Tak zase po roce...
Jako obvykle vyrážím i tentokrát dříve než by bylo potřeba. Tentokrát chci u nádraží Kutná Hora město odlovit mysterykeš,kterou jsme před týdnem vyluštili. Podařilo se – i když ne úplně na první pokus – takže teprve potom se mohu vydat na toulku městem. Nejprve na náměstí a pak kolem Vlašského dvoru k chrámu sv. Barbory.
U Jezuitské koleje se srocují motorkáři, respektive jejich stroje. Koná se totiž třetí ročník Národní poutě motorkářů. Do kostela sv. Jakuba jich přijelo přibližně dvě stě z různých částí České republiky, kteří si stříbrné město vybrali jako cíl svého letošního setkání.
„Součástí programu byla slavnostní mše svatá sloužená za motorkáře a všechny účastníky silničního provozu. Po bohoslužbě se motorkáři společně přesunuli ke chrámu sv. Barbory, kde arciděkan Vladislav Brokeš požehnal jezdcům i jejich motorkám a vyprosil jim ochranu na cestách a šťastné návraty domů,“ řekl novinám Kutnohorský deník Jaroslav Bouška ze sekretariátu Římskokatolické farnosti – arciděkanství Kutná Hora. Program pokračoval prohlídkou chrámu sv. Barbory a následně také spanilou jízdou po okolí Kutné Hory v délce přibližně 70 kilometrů.
Pár strojů zběžně obhlížím...
... a vracím se do centra. Setkání se spolužáky se letos koná v restauraci U Havířů na rohu Husovy a Šultysovy ulice, kde jsem nikdy nebyl:
Vlastní sraz ani tentokrát nijak nekomentuji. Tím, že jej už pořádáme každoročně, je průběh víceméně stejný a jak už jsem kdysi na tomto blogu napsal: „Průběh setkání se spolužáky popisovat nebudu, byl standardní – pivo, jídlo, pivo, vzpomínky a jiné řeči (jenom, proboha, ne o nemocech), pivo, společné foto, pivo. Ale všeho s mírou, už jsme asi dostali rozum...“
Nakonec zbývá dodat, že ani to pivo už není pravidlem, někteří pijí birell či dokonce domácí bezinkovou limonádu!
A na závěr obligátní společné foto:







Žádné komentáře:
Okomentovat