ČT art před koncem roku

Na televizi se moc nedívám, ale v prosinci mi řadou hudebních pořadů udělala radost stanice ČT art

„Vysílání kulturních pořadů patří k jedné ze základních funkcí veřejnoprávního média. Zřízením vlastního kanálu získává kultura poprvé v historii České televize ucelený a pravidelný prostor v hlavním vysílacím čase,“ prohlásil před časem generální ředitel České televize Petr Dvořák. Denně je kulturnímu kanálu vyhrazen čas od osmé večerní až do třetí či čtvrté hodiny ráno.

V sobotu 10. prosince to byl pořad Status Quo: Pictures živě v Montreux. Britská kapela působící na koncertních podiích už šest desetiletí(!) patří ke stálicím rockové historie. Své umění předvedla i na festivalu ve švýcarském Montreux v roce 2009, během něhož odehrála své největší hity jako Picture Of Matchstickmen, Down the Dustpipe či Down Down. Během své kariéry vydala kapela přes třicet studiových alb a naprostá většina z nich se v Anglii probojovala v žebříčku do Top Ten, včetně toho posledního Backbone z roku 2019.
Protagonistou dalšího pořadu byl Tom Jones (*1940) na koncertě Live on Soundstage v Chicagu v roce 2017, kdy si na pódium pozval ke společné písni ikonu americké country hudby Alison Krauss (*1971). Tygr z Wallesu se během své dlouholeté kariéry proslavil řadou celosvětových hitů, jako Delilah (česky nazpíval Karel Gott jako Čas růží), It´s Not Unusual nebo Green Green Grass of Home.

Hned následujícího dne byl pořad o americké zpěvačce, skladatelce a herečce Cher (*1946), která v šestnácti letech opustila školu a vydala se do Los Angeles. Zlom v její nepříliš úspěšné kariéře nastal ve chvíli, kdy se jí ujal Sonny Bono a společně nazpívali skladbu I Got You Babe. V roce 1989 způsobila Cher poprask v odvážném oblečení s písní If I Could Turn Back Time (videoklip na křižníku). Na konci tisíciletí se jí pak vyplatila ochota experimentovat a díky písni Believe ovládla taneční parkety.

Další pořad nesl název Kenny Rogers and Dolly Parton: Hvězdné loučení. Americký zpěvák, kytarista, klavírista, ale také fotograf, herec a producent Kenny Rogers (1938–2020) působil v oblasti americké country i popmusic. Jeho prvním hitem byla v roce 1967 skladba Ruby, Don´t Take Your Love to Town (kterou česky nazpíval Pavel Bobek pod názvem Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát). Jeho nahrávek se prodalo přes sto miliónů kusů! Také Dolly Parton (*1946), americká country zpěvačka a skladatelka, má na svém kontě víc než sto miliónů prodaných hudebních nosičů. Pětadvacet jejích skladeb vystoupalo až na vrchol americké singlové hitparády a 41 jejích alb se umístilo v nejlepší desítce americké hitparády country alb.

Eric Clapton (*1945) je rockový a bluesový kytarista, zpěvák a skladatel, který se proslavil na konci 60. let v triu The Cream. Jeho první manželkou byla Pattie Boydová, která k němu odešla kvůli drogové závislosti svého manžela George Harrisona. Claptonova kariéra připomíná horskou dráhu plnou extrémních vzestupů a strmých pádů. Jeho dlouhodobý boj se závislostmi a těžké životní hvíle se vždy promítaly do jeho tvorby. Píseň Cocaine, kterou složil J. J. Cale, Clapton předělali jako varování před drogami. Oproti tomu skladba Tears In Heaven byla výpovědí po ztrátě syna v roce 1991, který se zabil po pádu z 53. patra newyorského mrakodrapu.

