Toulky po horách 2026 (II)

Předchozí článek Toulky po horách 2026 (I)

Lipová-lázně

Malebná obec rozkládající se v údolí říčky Staříč na hranici horských pásem Hrubého Jeseníku a Rychlebských hor sestává ze dvou dříve samostatných katastrálních území – Dolní Lipové a Horní Lipové. 

Než se pustíme do jejího poznávání, zastavme se u jejího jména. Po gramatické stránce je název Lipová-lázně sice správný, ale netypický. Píše se se spojovníkem a skloňují se obě části názvu, tedy ve druhém pádě Lipové-lázní, třetím Lipové-lázním atd. Existovaly úvahy o přejmenování, ale administrativa s tím spojená by občanům i samosprávě zkomplikovala život. Šance by tu však byla, neboť jak řekl bývalý starosta Lubomír Žmolík: „Pokud by se obec rozhodla zavést ulice, byla by nutná výměna dokladů. Pak bychom mohli uvažovat o změně názvu obce na Lázně Lipová.“

První zmínka o Dolní Lipové pochází z roku 1290. Třicetiletou válku přečkala obec bez větších pohrom, ale tragicky se jí dotkly inkviziční procesy s údajnými čarodějnicemi – devět zdejších žen bylo odsouzeno k upálení. Místní obyvatelstvo bylo německé, kromě zemědělství a lesnictví se zabývalo tkalcovstvím. V 17. a 18. století byla zahájena těžba mramoru a pálení vápna. K rozvoji obce došlo na počátku 19. století, především díky lázním, které založil Johann Schroth (1798–1856). Významnou událostí se stala frývaldovská stávka kameníků 25. listopadu 1931, která měla krvavé vyvrcholení na dolnolipovské křižovatce, kde došlo při střelbě k usmrcení osmi mladých demonstrantů německé národnosti (dalších 13 bylo těžce raněno). Dlužno podotknout, že kameníci byli ozbrojeni dlouhými holemi a posbíraným kamením. Této nešťastné události se chopila Komunistická strana, využila ji následně ke své propagandě a po roce 1948 vzpomínky na dění kolem tohoto tzv. Hladového pochodu byly hrubě zkresleny. 

Památník obětem Frývaldovské stávky stojí u křižovatky silnic Jeseník – Hanušovice – Javorník v Dolní Lipové. První snahy o vybudování monumentálního památníku se datují do doby bezprostředně po roce 1931. V rámci vypsané soutěže, která posoudila celkem 19 návrhů památníku, uspěl Zdeněk Pešánek, ale jeho návrh nebyl realizován. Autorem nynějšího památníku, odhaleného příležitosti oslav 40. výročí založení KSČ 21. května 1961, byl olomoucký akademický sochař Rudolf Doležal.

Památník pojal jako monumentální volně stojící bronzové sousoší umístěné na rozlehlém, žulou vydlážděném pódiu s pěti schodišťovými stupni. Na masivním hranolovém podstavci obloženém obdélnými žulovými deskami je osazena plastika stojících figur o celkové výšce asi sedm metrů, symbolizujících tři generace kameníků. Vpředu stojí mladý muž s kamenickým nářadím v rukou, vlevo za ním široce nakročený muž v rozepjatém saku, v rukou drží rozevlátý prapor. Vedle něho socha starého muže. Na čelní straně podstavce pod pěticípou hvězdou je nápis, který je částí projevu Klementa Gottwalda nad otevřeným hrobem obětí frývaldovské stávky, proneseného 28. 11. 1931 ve Vápenné.

Obec Horní Lipová vznikla pravděpodobně po třicetileté válce, neboť v historických pramenech se první zmínka objevuje až v roce 1689. Za druhé světové války byl na území obce zajatecký tábor. V roce 1960 došlo ke sloučení Dolní a Horní Lipové a vznikla nová samosprávná jednotka pod názvem Lipová-lázně.

*  *  *

Ubytování máme zajištěné v dvoulůžkových pokojích na internátě OU a praktické školy. V těsném sousedství je cihlový komín, na jehož vrcholu je čapí hnízdo:

Čápy můžeme pohodlně pozorovat přímo z okna pokoje:

Na polopenzi budeme z internátu docházet do penzionu Lipůvka stojícího přes ulici:

Je poněkud netradiční, o to však vřelejší atmosféru zde naleznete. Jedná se o divadelní penzion, úzce navázaný na Divadlo Klauniky Brno, a je také chráněným pracovištěm – je tu zaměstnáno pět kolegů s mentálním handicapem, kteří se s velkou péčí o své hosty starají. Pravda, někdy je obsluha pomalejší a neklape všechno tak, jak jsme zvyklí, ale jak sami říkají: „Vězte, že uděláme cokoli pro to, abychom vám splnili všechna vaše, zejména ta neočekávaná přání.“

Samostatnou kapitolou historie Dolní Lipové je vznik zdejších lázní. K jejich bližšímu prozkoumání jsme se však dostali až posledního dne našeho pobytu, takže podrobnosti budou později...

