V neděli na Posledním puchýři

(předchozí článek DP Za posledním  puchýřem 2018)
Závěr čtyřdenní celostátní akce patří vycházce blízkým okolím Semil

Po modré značce opouštíme Semily a stoupáme do místní části s názvem, který bychom čekali spíše na Valašsku než v Podkrkonoší – Cimbál. Však také zde ukrytá keška se jmenuje Ze Semil až na Moravu.

Zastavujeme se u kaple Panny Marie Bolestné, známé spíše jako Sejkorská kaple. Je čtvercového půdorysu se stanovou střechou přecházející ve zvoničku a pochází z roku 1693. Ve starých mapách bylo toto místo označováno Na sejkoří (sejk znamená cíp).

Jen nějakých dvě stě metrů dál po modré se nachází Masarykova vyhlídka (497 m). Na počest prezidentovy návštěvy v roce 1922 ji o tři roky později Klub českých turistů v Semilech osadil čedičovými sloupy z Podmoklic, pamětní deskou a lavičkami. Naskýtá se odtud výhled na Krkonoše, Jizerské hory a Český ráj s Kozákovem. 

Od rozcestníku Morava pokračujeme k Myší skále s tím, že se sem od ní vrátíme a budeme pokračovat po žluté turistické značce. Nacházíme se na Kamenického stezce, která dostala název po semilském rodákovi Janu Kamenickém, jenž se zasloužil o rozvoj zdejší turistiky. Je dlouhá asi pět a půl kilometru, ze Spálova k rozcestníku Morava je značena modře a dál do Bítouchova žlutě.

Myší skála je čedičový suk, zvaný též Mniší skála či Myškovská skála, který z příkré stráně vystupuje až do pětadvacetimetrové výšky. Pro snadnější přístup na vyhlídku jsou do skály vytesány schody a závěr stoupání je zajištěn řetězy. Vyhlídka byla slavnostně otevřena 26. září 1926 a z větší části nahrazuje dřevěnou rozhlednu, která dříve stávala na nedalekém vrchu Medenec. 

Na žluté značce nás čekají další čtyři skalní vyhlídky, všechny jsou zajištěny zábradlím, bohužel, někde je výhled zčásti omezen vzrostlými stromy. První vyhlídka se jmenuje podle místního občana U Bakala, o kousek dál se nachází Moravská Jiřička a těsně pod místní komunikací jsou vyhlídky U Peršinky a Jiřička, ze které je vidět Sokolí a Krkavčí skála na protějším břehu. Poslední skalní vyhlídka Peretka se jmenuje po Italovi Perettim, který zde v letech 1856–1857 pracoval na stavbě železnice a později se usadil v Bítouchově. Po žluté značce scházíme do Bítouchova, kde se napojíme na červeně značenou trasu, která nás přivádí na okraj Semil.

Ještě než dorazíme do cíle, zastavujeme se v budově Státního okresního archivu, kde je instalována výstava k výročím 130 let od založení KČT, 100 let vzniku Československé republiky a 90 let od slavnostního otevření Riegerovy turistické chaty na Kozákově. 

Semilský okresní archiv vznikl roku 1960 spojením okresních archivů v Turnově, Semilech a Jilemnici, od roku 1961 měl sídlo na státním zámku Hrubém Rohozci, v roce 1979 se přestěhoval do bývalé tkalcovny v Bystré nad Jizerou a teprve pád totalitního režimu a změněný vztah k archivnímu dědictví umožnily, že v letech 1994–1995 vystavěl tehdejší okresní úřad účelovou archivní budovu v Semilech (architekti Petr Bouřil a Vít Máslo), kam byla přestěhována většina archiválií.