snímků:

Vešebty, sošky služebníků zemřelého faraona

Přívěsek, který Tutanchamon nosil snad ještě za svého života, znázorňuje boha ranního slunce Cheprera v podobě okřídleného skarabea.

Ústředním motivem dalšího pektorálu (přívěsku, který se nosil na hrudi) je skarabeus, nad nímž je bárka s Horovým okem ochraňovaná dvěma kobrami. Nejvýše je pak zachycen modrý sluneční kotouč, obsahující intronizační scénu s panovníkem uprostřed a po stranách s bohem moudrosti Thovtem a Amon-Reem. 

Spodní část šperku je tvořena střídavým motivem otevřeného a zavřeneého lotosového květu, který symbolizuje den a noc, život a smrt. Bárka v tomto šperku tvoří substituci na základě tvarové podoby se značkou „neb“ a celý šperk tak představuje jedno ze jmen Tutanchamona – „Nebcheprure“. Šperk je vyroben ze zlata s inlejemi z barevného skla, fajánse a polodrahokamů. Zcela unikátní je však materiál použitý na tělo skaraba. Jde totiž o naprosto jedinečnou surovinu pocházející z hloubi egyptské Západní pouště, z oblasti Písečného moře, kde se nachází tzv. silika, písečné sklo, které vzniklo výbuchem meteoritu nad zemským povrchem. Tato vzácná surovina se zde na povrchu pouště nalézá dodnes a je dokladem kontaktů Egypta i s velice nedostupnými oblastmi vzdálenými stovky kilometrů. Netřebe zmiňovat, že jde o jediný kus siliky známý ze starého Egypta. Jak k ní egyptský umělec přišel, zda byla do údolí Nilu přivezena karavanou, nebo ji získali Egypťané sami, zůstává tajemstvím.