Muzeum historických nočníků a toalet

Než se navečer vypravím na turistickou akci Večerní Prahou, toulám se od dopoledne Starým Městem. Naplánoval jsem si tři návštěvy, tou první bylo Muzeum historických nočníků a toalet.

Když v roce 2000 koupili manželé Renáta a Jan Sedláčkovi zdevastovanou tvrz Třebotov, byl během její rekonstrukce ve venkovní obvodové zdi objeven středověký záchod neboli prevét. Na téže zdi byla barokní přístavba, ve které byl umístěn suchý záchod s jímkou. Tyto dva architektonické detaily související s běžnou lidskou potřebou zaujaly majitele natolik, že se rozhodli sbírat předměty vyrobené k tomuto účelu v různých historických obdobích a zmapovat jejich historii a vývoj. Získávání písemných a obrazových informací o tak obyčejné, ale potřebné součásti lidského zdraví a předmětů s tím souvisejících nebylo jednoduché. Tato oblast hygieny je obestřena zvláštním tabu, něčím, o čem se neslušelo hovořit. Ostatně mnozí s tím máme problém dodnes. Samotné sběratelství a nákup předmětů bylo mnohem snazší. Zpočátku navštěvovali starožitnictví, vetešnictví a aukční síně, později přišel na řadu internet a také sami prodejci nebo dárci. V poslední době doplňovaly sbírku již jen výjimečné kusy zajímavé svým příběhem nebo provedením. Jak majitelé uvádějí, smyslem jejich muzea je odtabuizovat veřejnosti tuto oblast lidské hygieny a představit předměty s ní související jako vysoce estetické a uměleckořemeslné prvky související s opomíjenou intimní součástí naší kultury. „Doufáme, že vás naše expozice zaujme, pobaví a také trochu vzdělá, i když, jak říkáme: Je to všechno vlastně o hov…“ 

V muzeu se nachází na dva tisíce exponátů z doby od 15. století až po současnost. Od nočníků různých tvarů, užití i materiálů, přes klozetové truhly, křesla, židle a taburetky, cestovní toaletní truhly, kočárové záchody až po keramická WC, pisoáry a bidety.

Nočníky jsou nejčastěji kruhového, někdy mnohohranného tvaru, bez víka nebo s víkem, většinou s jedním uchem, ale vyskytují se i s více držadly. Jsou zdobeny nejrůznějšími dekory – plastickými tlačenými, malovanými a v pozdějším období sítotiskovými obtisky pod glazurou i nad ní. Některé svým dekorem připomínají spíš přepychové polévkové mísy a omáčníky. Drahé kusy mívaly krabici na uložení nebo přepravu, v pokojích byly ukládány pod postel, nebo se schovávaly v nočním stolku či ve speciálně vyrobených komodách a židlích. Nočníky se vyráběly z rozličných materiálů: dřevo, pálená hlína, bělnina, porcelán, kovy – cín, stříbro, zlato, měď, později hliník, ve 20. stol. ze smaltovaného plechu, v dnešní době z nerezové oceli, skla nebo umělé hmoty. Do poloviny 20. století se nočníky běžně používaly v domácnostech, než je nahradily splachovací záchody. V současnosti mají své uplatnění v nemocnicích, využívají se také pro nemohoucí lidi a malé děti.
Zajímavými exponáty jsou nočníky hotelové a lodní, které byly vyráběny v malých sériích pro zadavatele, francouzské svatební nočníky, které sloužily pouze k přípravě sladkého svatebního pokrmu, propagandistické nočníky s podobiznami nenáviděných vládců i žertovné dárky s legračními obrázky a nápisy, dokonce s hracím strojkem.
Dámské nočníky bourdaloue, nejčastěji oválného či elipsového tvaru, někdy v přední části vyšší, a s jednoduchým uchem, nikoli náhodou připomínají omáčník. Jejich název získaly po francouzském jezuitovi Louisi Bourdaloueovi (1632–1704), jehož kázání na dvoře Ludvíka XIV. bývala sice poutavá, ale tak dlouhá, že je jeho obdivovatelé museli opouštět kvůli toaletě. Proto si dámy začaly pod sukněmi nosit nejdříve omáčníky a následně nočníky podobného tvaru, do kterých mohly vykonat potřebu v podřepu i vestoje. Bourdaloue se stalo mezinárodním názvem, zato pro pánské urinační nádoby se používají názvy národní. U nás se jim říká „bažant“, v Itálii „papoušek“ (pappagallo), v Rusku „kachna“ (utka), ve Francii „pistolet“. Pacientům upoutaným na lůžko slouží podložní mísy. Jsou široké a mělké, některé jsou opatřeny bočním vývodem, který zároveň slouží jako rukojeť pro zastrčení nádoby pod ležícího pacienta. U nás se podložní míse říká nejčastěji „gramofon“ a v zahraničí „postelová pánev“.

