Toulky po horách 2026 (I)

Se změnou pořadatele(ky) se akce konaná po několik desetiletí na Slovensku (s výjimkou covidového roku 2021) přesouvá na Moravu, letos konkrétně do Rychlebských hor

Rychlebské hory se nacházejí v severozápadním výběžku okresu Jeseník, severozápadně od pohoří Hrubý Jeseník. Jejich hřeben se táhne ve směru severozápad – jihovýchod v délce třiceti kilometrů od Bílé Vody po Ostružnou, na jihu pak pokračuje k západu až do Kladského sedla (815 m), které Rychlebské hory odděluje od Králického Sněžníku (1423 m). Jde o hraniční pohoří mezi historickými zeměmi Slezkem a Kladskem (do roku 1742 Čechami), dnes mezi Českem a Polskem.

Rychlebské hory jsou téměř opuštěnými horami s malým množstvím turistů, nádhernými rozhledy na sousední pohoří a neporušenou přírodou. Většinu lesů tvoří smrkové porosty, na některých místech jsou také bukové lesy. Po druhé světové válce zde mnoho obcí a sídel zaniklo v důsledku odsunu původního německého obyvatelstva. Na celém území Rychlebských hor existuje pouze jedna otevřená turistická chata – Paprsek, postavená v roce 1932.

*  *  *

Na cestu se vydáváme autem a brzy ráno, neboť metorologové slibují tropické teploty. Po 240 kilometrech – s mezipřistáním na kafko v motorestu Studená Loučka – přijíždíme o půl dvanácté do polského městečka Paczków. Původně jsme jeho návštěvu plánovali na jindy, ale brzký příjezd do Lipové-lázně, kde máme zajištěné ubytování, by byl zbytečný.

Historické město na jihu Polska, asi čtyři kilometry od polsko-české hranice a osm kilometrů od Javorníku. Leží na rozhraní historických území Dolního Slezska a Horního Slezska mezi dvěma přehradními nádržemi – Otmuchovskou a Paczkówskou. V roce 2024 měl 6607 obyvatel. Osada byla založena roku 1254 vratislavským biskupem Tomášem I. a na město byla povýšena už v roce v roce 1295. První kamenné hradby se objevily kolem roku 1350 a doplnily již existující dřevěné opevnění. Obdobím jeho největší prosperity byl konec 15. a polovina 16. století, kdy se stalo centrem výroby a obchodu s látkami, získalo také právo pořádat ročně čtyři trhy. Nejtragičtějším obdobím byla první polovina 17. století, kdy obyvatelstvo zdecimovaly dvě epidemie cholery a roku 1634 požár. Za třicetileté války bylo město a okolní vesnice opakovaně drancovány nejen švédskými, ale i císařskými vojsky, nevyhnuly se mu ani záplavy a okupace cizími vojsky.

Poláci Paczków nazývají Polskie Carcassonne, což je sice poněkud nadnesené, ale jako marketingový nástroj jistě účinné. Dobře dochované středověké hradby postavené z lomového kamene a vysoké místy až sedm metrů, obklopují město oválným prstencem dlouhým 1200 metrů. Pokud jej chcete obejít, což vřele doporučuji, čeká vás příjemná procházka parkem, který hradby v celé délce kopíruje.

Původní městské opevnění bylo nedostatečné, což se ukázalo při husitského útoku 17. března 1428, kdy útočníci opevnění prolomili, město vyplenili a způsobily mnoho škod. Hradby byly poté z velké části zničeny a po celá desetiletí zůstaly v troskách. Až v roce 1514 nařídil biskup Jan IV. Thurzo úpravy opevnění. Podél hradeb byly umístěny oblé štíhlé skořepinové bašty, jichž se do současnosti z původních čtyřiadvaceti dochovalo devatenáct! Jejich vzhled se liší – některé dosahují výšky obranných hradeb, jiné je zřetelně převyšují. Mnohé z nich mají dobře zachované četné střílny. 

*  *  *

Auto necháváme na parkovišti před supermarketem a kráčíme přes zrušený hřbitov. Hřbitovní kostel sv. Jana Evangelisty z let 1604–1606 zničila jedna ze tří sovětských leteckých bomb, které na město dopadly 20. března 1945:

Přicházíme k hradbám, za nimiž se tyčí monumentální kostel sv. Jana Evangelisty,...

...a přicházíme k bráně Nysa střežené mohutnou věží s polovičními skořepinami. Do stávajících hradeb byla proražena v roce 1573, roku 1778 byla zazděna, ale znovu otevřena v roce 1819.

Stojí na ulici Wojska Polskiego, která se napojuje na silnici do města Nysa vzdáleného asi dvacet kilometrů. My po ní ujdeme jen pár desítek metrů k nedaleké hrázděné budově z 18. století. Jedná se o legendární Dům kata, jenž v letech 2009 a 2010 prošel důkladnou rekonstrukcí pod přísným dohledem Opolského vojvodského památkového ústavu, ale v tuto hodinu je nepřístupný:

Vracíme se k bráně a pokračujeme podél městských hradeb. Je krátce po poledni, slunce nemilosrdně praží, ale podél hradeb se táhne parková promenáda se starými stromy poskytujícími stín. Součástí hradeb jsou čtyři věže s bránami – u Nyské jsme už byli, další se jmenují Wroclawska, Klodzka a Ząbkowicka. První z nich, nacházející se na Wroclavské ulici, je nejstarší a nejpůsobivější, má výrazné cimbuří se střílnami. Byla postavena spolu s obrannými hradbami v polovině 14. století, částečně zbořena v první polovině 15. století a přestavěna v roce 1462.

