Toulky po horách 2026 (III)

Předchozí článek Toulky po horách 2026 (II)

Z Javorníku pěšky přes Tančírnu na Rychleby a Čertovy kazatelny

Autem odjíždíme do Javorníku, města s asi 2500 obyvateli. Na skalnatém kopci nad městem se vypíná zámek Jánský vrch s nepřehlédnutelnou červenou fasádou. Jeho historie je spjata s vratislavskými biskupy, kteří zde působili od roku 1348 a v 18. století přestavěli původní hrad na zámek:

Auto necháváme na náměstí nedaleko „íčka“, které sídlí v budově bývalého zemského soudu. Byla postavena na biskupských pozemcích pod zámkem Jánský vrch brzy po ničivém požáru města v roce 1825.

Nová empírová budova se sousední sýpkou zřejmě rozšířily starší zástavbu směrem na náměstí. Částečně tak pohledově zasunuly kostel Nejsvětější Trojice z náměstí do Puškinovy ulice. Barokní kostel s pozdějšími přestavbami je po zámku druhou nejvýznamnější dominantou města:

Z Javorníku vycházíme po silnici, sluníčko nemilosrdně pálí a tak jsme rádi, když ze silnice odbočujeme. Ale moc jsme si nepomohli, cesta k Tančírně je úzká asfaltová silnička s nečekaně hustým provozem v obou směrech, navíc se stromy až v poslední třetině...

Míjíme restauraci Isolde postavenou původně známým javornickým stavitelem Herbertem Utnerem pro svého syna a přicházíme k Tančírně, jedné z nejkrásnějších secesních staveb na celém Jesenicku:

V letech 1906–1907 ji nechal postavit vratislavský biskup kardinál Georg von Kopp, na jehož počest dostala svůj původní název Georgshalle. Stavbu projektoval Alois Uttner, otec výše zmíněného Herberta, a stavba si velmi rychle získala pověst vyhledáváaného výletního místa pro návštěvníky ze širokého okolí. Stav překrásné zdobné stavby se však po roce 1945 a odsunu původních obyvatel začal rapidně zhoršovat. Noví vlastníci, státní podniky, dovedly stavbu až na pokraj devastace, dokonce hrozilo její rozebrání a převoz na jiné místo. O to víc zaslouží obdiv místní obyvatelé, spolky a samospráva, kteří se rozhodli jedinečný objekt zachránit a vdechnout mu nový život. Nelehký a určitě finančně náročný záměr se podařilo realizovat, stavbu z klinické smrti probudila v roce 2006 obec Bernartice, která zajišťuje nejen její provoz, ale i pořádání výstav, koncertů a dalších kulturních akcí.

Hlavní prostor Tančírny tvoří velký „taneční“ sál, ve spodní části budovy je salonek, kavárna a informační centrum.

Po krátkém posezení pod velkým slunečníkem pokračujeme dál. Pohodlná cesta podél Račího potoka není nikterak fádní:

Kromě bystřiny můžeme obdivovat také bizarní skalní útvary nacházející se po obou jejích březích. Po necelém půl druhém kilometru opouštíme u rozcestníku asfalt i modrou turistickou značku, přecházíme na červenou a stoupáme ke zřícenině gotického hradu Rychleby. Je poněkud zvláštní, že doposud nebylo v žádných pramenech zjištěno skutečné jméno tak důležité a nákladné stavby, kterou tento hrad ve své době byl. Místní jej nazývali shodně jako pohoří – Reichenstein, a tak když byl v 19. století zaveden český název Rychleby, vžilo se toto označení i pro hrad.

Podle archeologických nálezů vznikl pravděpodobně ve 2. polovině 13. století a střežil solnou stezku z Nisy přes Kladsko do Hradce Králové. V 15. století byl opuštěn a změnil se v zříceninu. Vévodí jí torzo válcové věže a stavba s vyhlídkou na místě pravděpodoné hlídkové věže. Nenechme se však mýlit, nejedná se o zcela původní zbytky staveb. V 19. století proběhl amatérský archeologický výzkum, při němž byla nalezena keramika a zbytky zbraní, a byla provedena částečná rekonstrukce v duchu romantismu. Zatímco válcovou věž milovníci historie odkryli a vykopali ze sutin, vyhlídku postavili nově:

