Po naučné stezce Březina

Když jsme zjistili, že na naučné stezce Březina, která vede severním okolím Humpolce, jsou čtyři relativně nové earthkeše, bylo rozhodnuto

Název naučné stezky je odvozen od Otakara Březiny (1865–1942), v letech 1911–1934 ředitele humpolecké rolnicko-lnářské školy. Vznikla z podnětu základní organizace Českého svazu ochránců přírody v Humpolci už na konci 80. let minulého století a procházela nejzajímavějšími lokalitami v okolí zříceniny hradu Orlíka. Po ukončení činnosti této organizace došlo během krátké doby k likvidaci většiny panelů a v terénu zůstalo patrné jen turistické značení. O obnově stezky se uvažovalo několik let, ale až v roce 2000 byl vypracován konkrétní projekt a začalo se s přípravou textů pro jednotlivá zastavení. Obnovy naučné stezky se ujal Klub ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země Mladé Bříště ve spolupráci se společností Castrum o.p.s. Humpolec. Finanční podporu poskytlo Město Humpolec a podařilo se získat i grant pro neziskové organizace poskytnutý Ministerstvem životního prostředí. Stezka je okružní v celkové délce cca 7 km a na její trase je rozmístěno 16 panelů. Děti jistě ocení interaktivní tabule se zábavnými úkoly, které je hravou formou seznamují s místní flórou i faunou.

*  *  * 

Auto necháváme u bývalého mlýnu na okraji Humpolce, vydáváme se po naučné stezce kolem rybníku Dvorak...

... a pak stoupáme k bývalému lomu:

Když pokračujeme po cestě vzhůru, s překvapením koukáme, jak neobvyklý pohled na zříceninu hradu Orlík se nám po vykácení stromů se naskýtá:

Stoupáme k lokalitě „Na štůlách“, která patří k nejzajímavějším památkám středověkého hornictví na Vysočině. Horníci zde totiž těžili zlato přímo z křemenných žil v hornině. Těžba pravděpodobně začala již na počátku 13. století, bohužel neexistují dochované písemné záznamy ani artefakty, které by nám poskytly detailnější informace. První dochovaná zmínka související s těžbou zlata v oblasti Humpolecka pochází z 13. prosince 1252, kdy se objevuje zpráva o mincmistrovi Jindřichovi (Henrico magistro monate in Gumpolz), který nejspíš dohlížel na těžbu zlata v blízkém okolí Humpolce, konkrétně v lokalitách „Na Štůlách“ a „Trucbábě“.

„Na Štůlách“ dnes nalezneme unikátní systém povrchových dobývek. Hlavní dobývka sledovala systém křemenných žil a hornin, které obsahovaly zlato. Má délku 120 metrů, šířku 1,5 až 2 metry a dosahuje hloubky až 6 metrů. Původní hloubku je obtížné určit, ale pravděpodobně sahala několik metrů pod současným dnem. (Podrobnosti o lokalitě „Na štůlách“ naleznete na tomto blogu zde.)

Další earthkeš máme o půl druhého kilometru dál a owner ji nazval „Andalusit u Čejova“. Oblast kolem Humpolce má totiž jeden zajímavý mineralogický aspekt – pegmatit. Jedná se o hrubou magmatickou horninu, která vznikla z žulového magmatu a vyskytuje se ve formě čoček nebo nepravidelných deskovitých těles. Každý pegmatit je unikátní v závislosti na složení, které určuje obsah zajímavých minerálů. Pegmatity v okolí Humpolce typicky obsahují andalusit, apatit, cordierit, ilmenit, skoryl (černá varianta turmalínu), záhnědu a růženín (odrůdy křemene):

Notně prokáceným lesem a místy vysokou trávou, maliním, ostružiním a bůhví čím ještě přicházíme ke Třem jezírkům. Říká se tak třem lesním rybníčkům, které Lesy ČR před lety vyčistily a jejich břehy upravily:

Nakrátko pak naučnou stezku opouštíme, abychom si udělali mezipřistání na Rozkoši v restauraci Pod hradem. Po obědě se na stezku vracíme a stoupáme ke zřícenině hradu Orlík.

Při sestupu míjíme kamenné moře tvořené hromadami často mnohatunových balvanů, které vznikly rozpadem méně odolných částí skalních výchozů, jejichž zbytky se označují jako mrazové sruby. Kolem osamělých skalisek Andělka a Čertovka přicházíme k židovskému hřbitovu a po dalších třech stech metrů k autu: