Z Malešova do Kutné Hory

Kutnohorský event ANNO LIBRI byl dobrým důvodem vypravit se na celodenní výšlap spojený s keškováním

Z kutnohorského hlavního nádraží odjíždíme autobusem náhradní dopravy, protože na trati z Kutné Hory město do Zruče nad Sázavou je výluka. Vystupujeme na zastávce ČD v Malešově a pěšinou vedoucí po louce přicházíme k asfaltové cestě s modrou turistickou značkou a klasickými zelenobílými značkami naučné stezky. Jedná se o okružní naučnou stezku Cestou husitských hejtmanů, která začíná a končí v obci Chlístovice.

Po souběhu těchto značek míjíme mlýn Rákosov a přicházíme k mlýnu Dubina:

Je zmiňován mezi lety 1540 a 1550 jako mlýn „pod bojištěm“, neboť někde tady poblíž se odehrála známá, ale blíže nelokalizovaná husitská bitva u Malešova. Na konci 19. století mlýn vyhořel a byl obnoven za mlynářské rodiny Antonína Klímy. V 60. letech 20. století zde fungovala mísírna hospodářských krmiv, v roce 1961 byl odstřelen komín zdejší pekárny.

Pokračujeme po silnici k rybníku Prosík, kde byla na památku nadcházejícího 600. výročí bitvy u Malešova 21. října 2023 odhalena socha husitského vojevůdce Jana Žižky z Trocnova:

Socha, kterou navrhl a z pískovce z polského příhraničí vysekal Martin Roháček z Kamenosochařského střediska Lipnice nad Sázavou, doplnila tak stávající památník bitvy, která se řadí mezi nejkrvavější střetnutí husitských válek. Vítězství husitů nad panskou jednotou patří mezi největší taktický úspěch tehdy již slepého vojevůdce:

Na podzim roku 1423 se v Praze sešel tzv. svatohavelský sněm, který měl zprostředkovat smír mezi katolickou a husitskou šlechtou, k čemuž se přidali i pražští husité. Byl to pokus o zajištění míru pro zemi, obranu proti možné zahraniční intervenci, hospodářskou obnovu a zajištění právních jistot. Byl to pokus vyšachovat ze hry táborskou a orebskou obec, což by vedlo k jejich politické izolaci a snad i postavení mimo zákon. V poslednich květnových dnech se síly svatohavelské koalice pokusily oblehnout Žižkovo vojsko v Kostelci nad Labem, ale tomu se podařilo uniknout. U Malešova pak došlo dne 7. června 1424 k rozhodující bitvě:

V hodinách dějepisu jsme se učili, že Žižka použil k boji s nepřáteli vozů naplněných kamením spuštěných dolů z kopce. Tento tah mu však připsal až kronikář z přelomu 15. a 16. století ve snaze Žižkův triumf ještě vylepšit. Původní prameny mluví jen o tom, že se Žižkovým vojskům podařilo nepřítele zaskočit v hlubokém údolí a tak dosáhnout plného vítězství i bohaté kořisti. Mezi 1200 padlými byli rytíř Hlas z Kamenice, Čeněk z Myšlína a praporečník pražské strany Petr Turkovec. Někde je mezi padlými uváděn také Žižkův zeť, ale není jasné, zda se jmenoval Ondřej či Jindřich z Dubé. Žižka svou genialitu podpořenou strategickým uvažováním potvrdil hned následujícho dne, kdy dobyl Kutnou Horu a následně se zmocnil Nymburka, Českého Brodu a Kouřimi.

Na okraji vsi Maxovna nás značky vedou doprava, míjíme pozůstatky obléhacího tábora, u rozcestníku Sion zříc. přecházíme z modré značky na červenou a blížíme se ke zřícenině hradu Sion:

Podrobněji se o Sionu zmiňuji na tomto blogu v článku z roku 2017 Za malínským křenem, a tak se omezím jen na pár snímků:

Ze zříceniny sestupujeme do údolí Vrchlice a procházíme kolem reliéfu Jana Roháče z Dubé, umístěného na skále nad cestou:

Více se o reliéfu dočítáme na nedaleké infotabuli:

Velkou výzvou je pro nás nedaleká keška Čertova kazatelna, ukrytá na stejnojmenné skále za soutokem Vrchlice a Košického potoka. Potok je nutné někde překonat, mnoho vody v něm není, a tak opatrně přecházíme po kamenech na druhý břeh. Prodíráme se uschlou vysokou trávou s množstvím ostružiníkových šlahounů, o něco výše pak zápolíme se sutí, balvany, popadanými větvemi i celými stromy.