Zatím jen tolik, že počátky lipovských lázní jsou neodmyslitelně spjaty se jménem jejich zakladatele, přírodního léčitele Johanna Schrotha (1796–1856)>. Ve zrekonstruovaném domě čp. 476, hned pod železniční stanicí Lipová-lázně, se nachází Muzeum Johanna Schrotha:

Navštívili jsme je v úterý po návratu z túry na Smrk, nejvyšší horu (1127 m) Rychlebských hor. Objekt slouží jako multifunkční středisko, jehož hlavní náplní je rozvoj česko-polské spolupráce. Vlastní muzeum je umístěno ve druhém patře a jeho expozice je zaměřena na lázeňství v obci a její předválečný i poválečný vývoj.

Kdo byl Johann Schroth?

Narodil se 11. února 1798 v obci Česká Ves v rodině drobného zemědělce Melichara Schrotha. Navštěvoval triviální školu v Jeseníku, kde se spřátelil se svým vzdáleným bratrancem vincenzem Priessnitzem. Po přestěhování do Dolní Lipové se po čase stal majitelem hospodářství svého nevlastního otce. Protože si vedl ve svém hospodářství velmi dobře a měl velké zkušenosti při práci s koňmi, získal si záhy v širokém okolí pověst dobrého léčitele domácích zvířat. Ve svých dvaceti letech začal své zkušenosti aplikovat i na pacientech. Dovedl zručně napravovat zlomeniny končetin přikládáním dlah a později začal s léčbou zábaly a zapářkou. V roce 1817 byl při práci s koněm kopnut do kolena tak, že to vypadalo, že z něj bude nadosmrti mrzák. Na radu poutního nicha si začal ránu několikrát denně omývat studenou vodou a přikládat na ni studené zábaly. Po několika týdnech byl vyléčen!

Lázně založil v roce 1837. Jeho léčba spočívala v osmihodinových zábalech, suchých a pitných dnech. Zábal se aplikoval nejčastěji večer, a to po vypití horkého bylinného čaje nebo svařného vína. Pacient ulehl na mokré prostěradlo pokojové teploty, přičemž pod prostěradlem byla speciální vlněná houně a speciální pěřina. Poté byl pacient zabalen postupně do dvou dalších vrstev a na závěr byly na něm tyto vrstvy upevněny širokou stuhou.

Schrothova dieta byla velice postní. Pacient mohl pouze chléb nebo suché žemle, obojí bez soli. Ve dnech, kdy mohl pít, dostával i jiné jídlo, většinou kaše, husté polévky a rýži. Později se jídelníček rozšířil o brambory, zeleninu a ovoce či drobné pečivo. Vždy však bez soli a tuku. Velice důležitou součástí byl pitný režim. Preferovaným nápojem se stalo víno. V suché dny ale pacient nedostával žádné tekutiny. Pacientům byl navíc doporučena větší tělesná námaha, turistika, a tak po Lipové a jejím okolí postupně vzniklo několik „lázeňských“ tras.

Johann Schroth zemřel 23. března 1856 na nevyléčitelnou srdeční chorobu. Po jeho smrtu přvzal vodoléčebný ústav jeho syn Emanuel (*1832). Ten zmírnil drastickou léčbu, což se projevilo ve zvýšením počtu pacientů. Jestliže se zde v roce 1838 léčilo pouze 17 nemocných, pak v roce 1889 to bylo již 777 osob. Po smrti Emanuela Schrotha 20. května 1890 se stal dědicem lázní jeho syn Rochus Schroth (1874–1913), který již nebyl tak oblíben a dokonce došlo k roztržce mezi ním a ústavním lékařem, takže vedle lázní vznikly v Dolní Lipové soukromé léčebny. Rochus přeměnil rodinný majetek v akciovou společnost. Koncem prvního desetiletí 20. století zde působil Dr. Med. Karel Schroth jun., který stál v čele lázní až do své smrti 25. října 1946. V období druhé světové války byl provoz lázní omezen, neboť zde existoval až do 1. června 1944 vojenský lazaret. Počátkem ledna 1945 se zde shromažďovaly tisíce uprchlíků z vybombardovaných německých měst. V tomto období lázně nejvíce utrpěly (zcizení zařízení, vyhořel společenský dům). Již 10. srpna se však podařilo zlepšit stav lázní do takové míry, že mohly být přijímáni první pacienti. V roce 1949 došlo k zestátnění lázní a zároveň ke zrušení národní správy. Roku 1957 byly organizačně přičleněny k lázním v Jeseníku. Schrothova léčebná metoda byla zachována i v prvních poválečných letech bez výraznějších změn. Dnes jsou lázně ve vlastnictví soukromé společnosti Schroth, spol. s. r.o. Léčí se zde především obezita, kožní choroby a poruchy látkové výměny. Zábaly se používají k léčbě dodnes a o pozitivních účincích půstu či diet není pochyb, jen to víno při lázeňských procedurách chybí… V současnosti mají lázně kapacitu asi 270 lůžek a ročně se zde vystřídá na 3 000 pacientů.

Následovat bude článek Toulky po horách 2026 (III)