Každoroční událost, která otevírá veřejnosti architektonické klenoty a běžně nepřístupné budovy po celé metropoli. Během víkendu 23. a 24. května se návštěvníkům zdarma otevírají desítky budov – od historických paláců přes reprezentativní vily a industriální památky až po výjimečné počiny současné architektury
Dvanáctý ročník festivalu otevřených budov Open House Praha, svátku městské architektury, o víkendu 23. a 24. května zdarma zpřístupnil více než 100 budov a prostorů na celém území hlavního města. Na víkendové prohlídky budov se nebylo třeba předem registrovat.
Už doma jsme si vytipovali několik objektů, které bychom rádi navštívili, ovšem počítáme s tím, že se leccos může zkomplikovat, takže jsme připraveni v seznamu škrtat a podle situace improvizovat. Začínáme hned po výstupu z haly Hlavního nádraží. Takřka přímo naproti – v Opletalově ulici – je totiž Klubový dům Autoklubu České republiky, úžasná budova postavená v letech 1926–1929 a rekonstruovaná v rozmezí 1991–1992. Reprezentativní sídlo bylo otevřeno 25. března 1929 u příležitosti 25. výročí od založení prvního českého autoklubu. Autorem návrhu byl Pavel Janák (1882–1956), věhlasný architekt a v té době profesor Uměleckoprůmyslové školy v Praze.
Vnější podoba paláce byla provedena v neoklasicistním až puristickém stylu,...
... naopak interiéry jsou navýsost reprezentativní, nechyběly tu mramorové obklady, štuková výzdoba či dubové obklady. Nahlížíme nejen do přízemí paláce, kde se dříve nacházely restaurace, informační kancelář a prodejna autoklubu, ale také do velkého Smetanova sálu o poschodí výš... ... a konferenční místnosti ve druhém patře s unikátními ilustracemi z historie motorismu. V rámci víkendového programu je tu výstava historických vozidel – zajímavých závodních motocyklů včetně speciálu na ledovou plochou dráhu a automobil Aero 1000, elegantní dvousedadlový model s plátěnou střechou, jako připomínka expedice s názvem Modrý tým Aero: V roce 1934 se totiž udála akce v našich končinách do té doby nevídaná – šest statečných žen usedlo do svých automobilů a vypravilo se na dálkovou expedici. Jejich cílem se stala severní Afrika, země s náročným terénem a nechvalně proslulá řadou ozbrojených konfliktů. Iniciátorem podniku nebyl nikdo menší než hvězda československého automobilismu Eliška Junková, jejíž bysta je nedaleko vchodu: Od podzimu 1933 pracovala v obchodním oddělení dodávek pneumatik u firmy Baťa a v rámci propagace navrhla vedení automobilky Aero netradiční výpravu na černý kontinent. Mělo se jí zúčastnit šest mladých dam ve třech modrých automobilech Aero 1000 s obutím od Bati. Jelikož hlavním cílem byla prezentace kvalit automobilky, pneumatik i průmyslové vyspělosti Československa, jevila se volba dámské dálkové jízdy jako skvělý tah. Mladé motoristky totiž přitahovaly nebývalou pozornost zahraničních médií, pro daný záměr tolik potřebnou. Kromě šestice žen tvořili výpravu „mužští ochránci“ v osobě kapitána expedice Františka Elstnera, který již do Afriky zavítal v roce 1933, a mechanika Vladimíra Kavaliera. Doprovodu byl vyhrazen čtvrtý vůz se zvětšeným zavazadlovým prostorem na náhradní díly, zásobu oleje a nářadí. Z Prahy vedla trasa přes Štrasburk, Marseille, Alžír, Fez, Casablanku, Tiznit, Ceutu, Gibraltar, Madrid a Paříž zpátky do československé metropole, celkem asi 14 000 km. Prohlížíme si výstavu o historii Autoklubu ČR, připomínku životního příběhu královny volantu Elišky Junkové (1900–1994), expozici prvních automap, archivních tiskovin a fotografií a dobové ilustrace vozidel z počátků motorismu.
* * *
Metrem se přesouváme na Vinohrady a z náměstí Míru míříme na roh Římské a Blanické ul., kde stojí Dům České zemské hasičské jednoty neboli Hasičský dům. Jednota zahájila svoji činnost roku 1922 a po rozparcelování bývalé Seidlovy usedlosti ve dvacátých letech 20. století vystavěla společnost Pražák a Moravec v letech 1926–1929 spolkový a obytný dům. Jeho fasády z období vědeckého funkcionalismu jsou řešeny tak, aby gradovaly v nárožní věži, symbolu hasičských zbrojnic:
Působivé jsou balkóny, přiléhající ke 4. až 7. nadzemnímu podlaží, směrem do Římské ulice je věž otevřena rastrem téměř čtvercových okének, ale stěna do Blanické je plná. Průčelí obou uličních křídel mají v 1. a 2. patře dlouhá pásová okna, ale vyšší podlaží mají standardní vertikální okenní otvory. V přízemí se nacházely obchody a restaurace. Nižší podlaží sloužila jako kanceláře, ve vyšších vznikly byty. Věž obsadil konferenční sál a nad ním hasičské noclehárny. Hlavní sál v samostatném dvorním křídle sloužil od roku 1929 jako Varieté-Bio, kombinující hudební, kabaretní a artistickou produkci s promítáním filmů. Později se zde usídlila malá opereta ředitele Mirko Bukovského a v polovině třicátých let zde vzniklo kino Tatra. Vítanou změnou v neutěšených dobách se stala novinová zpráva, že zde bude po tři týdny od 23. října 1942 pohostinsky vystupovat loutkové divadlo profesora Josefa Skupy se Spejblem a Hurvínkem. Tehdy ještě profesor Skupa netušil, že zanedlouho mu okupační úřady odeberou licenci a v roce 1944 jej nacisté dokonce uvrhnou do vězení... Od 12. října 1945 se kino Tatra stalo Divadlem Spejbla a Hurvínka a poté, co bylo nuceno 4. listopadu 1994 zdejší prostory pustit, vznikla zde scéna Divadla U Hasičů:
Nabízí 342 míst ve čtrnácti řadách, kde je velmi dobrý kontakt s jevištěm a má bezbariérový přístup. Je využíváno pro divadelní představení i pro komerční využití v podobě nejrůznějších firemních akcí. Díky šťastné ruce dramaturgie zde bývají všechna představení vyprodaná. * * *
Vracíme se ke stanici metra, přejíždíme na Můstek a jdeme do Paláce Adria. Monumentální prvorepublikový palác na nároží Národní třídy a Jungmannovy ulice je jednou z mála pražských budov postavených v tzv. národním slohu. Tento ryze český umělecký styl, označovaný více názvy, například rondokubismus, přinesl do architektury odkazy k folkloru, slovanské barevnosti a také větší míru zdobnosti. U veřejnosti byl ve své době značně oblíbený, avšak v očích nastupující generace mladých architektů ostře kritizován. Současní historici architektury se shodují na tom, že palác Adria lze řadit mezi nejzajímavější architektonické památky v Praze a velmi oceňují jeho uměleckou výzdobu i dochované řemeslné a technické detaily.
Objekt paláce Adria je významnou architektonickou dominantou hlavního města Prahy. Byl postaven v letech 1923–1924 pro pojišťovací společnost Réunione Adriatica di Sicurta. Architekti Pavel Janák a Josef Zasch uplatnili na fasádě objektu již zmíněný rondokubismus a při komponování průčelí paláce byli inspirováni motivy věží a cimbuří renesančních paláců středoitalských signorií. Poslední kompletní rekonstrukce objektu byla dokončena v roce 1998. Jedenáctipodlažní budova nepravidelného lichoběžníkového tvaru je zapsána v seznamu nemovitých kulturních památek. Objekt je rozdělen do tří traktů, z nichž každý má samostatný vchod z pasáže objektu. Dva hlavní vchody disponují recepcí, která poskytuje řadu doplňkových služeb pro uživatele objektu:
Suterénní prostory slouží nejen jako skladové prostory a technologické zázemí, ale je zde situováno i populární Divadlo Bez zábradlí. Zbývající prostory jsou využívány převážně jako kanceláře. Hodiny, obklopené z obou stran pásy se znameními zvěrokruhu, bohužel už drahně let neukazují: Shora shlížíme na podlahu vestibulu... ... a pak stoupáme až na střechu, odkud se naskýtají neotřelé výhledy na centrum Prahy: V paláci je i restaurace se samostatným vstupem z pasáže, která disponuje prostornou venkovní terasou s výhledem na Národní třídu a Jungmannovo náměstí, kavárna,... ... ve které se však nezastavujeme, na rozdíl od galerie, kde si kromě prohlížení obrazů také posedíme u kafíčka: Odpočinutí se přesouváme do sousedního paláce Škodových závodů, který je dnes sídlem Magistrátu hlavního města Prahy. Projekt z let 1923–1924 byl realizován v letech 1925–1926 a v letech 1937–1938 došlo k rozšíření o křídlo v Charvátově ulici. Architekty byli Pavel Janák a Josef Zasche. Škodovy salonky v 1. patře představují pět propojených místností zřízených jako reprezentační prostory továrníka Škody, které se přes různé stavební zásahy zachovaly a díky skvělé restaurátorské práci získaly původní lesk a krásu. Stropy a stěny jsou obloženy vzácným dřevem s uměleckými řezbářskými detaily, zachovaly se také původní lustry, nábytek, tapiserie a další vybavení. Z Jungmannovy ulice se od paláce Škodových závodů jdeme podívat do Spálené ulice k paláci Diamant, kubistické budově z let 1912–1913: Podle délky fronty zájemců o jeho prohlídku usuzujeme, že bychom z časových důvodů už jeho návštěvu nestihli, a tak se vracíme do centra. Zastavujeme se ještě ve festivalovém infocentru Open House Praha 2026 v prostorách Kampusu Hybernská pro letošní razítko s portrétem architekta Zdeňka Kuny. Stejně jako před všemi dnes zpřístupněnými objekty i zde vlají vchodu modré festivalové balonky. Následovat bude článek Open House Praha (II)
Žádné komentáře:
Okomentovat