Vídeňský pochod

Po jedenácti letech se vydáváme do Vídně, obce ležící pět kilometrů severně od Velkého Meziříčí a 135 kilometrů severně od rakouského hlavního města

O tehdejším pochodu, pořádaném Sportovním klubem Vídeň, i o obci se můžete dočíst na tomto blogu zde, a tak se tentokrát omezím jenom na znak obce. V červeném štítě zvýšený stříbrný heroldský kříž (což je narážka na znak rakouské Vídně) s červenou hvězdou uprostřed, provázený dole dvěma zlatými liliemi. Kříž je povýšen, protože vzhledem k patronátu obce – Svaté rodině – je tu zároveň s červenou šestihrotou hvězdou symbolem Pána Ježíše Krista. Panu Marii a sv. Josefa představují zlaté lilie. Autorem návrhu je Zdirad J. K. Čech z Kladna. Slavnostní akt udělení práva používat tento znak a prapor proběhl dne 14. srpna 2001 v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky v Praze, slavnostní vysvěcení těchto obecních symbolů se uskutečnilo při vídeňské pouti v červenci roku 2002.

*  *  *

Start pochodu je opět na prostranství před kulturním domem. V okolí není žádná cesta s turistickým značením, a tak celou trasu musí pořadatelé opatřit vlastním značením, sprejem a většinou na zemi. A dělají to nadmíru poctivě a nahusto, každá trasa má svou barvu a když dojde k souběhu, vypadá to takhle: 

Počasí se střídá od slunečného přes oblačno...

... až po nesmělé krápání náhle přecházející v docela prudký déšť. Ten naštěstí nejenže netrvá dlouho, ale přichází až když sedíme u myslivecké chaty!

Míjíme infotabuli Přírodní památka Šebeň, blížíme se ke stejnojmennému vrcholu (626 m) a já kolegyním slibuji množství velkých mravenišť. Jdeme ovšem mimo naučnou stezku a tak se utěšuji, že se na ni znovu dostaneme po návratu od Radenic.

Mezitím se ještě zastavujeme na vrchu Na Nivách (662 m)...

... odkud je úžasný výhled do dáli:

V Radenicích obdivujeme několik pěkně udržovaných usedlostí...

... a pokračujeme – zpočátku po asfaltce a pak polní cestou – do lesa. Ale do jakého! Po kůrovcové kalamitě z velké části vytěženého a tedy bez mravenišť! Když jsme tu byli v roce 2009, s nadšením jsme prošli naučnou stezku – podrobnosti se můžete na tomto blogu dočíst zde.

Na www.kudyznudy naleznete dnes článek s nadpisem „Šebeň u Dobré Vody – bývalé místo s nejvíce mraveništi v ČR a střední Evropě“, v němž se píše:

„Před kůrovcovou kalamitou tu bylo přes 1200 mravenišť s mravenci pospolitými, podle odhadů jich tu žilo přes 900 milionů. V letech 2021 a 2022 bylo místo poničeno těžbou kmenů napadených kůrovcem. Lesem Šebeň vedla naučná stezka, dlouhá asi 3 km dlouhá. Byla věnována mravenci pospolitému, kterému se podrobně věnovala ve všech 12 zastaveních. Jednalo se o největší známý komplex mravenišť tohoto druhu v České republice. Na trase se turisté mohli dozvědět zajímavosti z jejich života. Bohužel, po kůrpvcové kalamitě  a půdním suchu mravenci v oblasti zmizeli a les musel být vytěžen. V oblasti byly vysázeny mladé stromky. Doufejme, že se na Šebeň, až stromy opět povyrostou, mravenci zase vrátí. Pro mravence je velice důležitý způsob lesního hospodaření. Ke svému životu potřebují dostatek potravy a světla. Pokud se tato situace, například kácením lesů, změní, prostě svá obydlí přestěhují o kus dál. Stavba nového mraveniště trvá 30 až 60 dnů. Ta šebeňská dosahují výšky kolem 60 cm a jsou zhruba 130 cm široká. Nejvyšší kupy tu ale dosáhly výšky až dvou metrů nad zemí, v podzemí jsou chodby až dvakrát hlubší. Průměr mraveniště byl více než pět metrů. Tamní výskyt lesních mravenců patřil k největším ve střední Evropě.“

(Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/prirodni/seben-u-dobre-vody)

Podél železniční trati míříme k prameni Libochovky:

Říčka dlouhá 36 km – prý – pramení pod železničním náspem. Ve skutečnosti zde není ani voda ani keška, která měla být na zábradlí... Zklamáni se vracíme pod viadukt...

... a polní cestou šlapeme do Dobré Vody. Na konci obce, u rybníku Obecník, odbočujeme na polní cestu, kde míjíme jeden z typických místních křížků:

Velkým překvapením je pro nás celní a pasová kontrola před Vídní:

V cíli pochodu se příliš nezdržujeme, zato při odjezdu z Vídně se zastavujeme u tabule s názvem obce: