Zemřel Jarda Novotný

Dostal jsem mailem parte

Nebylo to úplně neuveřitelné oznámení, alarmující zprávy už pár dní prosakovaly a ty poslední byly už hodně pesimistické. Ale přesto...

Jarda byl od měšťanky můj spolužák a celoživotní kamarád. Co všechno já s ním prožil! Mnohé historky lze vyprávět v hospodě mezi kamarády, jejich publikování na blogu mi však nepřipadá vhodné. A tak se omezím jen na vzpomínky z 8. třídy na nákup láhve oranžpunče (zvaného škarpolez, nebo ještě hůř), o mnoho let později na noční házení granátů (= vypitých láhví šampusu) v jednom polském kempu, či čtyřdenní oslavu silvestra v hotelu Rozkoš v České Skalici (1977) a památný návrat z oslav silvestra v Zámeckém hotelu v Náchodě (1978). 

Ve škole jsme v hodinách chemie seděl každý jinde (já vpředu, Jarda vzadu) a když se učitelce tradičně nedařily pokusy, významně jsme se na sebe zašklebili, což ji dohánělo až k slzám...

Přidám už jenom jednu vzpomínku z roku 1977. V době, kdy studoval na ČVUT, jsme se domluvili, že v Praze oslavíme moje narozeniny a jeho půlnarozeniny (byl na den přesně o půl roku mladší). Když nad ránem upadl na schodech a zlomil si nohu, s pomocí plaňky vytržené z plotu se dopajdal na Jarově na konečnou tramvaje a já ho dopravil do Dejvic na Kulaťák k doktorovi. Dostal sádru a mě pověřil, abych sehnal taxík. To problém nebyl, jeden stál hned za rohem, ale nedovedl jsem si představit, jak taxikáři na otázku „Kam to bude, pánové?“, odpovíme, že chceme odvézt jen do Zikovy ulice, což bylo jen pár stovek metrů...

Jarda, sedící na sedadla spolujezdce, to ovšem vyřešil geniálně: „Já Vám budu říkat!“  A říkal: „Doprava!“ – „Doleva!“ – „Tady nám zastavte!“ 

Taxikář zařval: „Cože?“

Jarda: „Jsme na místě!“ 

Vytáhl peníze, asi dvacku (už si nevzpomínám) a rychle jsme vystoupili. Ještě jsme slyšeli, jak taxikář nadává, že má sedačku zašpiněnou od sádry! No bodejť, vždyť byla čerstvá...

*  *  *

S časy Jardových vysokoškolských studií souvisí fotografie, na níž jsou jeho spolubydlící, studenti chemie silikátů, na Sinkuleho koleji ČVUT v Zikově ulici. Vlevo Honza Houferák, výborný muzikant, který se nějakou dobu muzikou i živil, je už po smrti snad sedm let, uprostřed Pepa Starosta, vážně nemocný patrně od svých čtyřiceti let:

Dvakrát oslava šedesátin na Modlani (2013)

V září 2023 vyšla jako příloha Světelského zpravodaje 32stránková brožura formátu A5 s názvem „Světelské Bohemce je už 55 let“. Autorem textu byl Jarda, jenž ve sklárnách pracoval na různých postech od roku 1978 do roku 2007, tedy 29 let.