Pohodový turisticko-keškovací výlet
Než zaparkujeme auto a vydáme se na výšlap, zajíždíme pro dvě kešky, obě na vrcholech dvou kopců nedaleko Větrného Jeníkova. První se jmenuje Skalky (709m)...... a je na něm umístěn vysílač, který šíří kromě terestriálního (neboli pozemního) vysílání TV signálu DVB-T (Digital Video Broadcasting – Terrestrial) i signál dvou mobilních operátorů: Jen o necelý kilometr dál je Zbinožský kopec (700 m), na kterém je také telekomunikační stožár, ovšem nás sem – stejně jako na Skalky – přivádí keška a možnost dalšího zápisu do Vrcholovky.cz. Vracíme se do Větrného Jeníkova, auto necháváme na náměstí a vydáváme se po žluté turistické značce k Trojanskému rybníku, ležícímu asi dva kilometry jižně. Rekreační rybník o velikosti 3,7 hektaru obklopují jej lesy a chatová osada, takže valná většina travnaté pláže na východní straně rybníka je v soukromém vlastnictví.
Od rybníka pokračujeme po části Včelí stezky Smrčná a pak odbočujeme na kopec Peklo (699 m). Na vrcholu je kamenná mohyla s dřevěnou „jmenovkou“: Sestupujeme na neznačenou lesní cestu, která se asi po půl kilometru změní na polní a přivádí nás na okraj Větrného Jeníkova: Větrný Jeníkov je městysem, v němž žije necelých 650 obyvatel. Jeho počátky jsou úzce spjaty s želivským klášterem, který od poloviny 12. století kolonizoval rozsáhlou oblast české části Českomoravské vrchoviny. Želivský klášter byl založen v roce 1144 řádem benediktýnů, ale již v roce 1149 byli nuceni klášter opustit a na jejich místo byli povoláni premonstráti ze Steinfeldu. Není dosud prokázáno, o který Jeníkov se jedná (tuto událost si přivlastňuje i Golčův Jeníkov), ale současní historikové se přiklánějí k Větrnému Jeníkovu. Byl by to důkaz existence dvorce nebo pomezního strážního místa na tzv. humpolecké cestě, která byla v raném středověku jednou z důležitých spojnic mezi Čechami a Moravou. Prokazatelná existence Jeníkova je doložena v listině papeže Honoria III. z 8. května 1226, ve které potvrzuje územní majetky želivskému klášteru. Jeníkov je jedním z výčtu osad, dvorců a vesnic v listině vyjmenovaných. Opati želivského kláštera byli jeníkovskou vrchností, která se zde udržela celých 270 let až do roku 1422, kdy byl klášter zničen husity. Od roku 1436 vládl nad Jeníkovem a všemi želivskými statky významný rod Trčků z Lípy. Od roku 1572 je užíván nový název – Větrný Jeníkov. Ve starých mapách označován jako Jenikov Vietschi nebo Jenikov Vietrni. V roce 1719 koupil panství italský rod obchodníků Minettiů, za jehož panování byl postaven kostel Panny Marie a došlo k přestavbě tvrze na zámek. V roce 1904 jej do pseudobarokní podoby přestavěl tehdejší majitel Richard Fiedler: Než pojedeme do Úsobí, kde máme s majitelem domluvenou prohlídku zámku, trávíme část odpoledne koupáním a ležením u Černého rybníka, k němuž jsme dojeli po šílené polní cestě: Rybník zaujímá plochu 14,1 ha a jakost jeho vody během koupacích sezón je dlouhodobě hodnocena jako vhodná ke koupání bez možného zdravotního rizika. Voda je trochu chladnější, je třeba se držet u hladiny.
Žádné komentáře:
Okomentovat