Největší přehlídka Ladovy tvorby v Praze za posledních deset let je symbolicky umístěna v Tančícím domě v oblasti Podskalí, části Prahy mezi Jiráskovým náměstím a Výtoní, kde Josef Lada žil.
Tančící dům, zvaný také Ginger and Fred, oficiálním jménem původně Nationale Nederlanden Building stojí v Praze na pravém břehu Vltavy na rohu Rašínova nábřeží a Jiráskova náměstí. Pojmenován je podle tvaru dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Fredem Astairem a Ginger Rogersové.
Dům má devět podlaží, místnosti jsou nesymetrické a jejich stěny šikmé. To, že je zde ve čtyřech patrech výstava, neznamená, že Tančící dům je galerie, naopak jsou zde stovky metrů čtverečních kancelářských ploch, hotel s 21 luxusními pokoji s nezapomenutelným výhledem na Pražský hrad, v 7. patře restaurace Ginger and Fred a v nejvyšším patře Glass Bar.
Na místě dnešního Tančícího domu stával činžovní dům, který byl v roce 1945 omylem zničen zásahem americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o nové zástavbě, ale až do 90. let byla na místě proluka. Začátkem 90. let myšlenku zástavby obnovil Vlado Milunić spolu s Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. S Havlem přišel Milunić do styku v roce 1986, kdy mu navrhoval rozdělení bytu a přitom se bavili, jaký dům by mohl stát vedle. Původní idea předpokládala vznik domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by se zařadil do kulturní linie od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu, ale pro tento záměr se nepodařilo najít investora. Už v prvních námětech Milunić počítal s tím, že by se budova měla vyklánět nad křižovatku, což mělo symbolizovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu, a s vizí statické věže vzadu a dynamické vpředu. Milunić nejprve chtěl získat Jeana Nouvela, podle jehož návrhu byl později postaven stejným investorem Zlatý Anděl, ale to se mu nepovedlo. Frank O. Gehry prý nabídku přijal proto, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli“. Možnost prosadit takovouto stavbu přičítá Milunić porevoluční euforii, Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové, a vzácné souhře náhod.
V roce 1992 koupila pozemek nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden (dnes ING), 3. září 1994 byl položen základní kámen a 20. června 1996 byl zahájen provoz budovy. Koncem roku 2013 koupila Tančící dům za 13,25 milionu eur Pražská správa nemovitostí.
Výstava Sedmičky Josefa Lady přináší obsáhlý vhled do malířovy tvorby i osobního života. Ve čtyřech patrech Tančícího domu je vystaveno na 400 děl, některá z nich poprvé od roku 1957. Díla jsou zapůjčena z osmi muzeí, galerií a od soukromých sběratelů.
V prvním patře a druhém podzemním podlaží jsou k vidění známé Ladovy obrazy jako Rvačka v hospodě (1943), Ponocný (1948) či Tři koledníci na sv. Štěpána (1942) i méně známé ilustrace jako je Mikuláš, anděl a čert (1940), skica Ročních období, která vznikla okolo roku 1940, Volební karikatury I. a II. z 20. let nebo obraz Radecký a kanonýr Jabůrek, který byl naposledy vystaven v roce 1957. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout také ilustrace časopisů a knih včetně slavného Haškova Švejka.
První podzemní podlaží představuje návštěvníkům tvorbu pro děti a to za pomoci řady interaktivních exponátů jako jsou tablety s webovou aplikací na motivy obrázků Josefa Lady, auto s animací večerníčku Bubáci a hastrmani či maketa knihy Kaňka do pohádky, kterou mohou děti prolézat. Připraveno je i promítání pohádek.
V přízemí galerie mohou návštěvníci nahlédnout do soukromého života Josefa Lady.
K vidění je zde rodokmen Ladovy rodiny, model malířovy pracovny a jeho další osobní věci. Součástí přízemí jsou i filmové kostýmy, které Lada navrhl.
Na místě dnešního Tančícího domu stával činžovní dům, který byl v roce 1945 omylem zničen zásahem americké bomby při leteckém bombardování Prahy. V roce 1963 bylo rozhodnuto o nové zástavbě, ale až do 90. let byla na místě proluka. Začátkem 90. let myšlenku zástavby obnovil Vlado Milunić spolu s Václavem Havlem, který bydlel v sousedním domě. S Havlem přišel Milunić do styku v roce 1986, kdy mu navrhoval rozdělení bytu a přitom se bavili, jaký dům by mohl stát vedle. Původní idea předpokládala vznik domu s knihovnou, divadlem a kavárnou, který by se zařadil do kulturní linie od Rudolfina přes Národní divadlo k Mánesu, ale pro tento záměr se nepodařilo najít investora. Už v prvních námětech Milunić počítal s tím, že by se budova měla vyklánět nad křižovatku, což mělo symbolizovat stav československé společnosti, která se z totalitní strnulosti dala do pohybu, a s vizí statické věže vzadu a dynamické vpředu. Milunić nejprve chtěl získat Jeana Nouvela, podle jehož návrhu byl později postaven stejným investorem Zlatý Anděl, ale to se mu nepovedlo. Frank O. Gehry prý nabídku přijal proto, že „pro zemi, jež dala Americe Jaromíra Jágra, udělá cokoli“. Možnost prosadit takovouto stavbu přičítá Milunić porevoluční euforii, Václavu Havlovi, tehdejší ředitelce památkářů Věře Millerové, a vzácné souhře náhod.
V roce 1992 koupila pozemek nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden (dnes ING), 3. září 1994 byl položen základní kámen a 20. června 1996 byl zahájen provoz budovy. Koncem roku 2013 koupila Tančící dům za 13,25 milionu eur Pražská správa nemovitostí.
V přízemí galerie mohou návštěvníci nahlédnout do soukromého života Josefa Lady.
Žádné komentáře:
Okomentovat