Zimní Prahou

20. ročník turistického pochodu, který pořádá KČT Kobylisy a my se jej už mnoho let účastníme

Tím je zároveň řečeno, že trasy se střídají, ale jejich průběh se příliš nemění. Letos je start od stanice metra C Střížkov a jdeme stejnou trasu jako v roce 2013, což můžete vidět na tomto blogu zde. 

Výjimkou a malým zpestřením je krátká odbočka, kterou si děláme od ďáblické hvězdárny k buližníkové skále, jejíž snímek je podmínkou uznání logu zdejší earthcache.

Buližník neboli silicit je druh usazené křemité horniny pocházející ze starohor (proterozoika) či ze starších prvohor (paleozoika). Je to velice tvrdá hornina, která byla používána již od pravěku místo pazourků. Tvrdost je způsobena tím, že je hornina víceméně složena pouze z oxidu křemičitého (SiO2). Je tmavé barvy, což je dáno příměsí grafitu. Grafit vznikl z organické hmoty, vlastně z někdejších organizmů. Většinou to byly sinice a řasy, kulovité nebo vláknité. Někdy jsou pozorovatelné vrstevnaté struktury (stromatolity). Její původ je však velice nejednoznačný, existují tři hlavní teorie. První počítá s tím, že vznikla z „gelu“, druhá, že se usazoval oxid křemičitý a kyselina tetrahydrogenkřemičitá a třetí s tím, že hornina původně vznikla jako zcela jiná hornina (např. vápenec) a oxid křemičitý se do ní pomocí roztoků nasycených různými látkami dostal až druhotně.
Jak už bylo napsáno výše, trasa byla shodná s tou před pěti lety, tedy kolem obří skládky,...

přes Zdiby a Dolní Chabry s krátkou zastávkou u pravěkého menhiru. 

Cíl je opět v restauraci U Blekotů, kde je samozřejmě plno. Po špatných loňských zkušenostech s obědem v restauraci U Součků se raději vracíme Klapkovou ulicí směrem ke Kobyliské vozovně, kde se nachází restaurace Na Zlaté vyhlídce. Ukázalo se, že to byla dobrá volba a pokud se příště zúčastníme pochodu, půjdeme opět sem. Na svých webových stránkách mají uvedeno, že jsou rodinnou restaurací založenou již v roce 1939.