Baťova cvička

Další z pochodů, které nepořádá KLub českých turistů

Podle meteorologů, jejichž předpovědi se během času dost podstatně mění, nás čekají teploty kolem třiceti stupňů a odpoledne či navečer bouřky a déšť. No, uvidíme.

Ve stanici Zruč nad Sázavou přesedáme do jiného vlaku, z něhož hned na příští zastávce nazvané Zruč nad Sázavou zastávka, vystupujeme a míříme ke Společenskému domu, kde je start pochodu. Startovné je kupodivu dobrovolné, což se hned tak nevidí...

Sestupujeme k řece a po lávce přecházíme na její levý břeh:

Sluníčko už začíná ukazovat, co nám dneska předvede, a tak neváháme zastavit se na pivo v občerstvení Na Stadionu. Neznačenými lesními cestami pak šlapeme přes osadu Domahoř, blížíme se k vodárenské nádrži Švihov, které se neoficiálně říká Želivská přehrada a slouží jako zdroj pitné vody pro téměř celou středočeskou oblast včetně Prahy. Přicházíme do vsi Onšovec a otevřeným terénem spalováni sluníčkem stoupáme k silnici, kde uvítáme možnost usednout na lavičku a kochat dalekým výhledem. Po krátkém odpočinku pokračujeme lesní cestou, dokud nenatrefíme na modrou turistickou značku. Kolem hájovny a podél pole s kvetoucím mákem klesáme do Horky. Na návrší uprostřed obce stojí zámek, před jehož vchodem máme kontrolu.

Předchůdcem zámku byla tvrz založená Malovcem z Malovic ve 2. polovině 16. století jako centrum malého šlechtického statku. Po roce 1642 ztratila svou sídlení funkci a vrchnostenským sídlem se znovu stala až v roce 1748. V letech 1765–1770, za Jana Adama Trauttmansdorffa, byla stará tvrz barokně přestavěna na zámek s kaplí sv. Josefa s polygonálním závěrem. Jeho současný vzhled je však výsledkem klasicistních úprav provedených po roce 1845.

Dalšími majiteli byli Šporkové a Štanglerové, jimž patřil do roku 1949. V letech 1971–1974 prošla zámecká budova rozsáhlou úpravou a sloužila jako sídlo místního národního výboru a knihovny, nacházelo se tu také pohostinství a byty. Také dnes je tu obecní úřad a zámecká restaurace.

Budovy přilehlého trojkřídlého hospodářského dvora jsou na rozdíl od zámku ve špatném stavu:

Od zámku pokračujeme po modré turistické značce na okraj obce Buda, odkud míříme luční cestou k pískovně známé čistou vodou ke koupání. To je v dnešním horkém dni také naším úmyslem:

Pískovna vznikla v 70. letech minulého století, kdy se zde začal těžit písek pro stavbu dálnice D1. Po vytěžení se se vzniklá jáma zaplnila vodou, dnes relativně čistou a teplou!

Když jsme se dostatečně „vymočili“, vyšli jsme – abychom se nevraceli stejnou cestou – na širokou „polňačku“ a po silnici přes Budu došli do kempu Horka, konkrétně tedy do hospody U Vodáka. Proti sluničku si objednáváme hubertus, ale nebojte se, není to vlněný myslivecký kabát, ale pivo z pivovaru Kácov!

Na další cestu se vydáváme po červené turistické značce, která nás po necelých 2,5 km přivádí ke zručskému zámku, kde je cíl pochodu.

Z černých mraků, které nás cestou trochu strašily, spadlo jen pár symbolických kapek, takže i na následující cestě k nádraží přicházíme se suchými deštníky v batohu.