Toulky po horách 2026 (IV)

Předchozí článek Toulky po horách 2026 (III)

Na skok do Polska – Rychlebské hory z druhé strany

Využíváme toho, že máme auto a odjíždíme opět do Javorníku, kde tentokrát odbočujeme na jihozápad ke státním hranicím s Polskem. Projíždíme Travnou, horskou osadou ležící uprostřed Rychlebských hor, která se táhne v délce téměř tří kilometrů při silnici podél horního toku Javornického potoka. Na hranici je parkoviště, jdeme „ulovit“ kešku.

Lázně Lądek Zdrój jsou nejstarší lázně v Polsku a jedny z nejstarších v Evropě. Po celá staletí přijížděli do těchto lázní, lemovaných zalesněnými horami, vzácní hosté, jako byli ruský car Alexander I. Pavlovič, pruští králové Fridrich II. Veliký a Fridrich Vilém III., John Quincy Adams, pozdější prezident Spojených států, Johann Wolfgang Goethe a řada dalších. Během následujících staletí se zde míchaly vlivy tří kultur – české, německé a polské.

Na konci ul. Leśna necháváme auto a vydáváme se po červeně a modře značené turistické stezce. Po téměř třičtvrtěhodinovém stálém stoupání se dostáváme na vrch Trojak (766 m). Po výstupu po skalním schodišti se dostaneme k vyhlídkovým plošinám, z nichž se nám naskytne nádherný daleký výhled na Kladskou kotlinu od jihovýchodu k západu:

Připomeňme si, že v Polsku se pro severní část Rychlebských hor používá pojmenování Góry Zlote a pro jižní část Góry Bialskie. Vlevo tedy jsou vidět svahy Zlatých hor, které přecházejí v Bělské hory, na jihu ční Králický Sněžník (1423 m), od něhož se na sever táhne hřeben k dominantní Černé hoře (1205 m) a od ní terén klesá do Kladské kotliny (Kotliny Kłodzkej).

Vracíme se schodech na značenou trasu, která nás postupně přivádí k několika rulovým skalním útvarům ukrytým v lese. Ten první se nazývá Szyb (Hřídel),...

... následuje Skalny Mur (Skalní zeď), impozantní Trzy Baszty (Tři věže)...

... a nakonec úžasná Skalna Brama (Skalní brána).

Při dalším sestupu přicházíme na rozcestí Rozdroźe Zamkowe (698 m), česky Hradní rozcestí, nazvané podle zříceniny hradu Karpień, ke které vede jedna ze sedmi cest:

My se ovšem vydáme po té, která se jmenuje Droga Jelenia (Jelení stezka). Souběžně vede singletrack Pętla Trojak (Smyčka Trojak) s klopenými zatáčkami, velkými i malými skoky a lávkami. Tam ale pěší turista vkročit nesmí.

Cestou míjíme další skalní útvary – Skalny Ząb (603 m), Skalní zub, Iglicu (526 m), Jehlu, s vysokým subtilním kovovým křížem a pamětní deskou s nápisem Omnia omnibus Christus, Kristus je vším ve všem, ještě níže pak jsou postupně tři Věže – Wyżnia Baszta, Mała Baszta a Niżna Baszta.

Asi šest set metrů vede červená turistická značka podél frekventované silnice než odbočí doprava na lesní cestu. Mineme skalní útvary Grzybki (Malé houby), Stary Zamek (Starý hrad) a Wysoki Okap a z vrcholu Dzielec (535 m) se klesáním dostaneme na okraj města Lądek Zdrój. Jdeme se podívat ke zřícenině kostela...

... a od auta pár kroků ke kapli sv. Jiří:

Odjíždíme zpátky na hranice a cestou z Travné do Javorníku dvakrát zastavujeme jen abychom si pořídili pár fotek. Poprvé u božích muk zvaných Pletoucí Madona. V rámci lidové tvořivosti jsou „oděna“...

... a ve výklenku je soška ženy s jehlicemi:

Autorkou myšlenky a realizace je Zdeňka Morávková (za pomoci místních žen), autorkou sochy pletoucí Madony je umělkyně Iva Svobodová z Jeseníku, autorka např. chrliče a amfory na Annině pramenu v Lázních Jeseník.

Druhá krátká zastávka patří staré vrchnostenské vápence. V roce 1833 ji vystavěl a následně i na své náklady provozoval Josef Meigsner. V roce 1847 se dostal do finančních potíží a nestačil splácet dávky z nájmu vápenné pece. Město Javorník převzalo provozování vápenky do vlastní režie prokazatelně roku 1861. Kolem roku 1900 byla výroba vápna pravděpodobně ukončena.

V roce 1945 byla vápenka i s okolními pozemky konfiskována a přešla do vlastnicví čsl. státu, později pak do správy Čs. státních lesů, n. p. V současnosti je jejím vlastníkem Česká republika a právo hospodařit s ní mají Lesy České repobliky, s.p. Lesní správa Javorník. Dle doposud provedeného terénního průzkumu se jedná o nejstarší dochovanou šachtovou vápenku na území celého Olomouckého kraje.

Turistickou část dne opět končíme koupáním v lomu. Jmenuje se Vycpálek a odbočujeme k němu na okraji Vápenné. Obec se až do roku 1949 jmenovala Zighartice a německy Setzdorf. Nové české označení je spojeno se zdejším vápenictvím, původní německý název Setzdorf nelze spolehlivě vysvětlit, snad vznikl přetvořením nějakého osobního jména typu Siecich či Siecik (proto Seczikisdorf), Setěch nebo Secech; dřívější české úřední označení Zighartice vzniklo až po roce 1918 a je asi spojeno s německým osobním jménem Sieghart.

Lom se nachází se na jižní straně vrchu Haspelberg (505 m) a původně nesl jméno Zothe-Brand-Bruch podle majitele, kterým byla firma Jan Zothe z nedaleké Velké Kraše. Po znárodnění byl v roce 1949 přejmenován na památku odborářského pracovníka Jana Vycpálka, jehož pamětní deska se nachází u vstupu do lomu. V roce 1969 byla těžba žuly ukončena a od té doby je lom opuštěný:

Následuje článek Toulky po horách 2026 (V)