Hatšepsutin zádušní chrám a Údolí králů

(Předchozí článek Luxor a Memnonovy kolosy)

Náročný výlet ještě zdaleka nakončí...

Po odjezdu od Memnonových kolosů navštěvujeme jednu z mnoha alabastrových dílen v Dér el-Bahrí. Název vesnice znamená „Severní klášter“ a vděčí za něj koptskému klášteru, který dlouho stál na místě, kde je dnes chrám královny Hatšepsut.

Alabastr neboli sádrovec, chemicky dihydrát síranu vápenatého, je sedimentární hornina, která vznikla vysrážením z mořské vody v mělkých zálivech, následným usazením a zpevněním. Rozlišují se tři barvy alabastru: zelená, hnědá a bílá. Při pohledu na zaprášeného řemeslníka v galábiji hrbícího se ve stínu na zemi s rozpracovaným kamenem v ruce...

... a po informaci, že jedna vázička mu zabere 12 dnů, vám ceny v sousedním obchodě nepřipadají nepřiměřené... Souvenier´s shop je krám hned vedle dílny, ale jako bychom se náhle ocitli v jiném století. Moderní prodejna je vybavena klimatizací, prosklenými vitrínami, jejichž regály se prohýbají nejrůznějšími vázami i vázičkami, miskami, popelníky, soškami, zvířátky i šperky a módními doplňky:

Po návštěvě alabastrové dílny a prodejny se vracíme k autobusu a popojíždíme na velké parkoviště,...

... odkud nás „vláček“ převáží na prostranství před Hatšepsutin zádušní chrám. Majestátní přírodní amfiteátr chrání ve skutečnosti zádušní chrámy tří staroegyptských panovníků, jimiž jsou první z panovníků Střední říše Mentuhotep II., královna Hatšepsut, která se patnáct set let před naším letopočtem nechala korunovat faraonem, a Thutmose III. 

Mentuhotep II. nastoupil na trůn kolem roku 2064 př. n. l. Sjednotil Egypt a začalo období hospodářské prosperity a kilturního rozvoje, kterému se v egyptských dějinách říká Střední říše. Mentuhotep II. byl velkým stavitelem, restauroval řadu staveb a především si zde nechal zbudovat zádušní komplex ve stylu Staré říše:

Královna Hatšepsut z 18. dynastie, hlavní královská manželka Thutmose II., regulérně vládla více než dvacet let (cca 1479–1457 př. n. l.). Po smrti faraona byl následník trůnu Thutmose III., kterého měl s jednou svou konkubínou, nezletilý. Hatšepsut využila situace a nastoupila na trůn, když z Thutmose III. učinila formálně spoluvládce. Když se po její smrti ujal Thutmose III. konečně sám vlády, nechal ze všech jejích staveb odstranit její podobizny i jméno. Přesto po Hatšepsut zůstala jedna z nejkrásnějších egyptských staveb vůbec, geniálním architektem Senenmutem vybudovaný terasovitý zádušní chrám s trojitým monumentálním sloupovím a dlouhými stupňovitými terasami, který oslňuje jak svým architetonickým pojetím, tak umístěním uprostřed působivého amfiteátru z vysokých skal:

Chrám byl vybudován jako semispeos, tedy chrám vyhloubený a vytesaný do skály, která se vypíná nad ním, a částečně dostavěný. Tvoří ho tři terasy propojené šikmými rampami, které vytvářejí stupně vedoucí nahoru ke svatyni. Chrám dostal název „Džeser-Džeseru“ (Nejposvátnější z posvátných) a leží přesně v prodloužení osy hrobky královny Hatšepsut, která je v Údolí králů. Čela jednotlivých teras tvoří řada piliřů, které jsou doplněny o tzv. protodórské sloupy.

První, nejrozlehlejší terasa, je lemována nízkými širokými zídkami. Kdysi se na ní nacházela jezírka, v nichž se dařilo exotickým rostlinám. Kolonáda je zakončena zdí, na které jsou krásné reliéfy. Napravo od kolonády jsou tzv. „lovecké scény“, které představují Hatšepsut jako sfingu, která drtí svými tlapami zástupy nepřátel. Na jiné je Hatšepsut v bažinách při trhání papyru a lovu ptáků. Nalevo od kolonády je Síň obelisků, kde je Hatšepsut oslavována jako stavitelka. Nejdůležitější zachycenou scénou je přivezení obrovitých obelisků z asuánských lomů a jejich následné vztyčení v Amonově chrámu v Karnaku. 

Po rampě, která je přímo v ose chrámu, vystoupáme na druhou terasu, která je ze tří stran ohraničena sloupovími, z nichž jedno je nedokončené. Na pravé (severní) straně je portikus (kolonáda) s patnácti sloupy...

... a přímo proti nám je západní kolonáda se dvěma řadami pilířů – celkem jich je dvaadvacet. Po pravé straně druhé terasy najdeme Síň zrození, kde jsou reliéfy oslavující Hatšepsut a její královský majestát. Amon vzal na sebe podobu Thutmose I., jehož manželka Ahmosa záhy otěhotněla a porodila dceru Hatšepsut. Zcela napravo pak leží Anupova svatyně, která se dochovala ve velmi dobrém stavu. Anup byl bůh balzamovačů a vládcem města mrtvých. Strop je zdoben hvězdami a reliéfy zobrazujícími obětiny, kterými Hatšepsut uctila Amona, Anupa a Hathoru.

Na levé straně je tzv. Puntská síň s reliéfy, které představují Hatšepsutinu výpravu do země Punt. Zcela vlevo, na jižním konci terasy je vchod do kaple, která se skládá ze dvou sloupových síní a řady místností vytesaných do skály. Je zasvěcena bohyni Hathoře.

Rampa vedoucí na třetí a poslední terasu je zdobená vlysem velkého hada. Pravě zde se kdysi nacházela rozlehlá sloupová síň, z níž se ovšem do dnešních dnů dochovaly jen zbytky sloupů na zemi. Nádherným a jemně opracovaným portálem z růžové žuly lze projít do svatyně, která je tvořena několika místnostmi vyhloubenými do úbočí hory. Místnost pro obětiny je zdobena snad nejkrásnějšími reliéfy z celého chránu, na nichž je zachyceno rituální obětování zvířat.

První restaurátorské práce na zádušním chrámu královny byly provedeny nadací Egypt Exploration Fund roku 1893. Na její výsledky pak navázali napočátku 20. století Američané a od roku 1961 Poláci.

V listopadu 1997 se 62 lidí, z toho 58 zahraničních turistů stalo při návštěvě tohoto chrámu oběťmi atentátu spáchaného muslimskými fundamentalisty. Z této psychologické rány se Egypt vzpamatovával několik let, během nichž se turisté logick do země příliš nehrnuli.

*  *  *

Vracíme se k autobusu a přejíždíme do nedalekého Údolí králů, které je součástí světového dědictví UNESCO. Rozlehlá nekropole čítá 65 dosud nalezených hrobek panovníků a nejvyšších hodnostářů. Mezi nejznámější patří hrobky Thutmose III., Amenhotepa II., Tutanchamona, Haremheba, Ramesse I., Sethiho, Merenptaha, Ramesse III., Ramese VI. a Ramesse IX. Největší z nich patří samozřejmě nejmocnějšímu faraonovi té doby Ramessemu II., ale po proboření stropů je nepřístupná. Hrobky měly zůstat navěky uzavřeny, leč přes všechny stavitelské lsti a nástrahy byli dávní lupiči rovněž vynalézaví a bohužel úspěšní. A tak jediným nevyloupeným hrobem zůstal ten, který patřil maldičkému faraonovi Tutanchamonovi. Objevil ho v listopadu 1922 neúnavný anglický egyptolog Howard Carter ve službách mecenáše, lorda Carnarvona.

Situace ve zpřístupňování různých hrobek se mění. Zvýšená vlhkost vzduchu způsobená velkým počtem návštěvníků škodí malbám a reliéfům, proto je do základního vstupného zahrnuta prohlídka vždy jen tří z nich. Vstupné ve výši 400 egyptských liber máme v ceně zájezdu, ale je nás pár nadšenců, kteří si za 360 liber ještě přikupujeme vstupenku do Tutanchamonovy hrobky.

Kdo doufá, že se v podzemí ochladí, bude zklamán. I v hrobkách panuje suché horko, které uchovávalo mumie panovníků ve výtečném stavu. Ostatně, právě pro tyto klimaticky příhodné a neměnné podmínky zde byli faraoni ukládáni v časech, kdy se již nestavěly pyramidy. Díky tomu se zachovaly i úžasné zářivé barvy obrazů, kterými jsou hrobky vyzdobeny. Nejsou restaurované a jejich stáří lze jen těžko uvěřit. 

Vnitřek hrobky bývá uspořádán vždy podobně. Dlouhá vstupní chodba klesá stále hlouběji dolů pod zem. Po stranách jsou místnosti, kam se ukládalo nespočetné množství obětin a úplně dole v jádru hrobky je místnost, kam se ukládal sarkofág – značně masivní, vytesaný z jednoho kusu vápence, alabastru nebo žuly. Stěny sarkofágů byly zdobeny polychromovanými reliéfy, víko bylo ploché nebo mírně vyklenuté s vyvýšenou okrajovou hranou. Dekorace stěn zobrazovala knihu mrtvých, tedy poučení pro mrtvého faraóna, jak dojít posmrtného života. Po smrti byl faraón souzen dvanácti soudci, poté bylo jeho srdce váženo na vahách a muselo být lehčí než pírko. Uspěl-li, dosáhl posmrtného života mezi bohy, pokud neuspěl, bylo jeho srdce sežráno krokodýly.