Vyvrcholením této série hudebních pořadů byl čtyřdílný cyklus oslavující šedesát let existence britské rockové skupiny Rolling Stones. První díl se jmenoval Keith Richards – Život s kytarou. Že se tenhle kytarový mág dožil osmasedmdesáti let, je trochu zázrak. Na základní škole v rodném Dartfordu potkal Micka Jagera a jak popisuje dokumentární film, potom se začaly dít věci...

Druhá část nesla název Bill Wyman – Ten z Rolling Stones. Williamu Georgi Perksovi (*1936) bylo kdysi přezdíváno „nejtišší ze Stounů“. Do skupiny nastoupil v roce 1962, kdy nahradil Dicka Taylora, a vydržel v ní více než třicet let. V roce 1993 se odhodlal k odchodu a vydal se na sólovou dráhu (v roce 2012 vystupoval se skupinou Rolling Stones jako host při několika koncertech). Byl fanatickýcm archivářem svého života, uznávaným fotografem, sběratelem suvenýrů a memorabilií a spisovatelem.

Třetí díl Ronnie Wood – Někdo tam nahoře mě má rád představil kytaristu (*1947), který spojil svůj život s Rolling Stones v roce 1974. Předtím hrál v britské rhythm and bluesové skupině The Birds a s kapelami Jeff Beck Group nebo Faces a s dalšími uznávanými hudebníky, mezi něž patřili David Bowie, Eric Clapton, Prince a Rod Stewart, s nímž hrál skoro od počátku. V osobním životě bojoval s alkoholem, vinou čehož si nejméně šestkrát prošel odvykacími kúrami. Žil divoce a o to zajímavější je otevřená zpověď, kterou natočil s dokumentaristou Mikem Foggisem. Dřív se dokázal podobně otevřít jen prostřednictvím své pozoruhodné malby.

Čtvrtý díl Mick Jagger – Rockový rytíř se věnoval frontmanovi a zpěvákovi kapely (*1943). V mládí byl vášnivým sběratelem gramofonových desek. Díky tomu jej vlastně také oslovil Richards během jejich výše zmíněného osudového setkání na nádraží v červenci 1960. Oním albem, o němž tehdy zapředli hovor a které si nesl budoucí ikonický zpěvák v podpaží, bylo elpíčko Chucka Berryho. Spolu s Keithem Richardsem se stal hlavním autorem písní kapely, během své více než čtyřicetileté spolupráce napsali takřka 400 písní! V roce 2003 byl Jagger britským následníkem trůnu princem Charlesem pasován na rytíře s právem užívat titul Sir.

Příslovečnou třešničkou na dortu byl záznam koncertu Havana Moon v kubánské metropoli pro půl milionu fanoušků v březnu 2016. Zazněly i dvě moje nejoblíbenější skladby – (I Can´t Get No) Satisfaction a Honky Tonk Women.

*  *  *

Doplněno později:

Pořady podobného druhu pokračují i po Novém roce. Například v pátek 13. ledna to byl Rod Stewart v Royal Albert Hall, kde mimo jiné zazpíval svoji snad nejznámější píseň Sailing. Rod Stewart (*1945) hrál na baskytaru v Jeff Beck Group a spolu s kytaristou Ronem Woodem a se třemi členy skupiny Small Faces založili v roce 1968 skupinu Faces. V prosinci 1975 z ní tento střapatý blonďák odešel a dal se na sólovou dráhu. Ron Wood absolvoval turné po USA s Rolling Stones a později se stal jejich členem. Na koncertu v Royal Albert Hall se objevil jako Stewartův host.

Po záznamu koncertu Roda Stewarta šel pořad z cyklu Slavná alba o vzniku desky Hysteria britské hardrockové skupiny Def Leppard. Byla založena v roce 1978 a před Hysteriií natočila v roce 1983 album Pyromania. V následujícím roce kapelu postihla tragédie, když bubeník Rick Allen (*1963) přišel při autonehodě o levou ruku. I přes tento handicap ve skupině zůstal a bubnuje dál! Používá čtyři elektronické pedály na levé noze. Alba Hysteria z roku 1987 se prodalo více než sedmnáct milionů kopií a vzešlo z něj sedm obrovských hitů. Skupina na něm pracovala čtyři roky a dostala se až na hranice svých fyzických a psychických možností. Členové kapely Joe Elliot, Rick Allen, Phil Collen a Rick Savage nás provedli historií nahrávání desky. V pořadu zazněly i akustické verze skladeb Pour Some Sugar On Me či Hysteria.

21. ledna jsem si vychutnal záznam koncertu Black Sabbath: The End, kterým se legendární kapela v roce 2017, po téměř padesáti letech kariéry, rozloučila se svými fanoušky. Bylo to tam, kde kdysi všechno začalo – v jejich domovském Birminghamu, průmyslovém srdci Anglie. Hutný tón, který udali, byl na tehdejší dobu revoluční –skupina nabídla posluchačům nejtvrdší produkci, jakou bylo možné tehdy na rockových pódiích slyšet. 

Zakladatelé skupiny (jejíž obsazení se mnohokrát změnilo) kytarista Tony Iommi (*1948), baskytarista Geezer Butler (*1949) a výstřední zpěvák Ozzy Osborne (*1948) předvedli na koncertě strhující show (na klávesy hrál syn Ricka Wakemana Adam) zaměřenou převážně na klasický repertoár Black Sabbath, známý z alb, která kapela nahrála v 70. letech a jež definovala žánr heavy metalu. Zazněly skladby jako War Pigs, Iron Man a Hand Of Doom (všechny z LP Paranoid, 1970), After Forever (z LP Master Of Reality, 1971), Snowblind (z alba Black Sabbath, Vol. 4, 1972) či Dirty Woman (z LP Technical Ectasy, 1976). A na konci jako přídavek megahit Paranoid!

10. února jsme shlédli koncert Alice Coopera na festivalu ve Wackenu, kam se v roce 2013 sjel výkvět světové rockové a metalové scény (Deep Purple, Motörhead, Anthrax či Rammstein). Aleice Cooper (*1948) nabídl skvělou show, během níž odehrál své největší hity, jako např. Billion Dollar Babies z roku 1973.

Téhož dne se vysílal pořad z cyklu Slavná alba, tentokrát šlo o album British Steel heavymetalové skupiny Judas Priest. Nahrávka, vydaná v roce 1980, má vše, co potřebuje výjimečná deska: plnohodnotný metalový zvuk, skvělá kytarová sóla a nzeměnitelný vokál. Album, které se vyšplhalo vysoko v britských hitparádách, zahájilo éru britského metalu a proslavilo kapelu po celém světě.

O týden později další pořad z téhož cyklu byl o desce Ace of Spades (česky Pikové eso) anglické heavymetalové skupiny Motörhead. Vznik a nahrávání písní pro toto album v roce 1980 odhalují autentické rozhovory s tehdejšími členy kapely. Ian Lemmy Kilmister, Phil Taylor a „Fast“ Eddie Clarke přitom velmi otevřeně hovoří o životě v divokém a zhýralém světě Motörhead.

Následoval dokument o albu Who´s Next, kterou v roce 1971 natočila britská rocková skupina Who. Album se vyšplhalo na 1. místo britského žebříčku a v Top 50 se udrželo více než tři měsíce. V USA se dostalo na 5. místo v žebříčku Billboard a v Top 40 zůstalo pět měsíců. Členové skupiny Pete Townshend, Roger Daltrey a John Entwistle v dokumentu vzpomínali, jak velká výzva je po nahrávání předchozího alba Tommy čekala.

Koncem března jsme viděli koncert americké hardrockové skupiny Aerosmith na festivalu v britském Doningtonu v roce 2014. Energií nabité vystoupení nenechalo fanoušky na pochybách, že kapela v čele s charismatickým Stevenem Tylerem, která před nimi stojí, právem patří už od roku 2001 do Rockenrollové síně slávy. Důkazem o oprávněnosti tohoto ocenění byla i řada hitů, které bostonská kapela během svého koncertu odehrála.