Velké Meziříčí

Nečekaně naskytnuvší se cestu pár kilometrů za Velké Meziříčí měníme v celodenní výlet

Z Velkého Meziříčí pokračujeme po úzké rozbité asfaltce k rekreačnímu středisku Nesměř. Tady necháváme auto a jdeme po žluté značce asi dvě stě metrů podél Oslavy. Za potokem, který se do ní vlévá, odbočujeme doleva na lesní cestu a z ní pak doprava prudce do kopce.
Na něm se nachází asi dva metry vysoké torzo nároží hranolové věže, které jsou jediným dochovaným zbytkem gotického strážního hrádku postaveného zřejmě na přelomu 13. a 14. století.

Historické zprávy o něm zcela chybějí, okolním obyvatelstvem byl nazývaný jednoduše Hrad, nebo také Templštejn, což je trochu zavádějící, neboť toto jméno patří zřícenině hradu na skalním ostrohu nad údolím Jihlavy nedaleko Dukovan. Byl postaven na konci 13. století řádem templářských rytířů, od nichž je název hradu odvozen.
Sestupujeme širokým příkopem, který odděloval výšinu s hrádkem, a pozorujeme okolní svahy odkryté těžbou v důsledku kůrovcové kalamity.

Než se vydáme na prohlídku Velkého Meziříčí, zajíždím – inspirován geocachingem – ke starému opuštěnému mostu. Vede k němu úzká asfaltka, ale je na ní závora, momentálně sice zvednutá, ale zdůrazněná značkou Zákaz vjezdu všech vozidel. Necháváme auto u kraje cesty, protože takovéhle značky já neignoruji.
Silnička vede ke skládce komunálního odpadu.  Nejjednodušší by bylo vstoupit za plot smetiště a projít přímo na těleso mostu, ale to si netroufáme, neboť správce skládky nás sleduje ostřížím zrakem. Sestupujeme tedy kolem oplocení prudkým, hodně zarostlým svahem do údolí Radslavického potoka. U něho už stačí jen pootočit hlavou vlevo. Nad větvemi stromů se vynořují monumentální obrysy mostu do posledního okamžiku ukryté ve vegetaci.

Jedná se o jednoobloukový most na staré cestě k Jabloňovu. Impozantní hrubá masivní stavba překonává hluboké údolí ve výši okolo deseti metrů nad úrovní koryta. Po zprovoznění byla dokonce považována za nejvyšší most u nás. Díky tomu dostal časem název Vysoký most.
Většina skrovných pramenů datuje jeho vznik do roku 1593, kdy ho měl zbudovat stavitel Antonín Vlach za částku osmi tisíc zlatých pro potřeby nové spojnice mezi Brnem a Jihlavou. Někteří znalci však posouvají jeho zrod do poloviny 18. století, kdy během vlády Marie Terezie byla na této trase budována tzv. císařská silnice. Pro potřeby dopravy sloužil spolehlivě celé 19. století. Když se však začaly používat ve větší míře automobily, byla zatáčka u Vysokého mostu častým místem nehod. Proto byla v roce 1937 schválena stavba nového železobetonového mostu o dvě stovky metrů severněji a napřímení přilehlého úseku silnice. Stavba byla dokončena v období Protektorátu a Vysoký most přestal sloužit veřejnosti. Citelnější potupu však mostu přinesla 80. léta minulého století, kdy se údolí mezi Vysokým mostem a současnou silnicí změnil na smetiště a historická technická památka se ocitla přímo uvnitř jeho nevábného areálu.
Velké Meziříčí, lidově Medříč, leží na soutoku řek Oslavy a Balinky – a z toho také pochází název města. V těsné blízkosti vede dálnice D1, která na svém 144. kilometru město překlenuje mostem Vysočina vysokým 76 metrů a dlouhým 426 metrů.