Je přístupná od pondělí do pátku od 6:00 do 18:00 a o víkendech od 9:00 do 16:00. Vstupné stojí pět zlotých, klíč je k dispozici v nedalekém kiosku Lotto na ulici Armii Krajowej:

Na vrcholu věže se nachází vyhlídka, která nabízí nádherné panorama města:

Kladská brána se nachází na konci ulice Narutowicza, pochází z přelomu 14. a 15. století a v následujícím století byla výrazně zvýšena. Během renesance dostala atiku ve tvaru vlaštovčího ocasu:

Podobnou atiku má věž střežící Ząbkowickou bránu, ale chybí jí cihlový jehlan. Nachází se na ulici Sikorskiego, byla postavena na přelomu 14. a 15. století a její výška dosahuje přibližně 27 metrů. 

V letech 1844 až 1846 byly zbourány zbytky vnější hradby a zasypán příkop, čímž vznikl již zmíněná parková promenáda. Ve druhé polovině 19. století byly v hradbách vytvořeny čtyři nové průchody: v roce 1870 u výjezdů z ulic Słowackiego, Piastowska a Emilii Plater...

... a v roce 1873 také z ulice Hugona Kołłątaja. Dne 13. listopadu 2012 byl komplex Starého Města se středověkým opevněním zařazen na seznam historických památek, což je jedna z polských forem ochrany.

Jdeme se také podívat ke kostelu Panny Marie ustavičné pomoci stojícímu za hradbami. Jeho stavba z pálených cihel začala v roce 1902 protestanty. První členové této náboženské skupiny dorazili do Paczkowa v roce 1791, ale až na začátku 20. století si postavili vlastní kostel. V současné době patří Varšavské provincii redemptoristů.

Cesta k Metamuzeu Motoryzacji se ukazuje jako zbytečná, protože v sobotu a neděli má zavřeno... Vracíme se tedy za hradby do Starého města a míříme na obdélníkový Rynek neboli náměstí.

Uprostřed stojí radnice postavená v polovině 16. století, ale mnohokrát přestavovaná, takže svůj původní renesanční ráz si zachovala pouze radniční věž, dokončená pravděpodobně v roce 1552.

Poskytuje vynikající vyhlídku s panoramatickým výhledem na celé město a jde o jednu z nejlépe dochovaných renesančních věží ve Slezsku. Věž, ve spodní části čtvercová a v horní osmiboká, má uvnitř devět pater.

Největší pozornost ovšem poutá nedaleký monumentální farní kostel sv. Jana Evangelisty tyčící se nad městem. Je považován za nejznámější opevněný kostel ve střední Evropě a učebnicový příklad gotické sakrální architektury. Podle tradice byl postaven na místě zbořeného dřevěného kostela v letech 1361 až 1389, tedy za necelých 30 let, pravděpodobně pod dohledem biskupa Przecława z Pogorzely. Věž, částečně zbořená v roce 1429, byla přestavěna v roce 1462, kdy bylo postaveno i její horní patro. V 16. století byl z obavy před Turky přestavěn a opevněn, čímž získal obrannou funkci.

Byly přistavěny štítové zdi s atikou a v jižní lodi byla vyhloubena 47 metrů hluboká kruhová kamenná studna, známá jako „Tatarská“. V 19. století byla zakončena železnou nástavbou a je označována za jedinou studnu v kostele v Evropě. Současná podoba kostela je výsledkem renesančních, barokních a novogotických proměn. Uvnitř kostela se dochovaly cenné sochy od Veita Stosse (1447–1533), významného středoevropského sochaře pozdněgotického sochařství (mj. autora oltáře v krakovském kostele Nanebevzetí Panny Marie či náhrobku Kazimira Jagellonského v katedrále na krakovském Wawelu), novogotický oltář a kazatelna z 19. století:

Pozoruhodné jsou také zdejší klenby, hlavní loď má hvězdicové, boční lodi trojité a presbytář síťové, které se ve Slezsku vyskytují jen zřídka.

Vracíme se k autu a odjíždíme přes Javorník směrem na Žulovou. před příjezdem do obce Skorošice odbočujeme na úzkou cestu doleva. V lese se ukrývá Vaňkův lom, jeden z nejznámějších žulových lomů ve zdejším kraji. Několik aut tu již parkuje, ale místečko pro naši Karkulku se ještě najde...

Do půl páté se koupeme – a vydrželi bychom tu i déle, ale máme v úmyslu navštívit ještě Nýznerovské vodopády. Pokračujeme tedy asi dva kilometry do Žulové, kde odbočujeme na vedlejší silnici do Nýznerova. Vede po ní modrá turistická značka a jedeme až na malé parkoviště. Další dva kilometry už musíme zdolat pěšky.

V zalesněném údolí Stříbrného potoka se skrývá krásné, až tajemné místo – soutěsku s Nýznerovskými vodopády, jednu z perel mezi přírodními památkami Rychlebských hor.

Po schodišti sestupujeme na dno vymletého skalního kotle, svlékáme se a necháváme na sebe dopadnout chladivý proud vody přímo u paty vodopádu:

Následovat bude článek Toulky po horách 2026 (II)