*  *  *

První hrobka, kterou navštěvujeme, je  Ramesse IV. (KV 2). Když faraon v sedmém roce vlády zemřel, nebyla ještě dokončena. Původní komoru se čtyřmi pilíři tedy museli dělníci rychle přestavět na faraonovu pohřební komoru. Ramesse IV. nenavázal na tradici vytvořit větší hrobku než kterýkoliv z jeho předchůdců, ale nechal zvětšit jen některé její části – chodby a brány vysekali dělníci vyšší a širší. Je to jedna z mála hrobek, ke které se dochoval soudobý plán – papyrus se nachází v Egyptském muzeu v Turíně. Hrobka je 89 metrů dlouhá a pokrývá 305 metrů čtverečních. 

Pohřební komora je o něco větší než většina pohřebních komor (61 m2) a vysoká je 5,2 metru:

Výzdobu zde tvoří zahloubené reliéfy se žlutým pozadím pro texty a bílým pro scény:

Druhou dnes přístupnou je hrobka Ramesse IX. (KV6). Nevede ani příliš hluboko dolů a je velmi hezky zdobená. Na stěnách jsou naspodu skleněné tabule, které poněkud komplikují fotografování:

Vláda Ramesse IX. (20. dynastie) byla obdobím hospodářské a politické nejistoty, což se odrazilo i na způsobu, jakým byla jeho hrobka postavena a vyzdobena. Faraon vládl 18 let, ale řemeslníci pracovali na jeho hrobce jen přerušovaně – pravděpodobně vždy v dobách, kdy si mohl dovolit zaplatit jejich mzdy. Proto zůstala hrobka částečně nedokončená.

Je poměrně snadné určit, které části hrobky byly dokončeny před smrtí faraona a které až po jeho smrti. Práce před smrtí je provedená pečlivě, pozdější práce je odbytá. Rozdíl v kvalitě je znatelný, porovnáme-li scény na začátku chodby „C“ s kvalitou scén na konci této chodby. Na začátku je ve třiceti sloupcích zapsána 125. kapitola Knihy mrtvých v pěkně vybarvených hieroglyfech, zatímco 126. kapitola na konci chodby je už jen černým inkoustem a kurzivními hieroglyfy. Pravá stěna chodby „B“ znázorňuje faraona Ramesse IX. jak obětuje kadidlo Amenreharachtejovi. Bůh má čtyři beraní hlavy a složitou korunu:

Levá i pravá stěna pohřební komory obsahovaly výňatky z Knihy země. Strop je rozdělen na dvě poloviny postavami bohyně Nut a vidíme sluneční kotouč plující v noci jejím tělem. Po obou stranách jsou scény z Knihy dne a Knihy noci:

Tutanchamonova hrobka (KV 62) je druhá nejmenší ze všech hrobek v Údolí králů (menší je pouze hrobka faraona Ramesse I. KV 16), přesto je zcela nepochybně ze všech nejslavnější! Důvod je jednoduchý – velký poklad faraona Tutanchamona, který v ní byl nalezen. Hrobku objevil Howard Carter naplněnou tisíci nádherných předmětů a mnoho jich starověcí Egypťané vyrobili z masivního zlata. Tutanchamon zemřel nečekaně velmi mladý a i když Egypťané začínali se stavbou hrobky faraona ihned po jeho nástupu na trůn, po tak krátké době nemohla být hrobka zdaleka hotova. Protože pohřební výbava byla spíše navršena než srovnána, byl Tutanchamon pravděpodobně pohřben ve spěchu. Tutanchamonův poklad je nádherný a fascinující, ale jeho hrobka je faraona nedůstojná – skládá se ze čtyř malých místností o celkové velikosti pouze 110 m2 a působí trochu klaustrofobicky. Má neobvyklý plán, kterým se naprosto liší od všech ostatních hrobek.

Vstupním schodištěm vstupujeme do místnosti, kterou Carter nazval předsíní. Schodiště ústí zhruba uprostřed této předsíně, což je právě onen rozdíl oproti všem ostatním hrobkám. V nich schodiště ústí v levém okraji místnosti. Předsíň má rozměry 7,9 x 3,6 m a je asi tři metry vysoká. Zde objevil Carter postele, židle, stoličky, válečné vozy, nádherně malované a vykládané truhličky, džbány alabastru, mumifikované kachny, pozlacené sochy ka, které stály na stráži podél pravé (severní) stěny. Na levé straně zadní stěny předsíně vedou nízké dveře do místnosti, kterou Carter nazval přístavek. Tato místnost má rozměry 4,4 x 2,6 m a podlaha zde je asi o jeden metr níže než v předsíni. Místnost má také nižší strop – jen 2,6 m. Do přístavku kněží nanosili potraviny a masti, košíky s ovocem a zeleninou, džbány s vínem a olejem. Carter zde objevil i některé kusy nábytku, kusy oděvů a šperky.

Severní stěnou předsíně se vstupuje do pohřební komory, která byla před několika lety důkladně zrestaurována. Je 6,4 m dlouhá, 4 m široká a ze všech místností je nejvyšší – 3,7 m. Také zde je podlaha asi o metr níž než v předsíni. Prakticky celý prostor vyplňovaly čtyři zlaté schrány, které byly jedna uvnitř druhé a obsahovaly křemencový sarkofág. Uvnitř sarkofágu byly dvě zlacené rakve, které skrývaly třetí rakev vyrobenou z masivního zlata. Teprve tato rakev obsahovala mumii Tutanchamona. Dosud zde stojí krásný křemencový sarkofág obsahující vnější rakev. 

Mumie se po prozkoumání vrátila na původní místo. Návtěvnost je právě s ohledem na zachování 3300 let starého těla notně omezena a speciálně zpoplatněna.

Z celé hrobky je vyzdobena jen pohřební komora a také tato výzdoba je velmi jednoduchá. Duchové a démoni v podobě paviánů, kteří faraona oslavují a chrání před nepřátelskými nestvůrami:

Na východ od pohřební komory Tutanchamona se nachází pokladnice o velikosti 4,8 x 3,8 m a vysoká 2,3 m. Zde Carter objevil pozlacenou schránku na kanopy, čluny, sošky vešebtů, mnoho soch bohů a bohyň, velkou sochu ležícího Anupova šakala a – dva mumifikované plody. Pravděpodobně se jednalo o předčasně narozené děti tohoto faraona. Poklad z Tutanchamonovy hrobky je uložen v Egyptském muzeu v Káhiře (kde jsme si  ho před pár dny mohli v rychlosti prohlédnout).

Poslední dnes přístupná je hrobka faraona Merenptaha (KV 8). Zabírá plochu 773 m2 a svou velikostí ji předčí pouze hrobka synů Ramesse II. (KV 5), která má přes padesát komor. První polovina hrobky dlouhé celkem 135 m byla přístupná už ve starověku. Na stěnách prvních šesti komor se nacházejí řecké a latinské grafity. Zadní část odkryl až v roce 1903 Howard Carter a pohřební komora byla dokonce prozkoumána až v roce 1987. Čtyři vedlejší místnosti, které vedou z pohřební komory nebyly dodnes zbaveny suti a naplavenin. Merenptah nastoupil na trůn po dlouhé vládě svého otce Ramesse II. v pokročilém věku a jeho vláda trvala deset let. I tak stihli Egypťané dokončit hrobku (s výjimkou tří zadních místností) před jeho smrtí. Hrobka má hned několik architektonických zajímavostí. Hlavní osa je rovná bez odklonu uprostřed, schází také pravoúhlý zlom, jaký je například v hrobce jeho otce Ramesse II., sklon chodeb je mírný:

Nejzajímavější je však rys, který egyptologové pokládají za velkou konstrukční chybu. Plán královského pohřbu vyžadoval tři obrovské žulové sarkofágy a čtvrtý vápencový. Sarkofágy byly zapuštěné do sebe a umístěné v pohřební komoře. Když byl ale na místo dopraven největší z nich, nemohli ho dostat do hrobky. Víko největšího sarkofágu dosahuje šířky 2,13 m a průměrná šířka bran byla 2,12 m! Všechny brány tak byly odtesány a po pohřbu znovu dostavěny. Zjizvené zdi jsou důkazem tohoto ostudného omylu.

Pohřební komora musela být původně krásně zdobenou místností, ale mnoho se z její výzdoby nezachovalo, zejména kvůli záplavám. Dvě řady po čtyřech sloupech stojí před i za sníženou podlahou, kde najdeme antropomorfní víko sarkofágu:

Mumie faraona Merenptaha byla nalezena ve skrýši mumií v hrobce Amenhotepa II.  (KV 35).

*  *  *

Na závěr uvádím pro zajímavost ceny jednotlivých vstupenek:

• Egyptian Museum        300 LE
• Pyramids                      360 LE
• Cheopsova pyramida   600 LE
• Karnak Temple             300 LE
• Valley of Kings             400 LE
• Tut Ankh Amun            360 LE
• Hatshepsut Temple      240 LE

Následuje článek V ponorce do Rudého moře