Po nepřetržitém dešti po celý pátek a noc na sobotu se v sobotu podle předpovědi opravdu objevilo blankytné nebe a sluníčko! Vydáváme se do
Telče a po registraci odjíždíme vlakem do
Dačic. Zatímco ostatní turisté vystupují na nádraží, my až na zastávce Dačice město, protože jsme si naplánovali prohlídku centra. A při té příležitosti se pokusíme „ulovit“ nějakou kešku, která bude při cestě.
Krytým schodištěm šlapeme ke kostelu sv. Antonína Paduánského, který je součástí kláštera Řádu bosých karmelitek a na rozdíl od něj je přístupný veřejnosti. Konvent kláštera, který je od roku 1994 opět trvale obývaný karmelitkami, vznikl v raně barokním slohu v letech 1672–1677.
Naším prvním cílem je vrch U Tří křížů (501 m), na jehož vrchol vede křížová cesta. O jejím vybudování bylo rozhodnuto v letech 2011–2013 společně s obnovením tří křížů, které zde stávaly bezmála 300 let. Při budování pochozných cest bylo použito kamenivo z dačického kamenolomu. Cesty jsou lemovány zastaveními křížové cesty, které tvoří monolity z mrákotínské žuly:
Číselná označení jednotlivých zastavení jsou dílem uměleckého kováře Jiřího Marka z Malého Pěčína:
Pro umístění nových křížů byl zvolen nedaleký vrchol kopce. Ing. Marián Bocán přeměřil torzo jednoho z původních křížů, které stojí dnes na ostrohu kopce v těsném sousedství zaniklého lomu, a podle historické fotografie z roku 1936 připravil výkres pro zhotovení křížů nových. Truhlářský mistr Šeda z Lipolce a jeho syn vyrobili nové kříže ze 115 let starého modřínového dřeva, které bylo získáno z obecního lesa v Lipolci.
Z kopce se vracíme strejnou cestou do města. Multikešku „Dačice – Dolní náměstí“ jsme si s předstihem částečně vyluštili doma, teď musíme obejít už jen dvě „stejdže“. První je na nábřeží Moravské Dyje, kde jsou umístěny dřevěné plastiky, které vytvořili řezbáři při pravidelném setkání Dačická řežba. Naším úkolem je najít plastiku „Vládce moří“, ze štítku zjistit jméno a příjmení tvůrce a rok, kdy byla plastika vyřezána.
Druhé místo, které musíme navštívit, je tzv. Babkův dům čp. 41, pod kterým vede průchod přezdívaný
Myší díra:
Na pravé straně zdi máme zjistit počet zazděných okének, které jsou obloženy kameným ostěním. Zjištěné údaje jsme použili do vzorečku pro výpočet souřadnic a vydáváme se za keškou. Po jejím úspěšném nálezu míříme oklikou do zámeckého parku.
Dačice byly v 16. století centrem rozsáhlého panství Krajířů z Krajku, šlechtického rodu pocházejícího z Korutan. Ti zde nejprve nechali postavit v roce 1579 tzv.
Starý zámek, v němž je dnes sídlo městského úřadu.
Nový zámek, rovněž v renesančním slohu, postavil pro Oldřicha Krajíře koncem 16. století italský stavitel Francesco Garof de Bissone. V průběhu staletí vlastnili zámek rod Berků, Fürstenberků a Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který koupil panství v roce 1728 a nechal ho barokně přestavět a nově zařídit. Nejslavnějšími majiteli byl šlechtický rod Dalbergů, na který přešel zámek v roce 1809 dědictvím. Dalbergové zámek přestavěli v letech 1830–1832 klasicistně do jeho současné podoby. Po vymření rodu v roce 1940 se zámek stal majetkem rodu Salm-Salm, ale na základě tzv. Benešových dekretů byl v roce 1945 zestátněn a vzápětí i zpřístupněn veřejnosti.
Přírodně-krajinářský park se rozkládá na deseti hektarech jihozápadně za zámkem. Je bohatý množstvím stromů, keřů a bylin zastoupených v mnoha druzích a kultivarech. Zahrnuje také rybník s ostrůvkem, který uzavírá kaskádu téměř dvou desítek rybníků, založenou na potoce mezi klášterem v Kostelním Vydří a Dačicemi.
Jdeme se podívat ke kapli, která údajně není kaplí v pravém slova smyslu. Objekt tak sice vypadá, ale nikdy nebyl vysvěcen a byl postaven pro děti Dalbergů, které si v něm hrály a některé dokonce i na to, že slouží mši.
Z parku se vracíme na
Horní, dnes
Havlíčkovo náměstí, jehož vznik souvisí se stavbou Nového zámku. Bohužel bylo postiženo několika velkými požáry, čímž původní podoba domů zanikla. V parčíku poblíž vysoké renesanční věže
kostela sv. Vavřince stojí
památník první kostky cukru:
Kostkový cukr vynalezl v Dačicích roku 1843 Jakub Kryštof Rad, ovšem k tomuto slavnému prvenství ho údajně inspirovala jeho žena Juliana, když se pořezala při sekání homole cukru do prstu a svému choti pak vyčinila, aby vymyslel něco praktičtějšího. Zanedlouho dostala od svého muže dárek – bedničku, v níž bylo uloženo 350 bílých a červených kostek cukru. Vynález podpořil i Karel Maxmilián Dalberg, který byl spoluvlastníkem dačické rafinerie cukru. J.K. Rad zhotovil na výrobu kostek lis a koncem roku 1842 zažádal dvorskou komoru ve Vídni o udělení privilegia k výrobě kostkového cukru v Dačicích. To mu bylo uděleno 23. ledna 1843. Na podzim roku 1843 začali v dačické rafinerii vyrábět kostkový cukr i pro trh. Poprvé se objevil také ve Vídni pod názvem „čajový cukr." Balíček obsahující 250 kostek vážil jednu libru (asi 0,5 kg) a připomínal bedničku s čínským čajem. Byl opatřen původními etiketami, na kterých byl obrázek budov dačické rafinerie a prodával se za 50 krejcarů. Patent na výrobu kostek záhy zakoupilo Prusko, Sasko, Bavorsko, Švýcarsko a Anglie. Zdokonalenou formu Radova vynálezu používají rafinerie cukru na celém světě dodnes. Sladkému vynálezu je věnována expozice v místním muzeu a na domě ředitele cukrovaru J.K. Rada je osazena pamětní deska.
