Jarda Vála: DP Stezkou Bohumila Hrabala

Po roce se opět účastním turistické akce pořádané odborem KČT Kostomlaty nad Labem. Tentokrát je start v Nymburce a cíl v Kostomlatech

Od startu, který je před nádražní budovou, míříme Palackého třídou na Náměstí Přemyslovců. Na secesním domě čp. 252 si prohlížíme rozměrný štukový reliéf zpodobňující scénu příjetí dcery krále Václava II. Elišky Přemyslovny v Nymburce. Autorem reliéfu vytvořeného u příležitosti 600. výročí události v roce 1910 byl pražský sochař Karel Novák:

Eliška tehdy za pomoci Jana z Vartemberka a vyšehradského probošta Jana Volka prchala z Prahy před údklady Jindřicha Korutanského. Azylu se jí dostalo 28. května 1310 právě v královském městě Nymburce, kde setrvala měsíc – do 29. června.

Na náměstí míří naše kroky do cukrárny na kafko...

... a teprve po dávce kofeinu vyrážíme na trasu. Vlastně ne tak docela, máme v úmyslu ještě ulovit pár zdejších kešek. Nejprve se jdeme podívat na Starou radnici a Morový sloup. Raně renesanční budova z roku 1526 byla postavena stavitelem Václavem v severozápadní části náměstí. Jednopatrová nárožní budova s podloubím s křížovou klenbou má průčelí z tesaných kvádrů, goticko-renesanční okna a vstupní portál, který je obdobou raně renesančních portálů pražské královské huti Benedikta Rieda. Radnice byla upravovaná v letech 1686 a 1836.

V roce 1939 byla rekonstruována do původní renesanční podoby architektem Bohumilem Slámou. Z téhož roku je na fasádě plastický znak města:

Na rohu budovy je plastika sv. Václava od Břetislava Bendy z doby kolem roku 1936:

Uprostřed náměstí stojí pískovcový Morový sloup se sochami sv. Václava, sv. Josefa s Ježíškem, sv. Floriána a sv. Jiljí, postavený v roce 1717 po překonání morové epidemie, která postihla město v roce 1713:

První keškou, pro kterou se vydáváme, je jednoduchá multinka u kaple sv. Jana Nepomuckého. Kaple byla součástí kláštera dominikánů, jedná se vlastně o dochovaný presbytář bývalého konventního kostela Nanebevzetí Panny Růžencové:

Klášter byl založen již v roce 1257 a měl sloužit jako součást opevnění. V roce 1424 byl zničen husity a mniši jej opustili. Do města vrátili až ve 2. polovině 17. století, aby zde založili a vedli hospic. Reformy Josefa II. však způsobily, že klášter byl v roce 1785 zrušen, kostel odsvěcen a fresky zamalovány. Později byly prostory někdejšího dominikánského kláštera přebudovány na školu.

Míjíme lávku přes Labe pro pěší a cyklisty z roku 2021...

... a zastavujeme se u Turecké věže, zajímavé technické památky z roku 1597. Původně to byla hradební věž, která byla po zřícení staré vodárny přestavěna na novou. Je to třípatrová stavba s nepravidelným desetibokým půdorysem, která až do počátku 20. století zásobovala labskou vodou pět nymburských kašen:

Přicházíme k cihlovému kostelu sv. Jiljí, který byl původně zasvěcený sv. Mikuláši. Jeho stavba se ale protahovala a ukončena byla až za vlády Karla IV., kdy byla přistavěna 66 metrů vysoká tzv. „bílá“ věž, patrně podle návrhu Petra Parléře. Na rozdíl od zbytku stavby je tato věž postavena z pískovce a svým jménem se odlišovala od tzv. „červené“ cihlové věže, která byla zbořena v roce 1846.

V létě roku 1634 se ve městě soustředila posádka císařských v počtu zhruba 2000 mužů. Saská armáda, stejná jako o dva a půl roku dve – ale tentokrát pod vedením Fridricha Viléma II. – přitáhla k městu 14. srpna a počala ho dobývat. Město doufalo v pomoc císařských oddílů ležících u Brandýsa nad Labem, ta však z těžko vysvětlitelných důvodů nepřišla. Sasové při třetím útoku prolomili obranu, pobořili brány Svatojiřskou a Velelibskou a ve středu 16. srpna vtrhli za městské hradby.

Již středověcí válečníci nechávali po dobytí měst jejich obyvatele na živu a nejinak činili v 17. století i Sasové, avšak v Nymburce se stalo něco úplně jiného. Nevíme přesně, co k tomu vedlo, snad byli vojáci ovlivněni svými vzpomínkami na neúspěšné dobývání v roce 1631 či zjištěním, že na hradbách se nachází nejen vojenská posádka, ale že sami obyvatelé, a to včetně žen, se jim postavili na odpor. Jisté však je, že se Sasové po dobytí města zachovali velice nestandardně. Začalo bezuzdné vraždění. Lidé byli týráni, mučeni a zabíjeni. Vojáci pronikli severním vchodem do kostela sv. Mikuláše, rabovali a ničili. Na dvě stovky obyvatel, převážně žen, starců i dětí, kteří zde hledali spásu, bylo zabito.

