Po pětapadesáti letch! Je to vůbec pravda?
No, je – a je to na nás vidět! Na někom víc, na někom míň... Ale – jak je to v jedné písničce Greenhornů? Dokud ještě žijem všechno je ou kej!
V oslabené sestavě pořadatelů jsme zorganizovali opět setkání spolužáků všech čtyř tříd A, B, C a D. V Městské restauraci jsme se nemohli dohodnout, a tak jsme se oklikou přes Montraz v Dolní Březince dostali na zámek. Jednání s majiteli bylo korektní, rychlé a k oboustranné spokojenosti. Po zkušenostech z posledního setkání jsme zavrhli muziku a zdá se, že to nikomu nevadilo, témat k rozhovorům bylo dost! Sešlo se nás přes čtyřicet, což považujeme za úspěch.
Zpestřením odpoledního posezení bylo umožnění návštěvy nového prohlídkového okruhu. Pozvání využili téměř všichni, a tak jsme se museli rozdělit na dvě skupiy, každá s jednou průvodkyní. Nová expozice, věnovaná obchodu začátku 20. století, byla otevřena letos v květnu. Ocitli jsme se v původním dochovaném prvorepublikovém světelském koloniálu pana Dvořáčka, v bytě dobového bydlení, v módním salonu, vetešnictví a prošli uličkou tradičních řemesel. Autorem a kurátorem je Pavel Kuře ze zámku Martinice (nedaleko Dolních Kralovic). Druhá prvorepubliková expozice ukazuje, jak se žilo na zámku ve 20. a 30. letech 20. století. Veškeré zařízení, které bylo součástí denního života, je nainstalováno tak, jako by poslední obyvatelé opustili zámek před několika okamžiky.
Vstupujeme do společenského sálu, pracovny, ale i do ložnice a dětského pokojíčku s autentickými předměty. Velká část expozice je věnována židovské rodině Morawetzů, která na světelském zámku v období první republiky žila a těsně před okupací uprchla před Hitlerem do Kanady.
Pěkné fotky, hlavně z toho školního srazu, já o dost mladší jsem poznal 5 lidí (Sís, Matějková, Chládová, Kafka a ty). Díky Martin
OdpovědětVymazatPS: Škoda, že zemřela Jitka Novotná z Lipničky.
Díky za návštěvu – a to, že už se kácí v našem lese, je opravdu smutné...
OdpovědětVymazat