* * *
Po chutném obědě v restauraci U Malínků přecházíme na Palackého náměstí označované až do roku 1898 jako Dolní. Jeho trojúhelníkový tvar protažený od severu k jihu byl určen průběhem komunikace od Slavonic do Telče, na kterou kolmo navazovala komunikace východo-západní od Brna a Znojma do jižních Čech a dál do Bavor. Ze starých obrázků je vidět, že část náměstí dříve vypadala jinak. Ve druhé polovině 19. století byl svahovitý terén horní části náměstí rozčleněn na terasy a osázen lipovým stromořadím, které bylo vyhledávaným korzem, hlavně v neděli, kdy tu také vyhrávala muzika. Na kamennou zeď pod lipami byly přilepeny kamenné obchůdky, ve kterých provozoval živnost holič, obuvník, zelinář, nožíř a další. Tyto obchůdky byly v průběhu let odstraněny. Příjemné prostředí parku Pod Lipkami, jak se tomuto místu neoficiálně říká, je dotvářeno kamennou kašnou a své místo zde má také památník obětem válek, jehož autorem je akademický sochař J. Dušek z Tábora.
V polovině 16. století, v době velkého rozkvětu města, byla zbudována nová radnice s přilehlou věží, jejíž stavba byla dokončena v roce 1559.
Bohužel z původního renesančního objektu se mnoho nedochovalo, protože radnice byla mnohokrát zdecimována požáry. V nároží radniční věže visí zvonek, kterým se svolávali radní, sloužil také jako umíráček a pro odzvonění začátku a konce jarmarku.
Pod radničním zvonkem byla vyvěšována ruka s mečem, která byla symbolem dačického soudního práva. Od dačického soudu nebylo odvolání k žádné další soudní instanci, jen ke králi českému. Město si toto privilegium žárlivě střežilo. Ruka s mečem se vyvěšovala v době konání jarmarků a trhů od 16. století až do druhé světové války. Symbol městského práva upozorňoval na to, že každý bude za špatné činy potrestán.
V nedalekém domě čp. 4 zřídil v roce 1833 František Grebner rafinérii cukru, která byla později rozšířena na domy čp. 2, 3 a 5. V roce 1839 se podnik dostal do potíží a tak roku 1840 byl do vedení dosazen nový ředitel – Jakub Kryštof Rad. Ten rozšířil výrobu, pořídil nové stroje a v roce 1842 zavedl do výroby první parní stroj ve městě. Hlavně ale vymyslel lis na kostkový cukr a v tomto domě v roce 1843 vyrobil první kostku cukru na světě. Nyní se v tomto domě nachází kulturní centrum Beseda.
Teprve teďvyrážíme na trasu pochodu! Míjíme Starý zámek postavený Albrechtem Krajířem z Krajku v letech 1572–1579. Sloužil jako sídlo šlechty, ovšem pouze do roku 1591, kdy byl dostavěn nový zámek. Dvoupatrová renesanční budova má fasádu zdobenou sgrafity a slouží nyní jako sídlo městského úřadu:
Nedaleko stojí bývalý
panský pivovar a lihovar. Areál prošel kompletní rekonstrukcí, bílá fasáda, nová okna i dveře. Z hlavní budovy vystupuje hvozd se čtyřmi obdélníkovými okénky a dvěma kulatými, která jsou obložena červenými cihlami:
Z druhé strany je hospodářská část starého zámku – původně pozdně gotická tvrz se starším jádrem ze 40. let 15. století, přestavěná v 1. pol. 16. stol., rozšířená v renesanci a v průběhu 19. století. Součástí je i kruhová bašta, rovněž zrekonstruovaná:
U nádraží překračujeme koleje a napojujeme se na
naučnou stezku Okolím Dačic. Procházíme
Zahrádeckým lesem, což býval příměstský les s výletní restaurací, který po roce 1948 zpustnul a restaurace zanikla. Po cestě nad kamenolomem...
... se dostáváme do lokality
Zahrádky, kde přecházíme na
naučnou stezku Meadry Dyje. Stezka tvoří značně klikatící se okruh a my ze dvou možností vybíráme raději část, které vede zpočátku po silnici a pak nad skalami nad tratí, neboť se obáváme, jak bude po předchozích deštích vypadat cesta podél Dyje. Na příhodném místě, nedaleko
zastávky Malý Pěčín, stezku opouštíme, přecházíme železniční trať...
... a dostáváme se na část naučné stezky, která vede proti toku Moravské Dyje:
Na okraji obce
Velký Pěčín měníme značení naučné stezky za zelenou turistickou značku a cestou podél kolejí přicházíme k
vodnímu mlýnu Černíč
.JPG)
Žádné komentáře:
Okomentovat