Páteční zájezd před Posledním puchýřem

Už při prvním prohlížení přihlášky jsem si z šesti nabízených autobusových zájezdů vybral návštěvu Harrachova

Ze Semil vyjíždíme v osm hodin, cestou do Vysokého nad Jizerou se rozplýváme nad úžasnými výhledy. Přes Příchovice a Kořenov se dostáváme do Jizerského údolí a brzy na to už zastavujeme před sklárnou Novosad & syn v Novém Světě, části Harrachova. 
Harrachov je bezesporu nejvýznamnějším střediskem klasického lyžování v České republice, celkem zde stojí osm můstků od K-10 pro nejmenší až po K-185, k dispozici jsou homologované běžecké tratě od 3,3 po 15 km. Tradice harrachovského lyžování začala brzy poté, co první lyže do Čech nechal dovézt hrabě Jan Nepomuk František Harrach (1828–1909). V roce 1908 byl založen německý Spolek zimních sportů Harrachov-Nový Svět a v roce 1910 již existuje i český Lyžařský a turistický Bucharův klub. V roce 1920 byl na úpatí Čerťáku postaven první můstek s umělým nájezdem v Čechách a v roce 1956 první můstek s umělou hmotou v republice. Po dobudování skokanského a běžeckého areálu začala v roce 1980 nejslavnější éra harrachovského lyžování, jehož vrcholem jsou lety na lyžích. Na harrachovském Mamutu, který je jedním z šesti na celém světě, se v roce 1983 poprvé konalo Mistrovství světa v letech na lyžích. Harrachovák Pavel Ploc překonal výkonem 181 metrů světový rekord a v roce 1996 Rakušan Andi Goldberger letem 204 metrů poprvé na světě v oficiálním závodě překonal dvěstěmetrovou hranici.

*  *  *

Harrachovská sklárna je druhou nejstarší fungující sklárnou v Čechách. Na místě dnešní sklárny postavil huť Elias Müller již v roce 1712. V letech 1827, 1862 a 1946 třikrát vyhořela, ale vždy byla velmi brzy obnovena. Od roku 1763 až do roku 1943 vlastnil sklárnu hraběcí rod Harrachů. Harrachovská sklárna a harrachovské sklo vždy patřilo mezi světovou špičku a toto postavení si drží dodnes. Dnes má sklárna přibližně sto zaměstnanců, včetně asi třicítky sklářů. Sklovinu zde taví ve více jak třiceti různých barvách. Celková produkce harrachovské sklárny činí přibližně 30 tisíc sklenic měsíčně, převážná většina výrobků je exportována především do USA a do Skandinávie.

*  *  *

Ujímá se nás průvodkyně a jdeme na exkurzi. Nejprve shora shlížíme do hutní haly a pak sestupujeme dolů, kde mnozí z bezprostřední blízkosti dychtivě sledují práci sklářů. Mně to tak vzácné není, za třicet let práce ve sklárnách jsem na huti párkrát byl, byť jenom jako brigádník o pracovní sobotě... 
Dalším bodem exkurze je prohlídka unikátní staré historické brusírny skla z roku 1895. Vybavení brusírny je v původní podobě a plně funkční. 

Exkurze končí krátkým nahlédnutím do prostoru strojovny, kde je Francisova turbína z roku 1937, která pomocí transmisí pohání veškeré stroje v brusírně. 

Následuje individuální prohlídka muzea skla, které je součástí areálu sklárny a obsahuje technologicky i historicky ucelenou sbírku mapující více než třísetletou historii sklářské výroby na Novém Světě. Sbírka čítá přes 5 000 exponátů a svou velikostí tak představuje největší sbírku českého skla pocházejícího z jedné sklárny. Budova muzea, tzv. Panský dům, je pravděpodobně nejstarší zděnou stavbou v západních Krkonoších a její vznik je také spojován s rokem 1712. 

Příběh harrachovské sbírky skla je stejně zajímavý, jako je fascinující její obsah. Sbírka samotná si totiž „prožila“ vlastní dobrodružství. Exponáty, které jsou dnes v muzeu k vidění, sloužily před druhou světovou válkou jako firemní vzorkovna tehdejších majitelů, hrabat Harrachů, a obsahovala tudíž to nejlepší, co kdy bylo ve sklárně vyrobeno a čím se mohli její majitelé pochlubit. Krátce před vstupem prvních německých jednotek do Harrachova, 8. října 1938, se tehdejší majitel Jan Nepomuk Antonín hrabě Harrach rozhodl, že dá nejcennější exponáty zazdít do tajné místnosti za vzorkovnou. Místo, kde byl původní vchod do místnosti, bylo omítnuto a historická sbírka zůstala před nacisty utajena. Byla ukryta tak dokonale, že ji za války, ani dlouho po ní, nikdo neobjevil. To, že je obsah vzorkovny ukryt v tajné místnosti, zjistili až dělníci, kteří vzorkovnu rekonstruovali v 70. letech. Až tehdy se zjistilo, jaké bohatství bylo skrýváno. Bohužel, mnoho vzácných kousků bylo použito jako dary pro různé návštěvy tehdejšího státního podniku. Až do privatizace sbírka zůstávala tam, kde byla uložena. V červnu roku 1993 koupil sklárnu její nynější majitel, JUDr. František Novosad. Celý znovuobjevený „skleněný poklad“ nechal vynosit ze zchátralé místnosti, pečlivě zaevidovat a přenést do Panského domu, v němž vybudoval muzeum. Místnosti, ve které se sklo našlo, se od té doby neřekne jinak než „třináctá komnata“.

Sbírka je členěna podle historických období, takže jako první je sekce Baroko, rokoko a klasicismus (1712–1810). Barokní styl se ve výrobě skla vyznačoval především tvorbou silnostěnných kónických číší s rytým a malovaným figurálním a rostlinným dekorem. Tavbu křídové skloviny doplňovaly některé druhy barevného skla, sklo rubínové a také opálové. Na povrchu skel se mohly objevovat nejen scény ze Starého i Nového zákona, ale i mytologické scény, alegorie ctností, světadílů, denních a ročních dob a lovecké výjevy. Plynule navazující období rokoka dále vylepšilo tehdejší malířské dovednosti, malovalo stále více pestrými barvami i zlatem, barevnost skla se mění z převládajících sytých tónů na světlejší tlumené, růžovou až fialovou, světle zelenou, světle modrou a bílou. Klasicismus se od poloviny století formoval jako reakce na baroko a zejména jeho pozdní fázi – přebujelý styl rokoka. Umocněn zájmem o klasický antický ideál krásy, preferoval předměty z kvalitních materiálů, jasných válcovitých, kapkovitých a vejčitých tvarů, s dekorem v duchu dědictví antického umění a architektury.

Následuje Empír, biedermaier a druhé rokoko. V tomto období harrachovská sklárna produkovala nesmírně širokou škálu barevných sklovin. Čiré (křišťálové) i mléčné sklo bylo vrstvené červeně, modře, zeleně, fialově atd. Z kompozitních sklovin se nejčastěji tavila skla červená, ametystová a růžová, dále se vyráběla skla lazurovaná a irisovaná (listrovaná). Kromě toho sklárna tavila i skloviny barvené přímo ve hmotě (například sklo modré, temně zelené a smaragdové). Ke konci 40. let byl repertoár barev obohacen (mimo jiné) o cíničité emailové sklo vrstvené rozalinem, kompozitní zelené skloviny (uranová skla), sklovinu zv. isabell (barva slonové kosti) a opálová skla tyrkysové barvy. 

Historismus (1850–1895) je umělecký směr vyznačující se návratem k minulým (historickým) stylů a dělí se do samostatných proudů – antikizující styl, novorenesance, novobaroko, novorokoko a orientalizující sklo. Majitelem sklárny je v této době Jan Nepomuk František hrabě Harrach, u něhož byla na předním místě jeho mnohostranných kulturních i hospodářských aktivit prosperita sklárny a její propagace jako předního zástupce českého sklářství. Harrachovská novorensanční tvorba byla inspirována především tzv. staroněmeckým sklem („altdeutsches Glas“). Vyrábělo se množství pohárů, číšek, římanů (römerů), džbánů a korbelů (humpenů) zhotovených ze zeleného skla (tzv. Gemeinglas), zpravidla doplněné hutními nálepy tvaru knoflíků či rozet. Poslední tři desetiletí 19. století jsou ve sklářské výrobě charakteristické rychle se střídajícími uměleckými styly napodobující dřívější motivy italské renesance, opulentního baroka a majestátního rokoka. 

Novorenesanční styl se projevoval především tvorbou výrobků z opakního bílého skla zdobeného medailony a groteskami čerpajícími z italské renesance. Pozdější výrobky harrachovské sklárny zdobí především rostlinné motivy vídeňských návrhářů vyvedené bílým i barevným emailem či antikizující hlavy malované pastózním bílým emailem.

*  *  *

A jéje, to jsem zašel příliš do podrobností, tak dál už jen telegraficky: Další vitríny se sklem nesou označení Secese (1895–1915), Art Deco (1915–1945), léta 1945–1990 a nakonec 1990 až současnost. Půjdou vám z toho oči kolem...

Po prohlídce muzea jdeme ještě v areálu sklárny do minipivovaru. Několik let poté co koupil sklárnu, se v hlavě majitele Františka Novosada začala rodit myšlenka na stavbu minipivovaru. Na místě dřívější hutní kanceláře a části dvora přibyla v létě 2002 Harrachovu další turisticky zajímavá „atrakce“, soukromý minipivovar, který láká na lahodné kvasnicové nefiltrované a nepasterizované pivo. 

Během své krátké historie dokázal tento malý pivovar získat mnohá ocenění, včetně dvou „Zlatých pivních pečetí“ za vítěztví světlého ležáku František v absolutní kategorii mezi všemi zúčastněnými pivovary na pivních slavnostech v Táboře v letech 2011 a 2012. 

