51. ročník tohoto celostátního pochodu se uskutečnil pod záštitou ústředí KČT za pomoci oblasti KČT Vysočina a města Žďár n. S. a díky ochotě a spolupráci organizace Active clubu, která poskytla prostory pro konání akce.
Účast na letošním „Puchejři“ jsme museli podřídit skutečnosti, že téhož dne se koná pohřeb kamaráda, mého spolužáka a člena našeho odboru KČT. Být ve 14 hod. v kostele sv. Václava ve Světlé, znamená odjet o půl dvanácté ze Žďáru. Proto se nehlásím na žádnou trasu, ani tu nejkratší osmikilometrovou, ale vymezený čas věnuji setkáním s řadou známých a krátké toulce po městě.
Nejdříve se jdu podívat k nedalekému hřbitovnímu kostelu Nejsvětější Trojice:
Přístavba sakristie byla jednou z příležitostí pro Santiniho, kdy mohl i na drobné stavbě předvést svůj důvtip a smysl pro nezvyklá a dobovým zvyklostem se vyhýbajícím řešením. Ke strohému exteriéru renesančního kostelíka z počátku 17. století připojil v roce 1715 svůj oblíbený trojúhelníkový půdorys – zřejmě s odkazem na patrocinium kostela.
Přístavba je uzavřena zvonicovou stříškou. Nejzajímavějším prvkem je okno tvaru sférického trojúhelníka, vyříznuté v samotném osovém nároží:
Vracím se na náměstí. Protože je nejen výročí saametové revoluce, ale současně jde o Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva, jsou pod bystou TGM a pamětní deskou čerstvé věnce a svíčky...
První zastávka patří mé oblíbené příjemné kavárně P Cafe a druhá „íčku“. Kromě turistických vizitek si kupuji láhvové pivo Santini ze zdejšího pivovaru Revolta.
Dříve se ve Žďáře nad Sázavou vařilo pivo v prostorách zámku Kinských, kde jeho výroba zanikla roku 1926. Dlouhých devadesát let nemělo město Žďár svůj pivovar a občas se stávalo terčem posměchu mezi pivaři jiných měst či krajů. Pivovar Revolta vznikl v krásných secesních prostorách Residence Veliš na náměstí Republiky. První várka světlé jedenáctky s názvem Revolta 11 byla uvařena 15. března roku 2016. V současné době si mohou milovníci zlatavého moku vybrat například jedenáctku Vyvrhel, dvanáctku Dacan.ZR, dvanáctku American Pale Ale 8Evženů nebo čtrnáctku Šakaloff.
Abych ukrátil čas alespoň trochu smysluplně, vydávám se za několika moderními plastikami. Za Havlíčkovým náměstím přecházím Dolní ulici a jdu se podívat k budově polikliniky, před níž od roku 1985 stojí pískovcová socha s názvem Žena od Františka Kovaříka (*1937):
Přecházím na druhou stranu Dolní ulice k
Domu kultury stojícímu na okraji panelového
sídliště Libušín. Vznikl na základě studie architekta Milana Blahuta z roku 1977. Projektová dokumentace k ní byla vytvořena tímtéž architektem až roku 1984 a ve druhé polovině 80. let byla stavba realizována. Vedle velkého sálu se v ní nachází restaurace, kanceláře a další užitné prostory.
Volně stojící stavba se skládá z hlavní třípodlažní hmoty s pásovými okny v horních podlažích zasazených do bílých pásů obkladů. Původně byl její plášť tvořen pohledovým betonem, keramickými obklady a prosklenými stěnami. Při poslední rekonstrukci, kterou provedla firma PKS stavby a. s. podle projektu Víta Vencoura, byly plochy mezi okny rozčleněny na nestejně velké plochy z barevného smaltovaného skla, každá jiného odstínu žluté, oranžové a tmavě červené. Ke hmotě budovy přiléhá zleva přístavba v šedé barvě se schodištěm.
Před boční stěnou Domu kultury stojí plastika Oči...
... a opodál jakýsi hranol:
V sousedství startu a cíle pochodu je postavený stan a Martin v něm připravuje vernisáž putovní výstavy „Putování za Santinim – Santini 2023“, která účastníkům této celoroční akce připomene všech dvanáct eventů a navštívených míst textem i na fotografiích. Vernisáž proběhne od 14:00 do 15:00 hod., ale to už tady nebudu, takže se musím spokojit s polotovarem výstavy...
Podle zprávy pořadatelů navštívilo akci celkem 1266 zaregistrovaných turistů – pěších i běžců, dospělých (nejstarší 92 let) i dětí (30 dětí, nejmladší 3 roky), na 150 účastníků přidružené vzpomínkové akce „Putování za Santinim“ a nespočet těch, kteří na trasu nevyrazili, ale věnovali svůj čas prohlídce města a jeho památek.
Žádné komentáře:
Okomentovat