K unikátním kouskům patří nenápadná kameninová nádoba vypadající jako replika antické vázy. Měla sloužit Napoleonovi, ovšem nikoli k umístění květinové výzdoby. Jedná se o empírový nočník vyrobený v Anglii na objednávku po jeho porážce v bitvě u Waterloo. Zdobené mísy si však bývalý císař v exilu na ostrově sv. Helena nikdy neužil. 

Dalšími vzácnými exponáty jsou nočníky vyrobené pro čínského císaře Čchien-lunga nebo pro Lincolnovu ložnici v Bílém domě, nočník ze sady vzniklé pro flotilu, k níž patřil i Titanic...

... či nočník z helmy vojáka wehrmachtu. Největším exponátem je replika barokního záchodu, který stál na mostě, a potřeba se vykonávala přímo do řeky.

Součástí sbírky Muzea historických nočníků jsou také historické toaletní papíry, splachovadla,  reklamy a katalogové listy z 19. a počátku 20. století, pohlednice, obrazy, básničky, vtipy a mnoho dalších pozoruhodných kuriozit, jako barokní pastičky na blechy či miniatury záchodů, které slouží jako zapalovače, ořezávátka, popelníky, zrcátka, vázy a slánky.

*  *  *

Na závěr jedna překvapivá a bohužel nepříznivá informace. Majitelé sbírky a muzea ohlásili, že veřejný provoz muzea v podobě stálé výstavní expozice bude k 28. únoru 2018 ukončen! Po tomto termínu bude Muzeum historických nočníků a toalet provozováno výhradně v elektronické podobě, kde bude nabízena virtuální 3D prohlídka, e-katalog, v němž budou jednotlivé exponáty dostupné s detailními popiskami v české a anglické verzi, e-exkurze s pracovními listy pro školy, e-shop se stylovým zbožím a e-kniha. V nabídce bude také přednášková činnost s možností předvedení exkluzivních předmětů muzejního charakteru. Kompletní sbírka exponátů bude v dalším období nadále kultivována jako soukromá. Připravena bude spolupráce na krátkodobých výstavách a zápůjčky exponátů jiným muzeím nebo institucím tak, jako dosud.
Rozhodnutí pro změnu podoby provozu privátního muzea nebylo lehké, ale pro soukromý neziskový subjekt, který nevyužívá žádných dotací a veškeré náklady hradí z vlastních zdrojů, je stávající situace velmi náročná. Prostory v Michalské čp. 1 jsou komerčně zajímavé pro jiné ziskové podnikatelské subjekty, např. kavárníky a restauratéry, jejichž nabídky nešlo odmítnout. Zdroje získané pronájmem umožní sbírku a badatelskou činnost v této oblasti lidské hygieny dále rozšiřovat. Návštěvníci si budou moci do stávajících prostor přijít vypít dobrou kávu a unikátní sbírkou se v nové e-podobě nadále procházet.

Následující článek Krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje