Za několika zajímavosti nejen po naučné stezce
Mám v úmyslu částečně se držet značení Naučné stezky Březina. Míjím židovský hřbitov, stoupám lesem a zastavuji se u dvou výrazných skalisek Andělka a Čertovka (15. zastavení).
Podle pověsti se na jedné z těchto skal usadil čert a začal v okolí zle řádit. Bůh se nad lidmi slitoval a když se jednoho dne se čert vyhrabal ze svého pelechu, uviděl opodál druhou skálu a na ní nového souseda – krásného anděla. Čertovi nastaly zlé časy, často musel před andělem zalézt do svého doupěte až mu jednou došla trpělivost, zlostně udeřil nohou do skály a zmizel v pekle. Zůstala jen obě skaliska a na Čertovce otisk čertova kopyta.
Pokračuji kolem rozsáhlého kamenného moře vzniklého ve čtvrtohorách mrazovým zvětráváním méně odolných částí rulového skalního výchozu a následným sesouváním a řícením takto vzniklých bloků ze svahu.Protože mým dalším cílem je lokalita Na Štůlách, opouštím turistické značení a procházím napříč lesem k široké cestě, kde z modré turistické značky odbočuje značení naučné cesty vzhůru do kopce. Věřím, že slovní popis vypadá poněkud zmateně, ale podívejte se na mapku:
Lokalita Na Štůlách patří k nejzajímavějším památkám středověkého hornictví na Vysočině. Ve středověku zde horníci pracně dobývali zlato z křemenných žil prostupujících horninu. Těžba probíhala zřejmě již na počátku 12. století, nejstarší písemná zmínka související se zdejší těžbou je však až z roku 1252, kdy je vzpomínán mincmistr Jindřich, který zde mohl na těžbu zlata dohlížet. Podle písemných záznamů byla těžba ukončena pravděpodobně již v polovině 13. století, a to buď pro vyčerpání ložiska, vysokou hladinu spodní vody, či kvůli sporu vlastníků. Na Štůlách se do dnešních dnů dochoval unikátní systém povrchových dobývek.
Ta hlavní sledovala systém křemenných žil a hornin, které obsahovaly zlato. Je 120 metrů dlouhá a 1,5 až 2 metry široká. Hloubka dnes dosahuje šesti metrů, ale původní hloubku dobývky lze jen těžko dohadovat, neboť může být až několik metrů pod současným dnem. Dobývání horniny se provádělo směrem z povrchu do hloubky. Zbytky dobývané horniny se dochovaly pouze ve třech takzvaných celících, což jsou pilíře sloužící jako vzpěry zabraňující zhroucení stěn. Ty zdejší mi svým vzhledem připomínají prampouchy.
Dobývání se provádělo metodou zvanou sázení ohněm, kdy horníci rozdělali v dobývce oheň, aby se skála rozpálila a pak ji polévali vodou. Po několikerém opakování hornina rozpukala a snadněji se rozbíjela.
Nedaleko stojící zřícenina hradu Orlík (článek Rozhledna na věži Orlíku u Humpolce naleznete na www.nacestu.cz) má v některých svých zdech kameny vytěžené Na Štůlách, což dokazuje, že hrad byl založen v době těžby, případně po jejím ukončení.
U rozcestníku Na Štůlách, kde modrá značka pokračuje doleva a žlutá, která zde začíná, míří doprava, pokračuji lesní cestou rovně. Mírně stoupám a – jak už to tak bývá – zase mírně klesám, odbočuji na úzkou pěšinu doleva a přicházím ke Třem jezírkům. Jsou to vlastně rybníčky, jejichž okolí poté, co je Lesy ČR upravili, docela prokouklo.
Znovu se dostávám na naučnou stezku a po ní ke žluté turistické značce na okraji Rozkoše, dříve vesnice a dnes místní části Humpolce, která nepozorovaně přechází v další místní část Humpolce – Vilémov. Míjím křížek a v jeho těsném sousedství zvoničku...
... a za železničním přejezdem pokračuji úzkou lesní asfaltkou mírně do kopce. Na nejvyšším bodě zvaném U sv. Václava (641 m) stávala ves Dobrá, jedna z nejstarších na Humpolecku. První zmínka o její existenci pochází z roku 1233, kdy je uvedena v kupní smlouvě mezi řádem německých rytířů a želivským klášterem. V 1421 byla ves včetně kaple sv. Kateřiny zcela zničena uherskými vojsky císaře Zikmunda při jeho křižáckém tažení do Čech. V roce 1666, v době rekatolizace, byl na troskách kaple postaven kostelík ke cti sv. Václava, k němuž pak o svátku jeho patrona chodilo z Humpolce procesí.
V roce 1735 spory mezi želivskou kanonií a humpolecko-heráleckou vrchností o hospodářskou správu kostelíka vedly k jeho úpadku. Stavivo připravené na opravu bylo odvezeno na stavbu kostelíka v Úsobí, takže bohoslužby musely být zakázány. Déšť, mráz, prorůstající kořeny stromů a také rozkradení kamene dokončily zkázu kostela, kdy zmizela vesnice, není známo.
Lesem a pak přes pole se dostávám k autokrosovému závodišti a po silnici zpátky do Humpolce.
Pokračuji kolem rozsáhlého kamenného moře vzniklého ve čtvrtohorách mrazovým zvětráváním méně odolných částí rulového skalního výchozu a následným sesouváním a řícením takto vzniklých bloků ze svahu.Protože mým dalším cílem je lokalita Na Štůlách, opouštím turistické značení a procházím napříč lesem k široké cestě, kde z modré turistické značky odbočuje značení naučné cesty vzhůru do kopce. Věřím, že slovní popis vypadá poněkud zmateně, ale podívejte se na mapku:
U rozcestníku Na Štůlách, kde modrá značka pokračuje doleva a žlutá, která zde začíná, míří doprava, pokračuji lesní cestou rovně. Mírně stoupám a – jak už to tak bývá – zase mírně klesám, odbočuji na úzkou pěšinu doleva a přicházím ke Třem jezírkům. Jsou to vlastně rybníčky, jejichž okolí poté, co je Lesy ČR upravili, docela prokouklo.
Znovu se dostávám na naučnou stezku a po ní ke žluté turistické značce na okraji Rozkoše, dříve vesnice a dnes místní části Humpolce, která nepozorovaně přechází v další místní část Humpolce – Vilémov. Míjím křížek a v jeho těsném sousedství zvoničku...
Lesem a pak přes pole se dostávám k autokrosovému závodišti a po silnici zpátky do Humpolce.
Žádné komentáře:
Okomentovat