Zříceninu opouštíme spolu s červenou turistickou značkou a opět po půl druhém kilometru se zastavujeme u velkého turistického přístřešku. Od něj sestupujeme pár metrů na vyhlídku Čertovy kazatelny (453 m), která je jednou z perel Rychlebských hor. Nad údolí vysunuté členité rulové skalisko v nadmořské výšce asi 453 metrů dosahuje výšky okolo 12 až 13 metrů. Na vrchol chráněný železným zábradlím vedou do skály vytesané schody. Za pěkného počasí se odtud otevírají krásné výhledy do hluboce zaříznutého údolí Račího potoka:

V dolní části údolí byla roku 1998 vyhlášena přírodní rezervace, jejímž posláním je ochrana lesních porostů pralesovitého charakteru. Chráněná plocha o velikosti 62 ha zahrnuje území na obou stranách Račího potoka včetně lokalit Čertovy kazatelny a Pustý zámek.

Přicházíme k novogotické kapli sv. Antonína,...

... v jejíž blízkosti se nachází studánka. Údajně ji vykopali v době druhé slezské války (1741–1745) příslušníci chorvatského praporu, jenž zajišťoval ochranu císařské armády před pruským napadením. Vojáci prý při službě trpěli žízní, která je přiměla hledat vodu. Měli štěstí, na místě, kde začali hloubit studnu, vytryskl ze země pramen. Velitel praporu pak z vděčnosti nechal na blízký strom umístit sochu sv. Antonína.

Pokračujeme po červené turistické značce, která nás dlouhou alejí přivádí do zámeckého parku a následně až na zámek Jánský vrch. Při pohledu z terasy máme město Javorník jako na dlani:

Po schodech sestupujeme na náměstí k autu, máme za sebou 13 km a spoustu zážitků.

Ale to ještě není všechno! I dnes se jedeme koupat. Zase do lomu, ale jiného. Jmenuje se Pelnář, je za obcí Uhelná a vznikl zatopením uhelného lomu. Ložisko bylo náhodně odkryto v roce 1859 a již o tři roky později byla zahájena těžba. Nejprve se těžilo povrchově v jámě nazývané Fridrich Zeche, později došlo k pokusům s hlubinnou těžbou uhlí. Vzhledem k nestabilitě podloží se ale opět přešlo k povrchové těžbě. Zpočátku se většina uhlí spotřebovávala v okolí, zčásti v domácnostech, část také v nedaleké cihelně. Později těžba vzrostla až na 2 000 tun uhlí ročně, ale pak množství zase klesalo. Po roce 1945 byl důl znárodněn a několikrát změnil majitele. Po roce 1952 se do lomu navezla nová technika a kupodivu se podařilo vytěžit 22 tisíc tun uhlí. To byla ale labutí píseň této jámy, která již nesla nové jméno Důl Antonín Pelnář podle ředitele Východočeských uhelných dolů Dr. Ing. Antonína Pelnáře. V roce 1957 se nakonec rozhodlo o konci těžby, jedním z důvodů byly i tenčící se zásoby. Spodní voda, kterou přestaly čerpat výkonné stroje, se stále více rozlévala po jámě, až ji zcela zaplnila. Jezero připomínající rybník brzy přilákalo koupáníchtivé obyvatele z okolí a také rybáře, kteří sem vysadili ryby pro sportovní rybolov. Malý ostrov, který po zatopení vznikl, se stal útočištěm ptáků, místní proto dodržují zákaz vstupu. 

Okolí bývalé těžební jámy se změnilo k nepoznání. Najdete tu chatovou oblast, restauraci, atrakce pro děti i malé tábořiště. Při naší návštěvě byla voda neskutečně teplá, zvláště po srovnání se včerejším žulovým lomem...

Cestou do Lipové-lázní se ještě krátce zastavujeme pod Lánským vrchem. Auto necháváme na prostranství vpravo od silnice a šlapeme travnatou cestou vzhůru:

Lánský vrch (423 m) je nápadný, dobře viditelný, izolovaný a ledovcem modelovaný oblík, z jehož vrcholu je téměř dokonalý kruhový výhled na všechny významné kopce Žulovské pahorkatiny a po celém obzoru se táhnoucí dominantní hradbu Rychlebských hor. Od roku 2007 stojí na vrcholu v nadživotní velikosti stůl a dvě židle, které se staly již samozřejmou vizuální součástí vrcholu. Místními jsou slengově nazývány Ikea 😊. Jde o dílo skupiny REZ (Rychlebská Excentrická Záležitost), což je parta mladých výtvarníků a nadšenců, kteří tvoří umělecká díla v Rychlebských horách a na Jesenicku.

Následovat bude článek Toulky po horách 2026 (IV)