Název skály se odvozuje od toho, že v době rekatolizace se zde údajně tajně scházeli pronásledovaní nekatolíci. Krabička je podle hintu ukryta v prohlubni na rohu skály a zakrytá mechem. Signál ovšem značně kolisá. Když se vydrápu až úplně na vrchol, ukazuje GPSka dvanáct metrů a na jakési terase o něco níže patnáct metrů, ale když se trochu otočím a popojdu na opačnou stranu, ukazuje čtyři metry. To je naposled, co šipku poslechnu, říkám si, pak to vzdám a slezu dolů. A on je to opravdu po čtyřech metrech úkryt kešky!

Stejnou cestou se vracím dolů, opět přes potok a dál už pohodlně po široké lesní cestě s červenými značkami. Později se lesní cesta mění v polní a než přijdeme na okraj vsi Polánka, fotím dva malebné topoly:

Z Polánky šlapeme po silnici do Malešova, městyse s počtem obyvatel jen těsně přesahujícím tisícovku. Jdeme se podívat ke tvrzi...

... a potom k sousednímu Přátelskému pivovaru. O tom, že je vskutku přátelský, svědčí následující historka. Z internetu vím, že otevřeno je pouze v pátek, sobotu a neděli, ale zvědavost mi nedá. Venku sedí dvojice s půllitrem piva, a když se ptám, jestli je otevřeno, či zavřeno, odpovídají otázkou, zda si dám pivo – i když ikoli točená, ale jenom v PETláhvi. Samozřejmě, že jsem přitakal. „Tak pojďte dovnitř!“

Z Malešova šlapeme po silnici. Je to sice jen dva kilometry, ale provoz aut projíždějících v obou směrech je nepříjemný, takže jsme rádi, když můžeme odbočit doleva k chatové kolonii. Pokračujeme lesem, pod nímž se rozprostírá vodní hladina. Velký (dříve Dolní královský) rybník, obecně zvaný Velas, tvoří dnes jeden z nejvýznamnějších krajinných prvků v údolí Vrchlice. Vznikl už ve středověku jako zásobárna vody pro pohon strojů v kutnohorských dolech. Obnoven byl pak roku 1850 kvůli mlýnům. Spíše než rybník by se ale hodilo označení přehrada – hráz dosahuje výšky 16 m, délky 80 m, vodní masa má objem 299.000 kubíků a plochu 96 ha.

V lese poměrně vysoko nad rybníkem máme vyhlédnutou další – z časových důvodů asi dnes poslední – kešku. Po jejím úspěšném odlovu se vracíme na cestu a záhy konstatujeme, že na hráz se nedostaneme. Znemožňuje to nejen příkrý skalnatý sráz a pod ním široký a hluboký kaňon s vodou odtékající z Velasu. Navíc je konec hráze přehrazen plotem s bránou. Pokračujeme poměrně širokou lesní cestou klesající k Vrchlici. Avšak ouha! Kdybychom si pečlivěji prostudovali mapu, zjistili bychom, že pod Velasem žádná lávka přes Vrchlici není, pouze brod... Nezbývá tedy, než se zout, vzít do jedné ruky boty s ponožkami, do druhé trekingovou hůl a rychle (a přitom opatrně) přebrodit.

Po levém břehu Vrchlice už jdeme pohodlně po červeně značené cestě kolem několika mlýnů. Šli jsme tudy již tolikrát, že nemá smysl se více rozepisovat. Koho by zajímaly podrobnosti, může se na tomto blogu podívat sem.

Pohledy na chrám sv. Barbory, Jezuitskou kolej (nyní GASK), či kostel sv. Jakuba a Vlašský dvůr se nikdy neomrzí:

Na závěr mapka trasy:

Dnešní kutnohorský event ANNO LIBRI je součástí eventového streaku „300 eventů s Casanovou“, má pořadové číslo 144 a je věnovaný Mikuláši Dačickému z Heslova. Není proto divu, že se koná u Dačického domu na Dačického náměstí.

Přicházíme s malým předstihem, kačeři už se začínají srocovat. Mezi posledními se objevuje kutnohorský owner Dryják a po krátkém přivítání se ujímá slova Leninka:

Předčítá z Prostopravdy, sbírky mravoličného a mravoučného veršování, většinou satirického, která vznikla v letech 1619–1620. Kačeři se zájmem naslouchají,...

... často se ozývají výbuchy smíchu. Mně není dílo Mikuláše Dačického neznámé mimo jiné i proto, že pár přisprostlých pasáží nám na zdejší průmyslovce před mnoha a mnoha lety předčítal při hodině dějepisu můj oblíbený Dr. Zdeněk Jelínek. Více se o Prostopravdě a Pamětech můžete na tomto blogu dočíst zde.

Obligátní skupinové foto