sobota 6. června 2020

Co jsem také přečetl_Zlý Dědek z Vysočiny

Poslední práce Zdeňka Matěje Kuděje, jejíhož vydání se ovšem již nedožil...

To, že se Kuděj usadil na Vysočině, nebyla náhoda. Vysočinu znal již před první světovou válkou ze svých cest k bratrovi, který žil v Dolních Kralovicích. Po válce se sem znovu vypravil s malířem Jaroslavem Panuškou (1872–1958), kterého sem lákaly nejen přírodní půvaby, ale i zříceniny hradu Lipnice.
Od konce 40. let minulého století fungovalo v Havlíčkově Brodě Krajské nakladatelství, které se zaměřovalo na regionální literaturu. A protože v dosahu byla Lipnice a vzrůstající obliba Jaroslava Haška (festival humoru a satiry Haškova Lipnice), rozhodli se vydavatelé založit Lipnickou edici. Oslovili Zdeňka Matěje Kuděje (1881–1955) a ten jim přivezl svazek strojopisů, především text novely Safijánská zima, která vyšla za války ve sličné podobě jako samizdat, a soubor povídek Zlý Dědek z Vysočiny. Safijánské zimy se redakčně chopil František Hampl a Zlého Dědka Josef Čábela. Kuděj se bohužel vydání svých knih nedočkal, Safijánská zima vyšla v roce 1957 a Zlý Dědek v roce 1961. Obě však patří k vrcholům Kudějovy tvorby.
Kuděj rozhodně nepatří mezi spisovatele, kteří přetvářejí poznanou skutečnost v nějaký vyšší a typický životní tvar. Skutečnost nikdy nedeformuje, ani se ji nesnaží přikrášlovat, jde mu pouze o záznam prožitého. Proto má nejen tato jeho kniha tak zřetelné autobiografické rysy. Zlého Dědka z Vysočiny můžeme proto bez obav považovat za jakýsi autobiografický záznam Kudějova pobytu na Vysočině. Vypráví o veselých i smutných příhodách z Českomoravské vysočiny, jejichž hrdinou je rázovitý „Zlý Dědek“, který se sblížil s krajem a jeho lidem. Jména osob a některé názvy Kuděj mírně modifikoval, tak například Malý Mlýnek je Velký mlýn, „pan otec“ Kolář se jmenuje Bednář, lesní Böhm je lesní Čech a Radostovice jsou Hostovice, beze změny zůstaly Lipnice, Okrouhlice či Melechov.

Žádné komentáře:

Okomentovat