Po minipivovaru navštěvujeme bohatě zásobenou podnikovou prodejnu skla a cestou k autobusu se krátce zastavujeme u novogotická kaple sv. Alžběty se skleněným zvonkem, který ve zdejší sklárně v roce 1916 odlil Julius Klinger. Zvonek je 50 cm vysoký a váží 10 kg. Nad portálem je znak rodu Harrachů – tři paví pera, uvnitř kaple se nachází oltář z benátských zrcadel.
Autobusem přejíždíme na autobusové nádraží na druhém konci Harrachova a po modré značce šlapeme k Mumlavskému vodopádu. Je vysoký deset metrů, stejně tak široký. sklon hlavní stěny je až šedesát stupňů a průměrný průtok činí 750 litrů za sekundu.

Jdeme kousek proti proudu podívat se na obří hrnce. Vznikají tisíce let tak, že v nepatrné misce ve skalním podloží vodní vír krouží pískem, jako když ve sklenici whisky roztočíte kousky ledu. Písek pomaličku brousí misku uvnitř a zvětšuje ji. Časem se k písku přidají větší kamínky a po tisících letech vybrousí hrnec se svislými až převislými, dokonale vyhlazenými stěnami. Samotný brousicí mateiál se rozpadá a voda je vyplavuje ven. Obří hrnce v Mumlavě jsou hluboké od 2,1 až po 2,9 metru.

Jméno řeky prý vzniklo z německého mummeln, nebo českého mumlat. Už dávno minul čas oběda, a tak neváháme zajít do Mumlavské boudy:

Stejnou cestou se vracíme k autobusovému nádraží a víceméně společně vstupujeme do Ski musea. Takhle poněkud staromilsky ho pojmenovali bratři-dvojčata Josef a Stanislav Slavíkovi. 

Nápad vznikl při jejich návštěvě lyžařského muzea v norském Kongsbergu. První malá expozice však vznikla už v roce 1995, jenže kvůli privatizaci objektu museli propůjčené prostory vyklidit. Útočiště pro své exponáty našli v muzeu harrachovské sklárny a když je po letech podpořilo město Harrachov, dostali do dlouhodobého pronájmu nikdy nedokončenou halu autobusového nádraží z osmdesátých let minulého století. Do dvojitého tubusu vestavěli tři podlaží a neměli problém je zaplnit! Muzeum bylo otevřeno 2. září 2017.

Osm tisíc exponátů – to vám zabere dost času. Kdo se zajímá o zimní sporty, ten se od nich hned tak neodtrhne. Dokumentují historii lyžování, a to nikoli jen harrachovského, či krkonošského, ale vůbec českého. 

Vzhledem k sídlu muzea je největší část expozice věnována skokům a letům na lyžích, menší prostor zabírají závody sdružené a jsou tu i artefakty týkající se lyžování běžeckého. V podobě dokumentů a různých předmětů před návštěvníky defiluje historie světových pohárů, šampionátů a olympiád.
Hned za vstupem se nachází část o historii lyžování v Harrachově a ve druhém patře má každý významnější místní i přespolní lyžař vlastní vitrínu s poháry, plaketami, medailemi a dokumenty.

Na čestném místě stojí obrovský křišťálový pohár vyrobený ve zdejší sklárně, přesně takový, jaký si odvezl každý zdejší vítěz mistrovství světa. Pohár je vysoký 120 centimetrů podle kritického bodu můstku a ten vystavený není zcela dokončený – byl vyroben jako záložní pro případ, že by se ten první rozbil, nebo kdyby eventuálně byli dva vítězové.

Jsou tu vystaveny čtyři stovky párů lyží, od těch historických, jako jsou „jasanky“ z prvních zimních olympijských her v Chamonix v lednu 1924, přes 245 centimetrů dlouhé skokanské lyže Dalibora Motejlka až po lyže firem Elan, Fischer, Järvinen či Germina a dalších. Celkem z osmnácti zemí! 

Jsou zde například skokanské lyže Fischer, na kterých Jaroslav Bukvic předvedl vůbec první skok na novém mamutím můstku – 7. března 1980 doskočil, lépe řečeno dolétl na značku 100 metrů. V březnu 1983 skočil 181 metrů místní rodák Pavel Ploc (*1964), také jeho lyže značky Kneissl jsou zde k vidění, stejně jako medaile a fotografie. 

Část sbírky nášivek, plaket a odznaků

V muzeu je také část truhlářské dílny Stanislava Drahoráda, ve které vyráběl lyže, a také obchod se smíšeným zbožím včetně lyžařských potřeb.

Zimní sezonu už spoustu let zakončuje v Harrachově příjezd Krakonoše s čertem a čerticí

Na saních koukají z kožešinových fusaků dvě identická mimina, jistě uhádnete koho představují!

Po návratu ze zájezdu jdu s Garfieldem na event, který pořádá v lokalitě zvané Ostrov u přístřešku stojícího na dohled od zámku. Nedaleko odtud se vypíná oblouk lávky pro pěší:

Postupně přicházejí kačeři, většinou místní nebo z blízkého okolí. Garfield každému věnuje eventové CWG a časem se, až na několik výjimek, přesouváme do restaurace v Obecním domě, kde u piva nějakou dobu klábosíme, samozřejmě o geocachingu.

Následuje článek DP Za posledním puchýřem 2018