Zemřel Lubomír Dorůžka

Ve věku 89 let zemřel přední český muzikolog, novinář, překladatel americké literatury, hudební organizátor, hudební publicista a pedagog Lubomír Dorůžka. Jeho předností byla výborná znalost angličtiny, muzikologie i hudebního průmyslu. Ačkoliv byl především kritikem a historikem jazzovým, jeho záběr byl naprosto univerzální, přesahující s pochopením i do žánrů, které generačně mu už byly vzdálenější.

Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy začal studovat hudební vědu a estetiku a připravoval disertační práci o jazzu, ale po únoru 1948, kdy jazzová tematika byla považována za nežádoucí, přešel na obor Anglická a americká literatura, kde absolvoval prací Američtí romanopisci jazzového věku. V 50. letech pracoval v sekretariátu Pražského jara, Syndikátu československých spisovatelů a ve Státním hudebním vydavatelství, byl dlouholetým spolupracovníkem Českého rozhlasu, věnoval se propagaci populární a jazzové hudby. Je autorem řady knih, pro naši generaci je tou nejvýznamnější Panoráma populární hudby 1918-1978, která vyšla v roce 1981. Jako překladatel se věnoval především americké literatuře, zejména F. S. Fitzgeraldovi.

V roce 1964 se stal šéfredaktorem časopisu Melodie, který začal vycházet o rok dříve. Šlo o hudební měsíčník, který vznikl v důsledku přeměny společenské atmosféry v 60. letech a specializoval se na moderní populární hudbu. Pod Dorůžkovým vedením si získal všeobecný respekt, měl mimořádný čtenářský ohlas – náklad činil bezmála sto tisíc výtisků! Jeho kvalita však byla negativně postižena dlouhými výrobními lhůtami jednotlivých čísel, které ubíraly na aktuálnosti některých informací. Tento nedostatek se proto snažila redakce vyřešit v roce 1969 vydáváním aktuálněji laděné čtrnáctidenní přílohy Aktuality Melodie, jež mohla daleko pružněji reagovat na hudební dění.

Melodii a především Áčko jsme tehdy doslova hltali, neboť pro nás byly jediným zdrojem informací (nepočítám-li jen výjimečně sehnaný Pop Music Express) jak o domácí, tak i zahraniční hudební scéně. Áčko bohužel existovalo pouhé dva roky, v roce 1969 vyšlo 26 čísel, stejně tak v roce 1970 a pak bylo jako ostatně všechna periodika, která začala vycházet v období let 1968–1969, zastaveno normalizační cenzurou.

Protestem proti zrušení Aktualit Melodie zdůvodňoval šéfredaktor Lubomír Dorůžka svůj odchod z vydavatelství Orbis, šéfredaktorem Melodie se po něm stal Stanislav Titzl, který v její redakci pracoval od roku 1968. Lubomír Dorůžka byl za normalizace zaměstnán v Supraphonu jako vedoucí oddělení v odboru zahraničních vztahů a v roce 1981 odešel do invalidního důchodu.