Na jižním okraji, nedaleko místa, kde se plánuje jihovýchodní část obchvatu města, byl v létě loňského roku postaven unikátní kámen s křížem. Přicházíme sem přibližně po deseti minutách chůze od kovošrotu Ferrum polní cestou, která vede souběžně se silnicí č. 360 směrem na Třebíč.
Díky laskavému svolení a podpoře majitele pozemku se podařilo vybrat místo pro odpočinek těla i duše, které přiměje člověka k zastavení a zamyšlení a nebude v krajině působit rušivě, ale naopak ji obohatí. Lze odtud nejen přehlédnout většinu města, ale krásně je vidět rozhledna na Fajtově kopci, lokalita Tři kříže nad dálnicí D1, dálniční most Vysočina a lesy podél Nesměřského údolí. 
Návrh podoby místa se dvěma lipami a křížem v kameni vytvořil architekt Petr Velička na podzim roku 2017. V následujícím roce byly na svátek sv. Vojtěcha (23. dubna) zasazeny dvě odrostlejší, asi třináct let staré lípy a o svátku sv. Jakuba (25. července) došlo k instalaci kamene. Následovaly terénní úpravy nejbližšího okolí a v neděli 5. srpna 2018 po skončení poutní mše svaté v nedaleké Oslavici byl kámen s křížem slavnostně požehnán.
Stavbu se podařilo realizovat díky nezištné pomoci spoluobčanů z velkomeziříčského regionu, kteří nabídli stavební a dopravní techniku, materiál pro základ i pro terénní úpravy, věnovali čas pravidelnému zalévání lip, ale zejména přispěli finančně.

*  *  *

Prohlídku města začínáme na radnici, kde sídlí turistické informační centrum. Na náměstí obdivujeme Obecník, dům s nejkrásnější sgrafitovou výzdobou ve městě, míjíme sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého, kašnu se sochou sv. Floriána a zastavujeme se před portálem kostela sv. Mikuláše.

V minulosti se do kostela vcházelo dvěma protilehlými vchody – ze severu a z jihu. Ze západní strany k budově kostela přiléhá, v níž byla zevnitř vybudována kaple Božího hrobu. Pro zajištění bezpečnosti návštěvníků kostela bylo v roce 1883 rozhodnuto probourat pod věží nový hlavní vchod. Současná podoba portálu je dílem akademického sochaře Jiřího Marka. Symboly jsou znázorněni čtyři evangelisté kolem Beránka Božího.

Za zmínku jistě také stojí věž a na ní umístěné hodiny, které se dostaly se i do Guinessovy knihy rekordů – s průměrem 4,20 m mají jde o největší prosvětlený ciferník ve střední Evropě.
Od kostela sv. Mikuláše pokračujeme kolem někdejšího špitálu s kostelem sv. Kříže k Dolní bráně s přilehlou částí hradeb a baštou je zbytkem městského opevnění.

Po mosté se dostáváme na pravý břeh Oslavy, kde stojí žlutý barokní dům, bývalá katovna. Do roku 1555 si Velké Meziříčí půjčovalo kata z Jihlavy, neboť zájemců o profesi popravčího bylo málo. Kat v té době žil na okraji společnosti a za hradbami města. Popraviště bylo východně od města na místě zvaném „Na Spravedlnosti". Poslední poprava zde byla vykonána v roce 1730.

Když byla v polovině 19. století byla zrušena omezující nařízení a židovští občané byli zrovnoprávněni s ostatními, rozhodli se velkomeziříčtí Židé postavit novou synagogu, protože do staré modlitebny se již nevešli.

Projekt vypracoval vídeňský architekt August Prokop, který zde využil svoje oblíbené pálené cihly. Stavbu provedl místní stavitel Václav Roučka, od položení základního kamene neuplynuly ani dva roky. Svému účelu však nesloužila ani století. Po deportaci většiny židovských obyvatel do terezínského ghetta v roce 1942 byla v následujícím roce přeměněna na sklad a obchodním účelům slouží dodnes.

Od řeky se naskýtá pohled na zámek

Z levého břehu Oslavy stoupáme vzhůru a přes zamčenou branku nahlížíme na židovský hřbitov...
... a pokračujeme k cestě na zámek. Míjíme rodný dům Františky Stránecké (1839–1888), spisovatelky, která ve svých povídkách zachytila moravské Horácko od Jihlavy po Znojmo. Je známá také jako sběratelka moravských pohádek a folklóru. Mládí prožila na zámku v nedaleké Stránecké Zhoři, podle níž si zvolila svůj pseudonym Stránecká.

Zámek vznikl přestavbou hradu vybudovaného před polovinou 13. století. Za druhé světové války se Josefína Podstatzká-Liechtenstein přihlásila k české národnosti, takže v roce 1948 jí byl zámek sice zkonfiskován, ale v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Nějaké podrobnosti o zámku se můžete na tomto blogu dozvědět zde a o rodu Podstatzkých-Liechtensteinů tady.

Máme v úmyslu vyhledat v nejbližším okolí tři kešky, z nichž dvě jsou v zámeckém parku – jedna v dutině prastaré lípy, druhá je ukrytá v rozpadajícím dřevěném krytém mostu, který sem byl přenesen z Krásněvsi jako kontrast k modernímu dálničnímu mostu Vysočina, a třetí úplně za městem.