Když dobyvatelé město nakonec opustili, Nymburk byl pobořen, vypálen a vyrabován, zahrady, sady, pole pošlapány a zálabské vinice zničeny. Celkem dle dobových údajů zahynulo 2196 obyvatel, přeživších bylo všeho všudy dvaadvacet!

Pokud bychom hledali nějaké „místo paměti“, jež rezonovalo v historickém podvědomí jeho obyvatel po generace, jistojistě je jím boční vchod do děkanského kostela. Kostel samotný byl po této události nově zasvěcen sv. Jiljí a severní vchod, kterým do kostela vpadla zuřivá saská soldateska, je na paměť této smutné události navěky uzavřen. Tabulka umístěná u severního vchodu obsahuje mylnou informaci, která je bohužel nekriticky přejímána a zmiňována na různých místech. Švédům je tento čin připsán zcela omylem, neboť 16. srpna 1634 se jejich vojenské pluky Nymburku ani nepřiblížily...

Obcházíme kostel kolem dokola a prohlížíme si jej ze všech stran,...

... především vitráže v jeho oknech. Žádná z nich se neopakuje, každá je jedinečná. A přesto je tu jedna, která se od těch ostatních markantně liší. Obsahuje symbol, který na kostelech příliš často neobjevíte, a to pro jeho kontroverzní význam:

Další keškou na naší cestě Nymburkem je virtuálka, jejíž podmínkou je snímek ze zadaných souřadnic s městskými hradbami v pozadí:

Městské hradby byly upravené do dnešní podoby v letech 1905–1909 Ludvíkem Láblerem. Jedná se o pozůstatek hlavní hradby s pravidelně rozmístěnými hranolovými věžemi, směrem do města otevřenými, kterých bylo původně asi padesát! Vystavěné byly za vlády Václava II. v letech 1288–1305 i se čtyřmi vstupními bránami z velmi pevných pálených cihel. Jádro zdiva pak bylo ještě vyplněno neméně odolnou směsí opukové drtě a vápenné malty. Hradební zeď byla původně téměř 1600 metrů dlouhá a dosahovala výšky 7 až 8 m, věže byly ještě o tři metry vyšší. Město obíhala v oblouku a byla zesílena dvojitým pásem vodních příkopů a menší vnější parkánovou zdí. Kromě zmíněné opravené části hradeb u Labe se v celém obvodu města zachovalo i několik dalších úseků opevnění, včetně obou vodních příkopů (tzv. Malé a Velké valy), kterými dodnes proudí labská voda.

* * *

Teprve po občerstveni Postřižinským pivem ve venkovním posezení Staré rybárny na levém břehu Labe vydáváme se na cestu. Mimochodem – Stará rybárna je pamětníkem Eliščina útěku z Prahy, rybářka převážela Elišku při jejím útěku v přestrojení z druhého břehu do města.

Jedna keška je tak u městského hřbitova. Uprostřed něj stojí krematorium postavené v letech 1922 až 1924 podle plánů architektů Bedřicha Feuersteina a Bohumila Slámy. Jedná se o jednu z prvních českých puristických staveb. Hmota obřadní budovy rafinovaně přechází z dispozičního obdélníku v přízemí do oválu v patře nad mohutným portikem:

Lipovou ulicí procházíme až na její konec, kde odbočujeme doleva k můstku před betonové koryto, na jehož břehu je ukryta keška „Červená lucerna“:

Další keška je v ulici Drahelická, uložená u budovy, která je výjimečná nejen svým vzhledem, ale i historickými událostmi. V roce 1905 byla mezi Nymburkem a Drahelicemi, v podstatě na samotě, postavena nová a na své umístění i velká stavba. Nechal ji postavit potomek knížecího rodu Valdštejnů pro svého správce Josefa Horáka jako odměnu za jeho služby. V pravém křídle byly hostinské prostory a kuchyně a v prvním patře byt pro Horákovu rodinu, v následujícím roce byl dostavěn sál a levé křídlo:

Název budovy „Na Cejpovně“ je odvozen pravděpodobně podle statkáře Cejpy, jemuž patřily pozemky mezi Nymburkem a Drahelicemi. Hostinec původně sloužil vozkům, kteří tudy projížděli směrem na Lysou nad Labem a Prahu, a také trhovcům, kteří jej hojně navštěvovali po skončení nedalekých dobytčích trhů. Jako hospoda, v té době s největším sálem v Nymburce a okolí, se stala centrem zábavy i pro přespolní.

* * *

Vracíme se k Labi a přicházíme k rozestavěnému a opuštěnému areálu opravny plavidel:

Zvenku a především zevnitř je bohatě „vyzdoben“ graffity různé kvality: