Cykloturistika na jižní Moravě

Prodloužený víkend v Dolních Bojanovicích

Obec Dolní Bojanovice leží v Dolnomoravském úvalu asi osm kilometrů západně od Hodonína a má necelé tři tisíce obyvatel. Ve čtvrtek kolem poledne se postupně sjíždíme k Orlovně ležící na jihovýchodním okraji obce, kde máme zajištěno ubytování. Budova byla postavena v roce 2005 a je základnou místní jednoty křesťanské sportovní organizace Orel. Disponuje 14 pokoji, z nichž dva jsou čtyřlůžkové, tři třílůžkové a osm dvoulůžkových, všechny s vlastním WC a sprchovým koutem. Důležitá je pro nás společenská místnost a jak se později ukáže také bowling se dvěma dráhami a elektrickým ovládáním.

Dolní Bojanovice, kostel sv. Václava

Z Dolních Bojanovic vyjíždíme po silnici směrem na Lužici, přejiždíme hlavní silnici č. 55 spojující Břeclav a Hodonín a vjíždíme do obce Lužice. Po krátkém zabloudění, které mám na svědomí, když jsem se víceméně nechtíc dostal na čelo celé skupiny, pokračujeme po cyklostezce podél železniční tratě na Mikulčice a dostáváme se k areálu raně středověkého slovanského velkomoravského hradiště Mikulčice-Valy, které patří do správy Masarykova muzea v Hodoníně a je jeho pobočkou. Od 14. dubna 2015 se pyšní novým moderním muzejním pavilonem, který nabízí nejen kvalitní zázemí pro návštěvníky, ale také dobré pracovní podmínky pro zaměstnance. Součástí je nejen velká prosklená vstupní hala, ale také prostorná galerie a hlavně vyhlídková věž. 

Trubková příhradová konstrukce je vysoká 30 metrů a na její výhledovou plošinu je třeba vyšlapat 155 schodů vinoucích se vřetenovitě kolem centrálního sloupu. Z ptačí perspektivy je možné přehlédnout převážnou část desetihektarové plochy, která byla od roku 1954 předmětem mimořádného zájmu archeologů a v roce 1962 prohlášena národní kulturní památkou. Funkcionalistická budova návštěvnického pavilonu má fasádu z cortenových plechů, tedy z materiálu, jenž obsahuje méně uhlíku než běžná ocel, ale je obohacen příměsí mědi a fosforu. Je povětrnostně odolný, takže se nemusí natírat. Počáteční oxidace se po několika desetinách milimetru zarazí, založí ochrannou vrstvu a během několika let vytvoří patinu.
Po krátkém odpočinku znovu usedáme na kola a z větší části po silnicích se přes Prušánky vracíme do Dolních Bojanovic.

*  *  *

V pátek opouštíme Dolní Bojanovice po vinařské stezce Podluží, projíždíme mezi Hodonínskými rybníky a na okraji Hodonína míjíme zoologickou zahradu. Ve městě trochu tápeme, ale nakonec se dostáváme k řece Moravě, která zde tvoří hranici se Slovenskem.

Moc kilometrů jsme ještě neujeli, ale návštěvou restaurace Srub stojící hned u cesty nepohrdneme. Další cesta vede lesem po zelené značce, projíždíme obcí Rohatec a po cyklotrase č. 4 Moravská stezka přijíždíme k přístavu Petrov. Projíždíme obcí a odbočujeme k vinným sklepům Plže.

Chvilku posedíme, okusíme zdejší burčák a přes Sudoměřice jedeme po cyklotrase zvané Strážnická do části Rohatce zvané Kolonie. Před Ratíškovicemi zastavujeme a po domluvě se dělíme na dvě skupiny, ti zdatnější volí delší trasa přes Vacenovice a Milotice, my méně zdatní kratší cestu přes Dubňany. Setkání plánujeme v některém ze sklípků pod Dubňanskou horou v Mutěnicích. Nakonec to dopadlo trochu jinak: v Mutěnicích jsme se nesetkali, neboť druhá skupina se zastavila na víno někde jinde, a cestu do Bojanovic jsme si nechtěně prodloužili... Ale to předbíhám.
Pomalu projíždíme podél řady sklípků Pod Dubňanskú horú. Táhnou se podél úzké asfaltky v délce půl druhého kilometru, ale míjíme jen dva otevřené. U Rodinného vinařství Vojtěch Jestřáb tedy zastavujeme. 

Rodina hospodaří na vinicích o rozloze necelého jednoho hektaru na viniční trati Dubňanská hora. To, že je vinařství skutečně rodinné, dokládá mimo jiné fakt, že celou úrodu hroznů, sklizenou ve vinohradech, zpracovávají sami. Soustřeďují se na výrobu přívlastkových a moravsko-zemských vín vysoké kvality. Nejoblíbenější odrůdou z bílých vín je Neuburské a Hibernal, která na velmi dobré poloze každoročně dozrávají  do výběru z hroznů, z červených odrůd je to Cabernet Moravia.
Rozhodli jsme se pro Hibernal s tím, že snad po něm nebudeme hibernovat, a protože cena za dvě deci je neúměrná proti ceně za sedminku, objednáváme si celé láhve. Klábosíme spolu i s vinařem, víno není z nejlevnějších, ale tak dobré, že si na závěr kupujeme ještě domů.

Vinné sklípky Pod Dubňanskú horú, vyznačeno vinařství Vojtěch Jestřáb

Pokračujeme po zelené značce, avšak na rozcestí nejenže asfaltka končí, ale polní cesta je tak rozbrázděná a má takové stoupání, že sesedáme a kola tlačíme. Odměna přichází nahoře v podobě rozhledny Vyšicko:

Snahy obecního úřadu Mutěnice vybudovat nad obcí turistickou rozhlednu spadají do roku 2008, kdy si jeho představitelé nechali připravit tři varianty vyhlídkové věže. Vybrán byl návrh projektanta Jaroslava Kratochvíli z Ratíškovic, s jehož realizací se počítalo do dvou let. Výstavba však byla několikrát odložena a k zahájení došlo až na podzim 2017, a to ve viniční trati Vyšicko severozápadně od obce.

Rozhledna trojúhelníkového půdorysu je dřevěná s kovovými spojovacími prvky a vzpěrami. Svým provedením připomíná triangl, který v místě kdysi stával. Od září 2017 do dubna 2018 rozhlednu postavila firma STAK-D, spol. s r.o. z Domanína za částku cca 3,3 mil. Kč vč. DPH. Náklady uhradila obec z vlastního rozpočtu.

Krásným výhledem se dlouho nerozptylujeme, neboť máme ještě kus cesty před sebou. Ves pod námi totiž nejsou Dolní Bojanovice, jak jsme se zprvu domnívali, ale Mutěnice – a to ještě netušíme, že přejedeme odbočku ze silnice a budeme se muset vrátit, byť jenom necelý kilometr. Celkem jsme ujeli 69 km, což bylo přibližně stejně jako zdatnější skupina...

Následuje článek Za keškami z Dolních Bojanovic