Další den na severním Plzeňsku

(předchozí článek Klášter Plasy)

Víkendové Putování za Santinim skončilo, ale my jsme si pobyt na severním Plzeňsku prodloužili...

Po ránu se vydáváme autem do Rabštejna nad Střelou, historického města vzdáleného 7,5 km od Manětína. Rozprostírá se ;nad pravým břehem řeky Střely na ostrohu ohraničeném strmými svahy uprostřed přírodního parku Horní Střela. První zmínky pocházejí z roku 1269, kdy se o rozšíření zdejšího hrádku v mohutný hrad postaral Oldřich Pluh z Rabštejna, podkomoří a později hofmistr krále Jana Lucemburského. Po roce 1524 vybudoval Lorenc Šlik ve východní části hradu renesanční zámek a když zpustl, noví majitelé Pöttingové před ním v roce 1705 postavili nový barokní zámecký objekt. Klášter byl založen v roce 1672 řádem servitů. Na počátku 18. století již areál nevyhovoval potřebám řádu a tak v roce 1730 byla započata výstavba nového východního křídla, plánovaného daleko většího konventu. Od roku 1748 patřilo městečko i celé panství hrabatům Lažanským z Bukové, v roce 1787 byl klášter císařem Josefem II. zrušen. 

Ještě na přelomu 19. a 20. století žilo ve městě pět set převážně německých obyvatel. Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část místní české menšiny. Spolu s ní městečko opustily i poslední dvě židovské rodiny a zakončily tak téměř 300 let dlouhou historii rabštejnské židovské komunity. Konec války přinesl odsun německých obyvatel a brzy také ztrátu městského statutu. Po dokončení odsunu již nebyl Rabštejn plně dosídlen a počet obyvatel dosahoval pouze jedné pětiny předválečné hodnoty. Malebnost městečka předurčila jeho postupnou přeměnu v rekreační sídlo, které ztratilo své postavení samostatné obce a od 1. července 1980 je částí města Manětína. V současné době je Rabštejn nad Střelou domovem 21 trvalých obyvatel, takže z hlediska zalidnění je nejmenším historickým městem na světě. V roce 1992 bylo historické jádro města prohlášeno městskou památkovou zónou, je zde soubor lidových domů s hrázděnou a roubenou architekturou:

Auto necháme na parkovišti na horním okraji města a stoupáme ke zřícenině hradu Sychrov stojící naproti. Některé zdroje tvrdí, že jde o předsunuté opevnění rabštejnského hradu nalézajícího se na protějším svahu, jiné jej pokládají za samostatně vzniklé sídlo. 

Sychrov je poprvé zmiňován roku 1439 a založen byl nejspíš za vlády Karla IV. rabštejnským purkrabím Jindřichem z Rabštejna. Z původní stavby se dochovala okrouhlá věž a vyhloubené prostory ve skále. Z torza hradu je pěkný pohled do údolí řeky Střely a na budovu kláštera, kostela a zříceninu rabštejnského hradu. 

Po prohlídce zříceniny se vrátíme na parkoviště, kde se napojíme na naučnou stezku Rabštejn.Má 14 zastavení a necelých sedm kilometrů nás provede těmi nejzajímavějšími místy Rabštejna i jeho okolí. Od budovy bývalého kláštera servitů si prohlížíme skalnatý vršek se zříceninou hradu Rabštejn nad Střelou. Jedná se o dochované hradní opevnění, které tvořilo jihozápadní cíp celého hradního komplexu. Hrad byl v době své největší slávy nejpevnějším a nejrozsáhlejším v Čechách a sahal až do areálu dnešního zámku, který byl později vybudován na zbytcích gotického paláce. 

Následuje cesta podél budovy pozdně empírového kláštera servitů a barokního kostela Panny Marie Sedmibolestné, postaveného podle plánů Anselma Luragha v letech 1717–1769:

Po sejití schodů se dostáváme na silnici, procházíme náměstím kolem muzea a infocentra Četnická stanice, která tu ještě v 1. polovině 20. století skutečně sídlila. Vlevo od stále klesající silnice stojí loretánská kaple. Míjíme kamenný smírčí kříž z roku 1584 a přicházíme k řece, kde každého uchvátí nedávno zrekonstruovaný kamenný dvouobloukový most, který byl postaven v letech 1335–1340 a pravděpodobně je druhým nejstarším kamenným mostem v Čechách:

Po přejití kamenného mostu nás čeká cesta přírodní rezervací Střela. Po levém břehu řeky Střely pokračujeme členitým terénem až na vyhlídku Hraběcí kříž (485 m). Jedna z legend vypráví, že za tmy a husté mlhy odmítl hraběti Lažanskému poslušnost jeho jinak věrný kůň. Hrabě zde vyčkal do rozednění a u nohou spatřil propast. Za záchranu svého života nechal zde pak postavit dřevěný kříž. Ze skalnatého ostrohu působí panorama městečka se zámkem a kostelem na protilehlé straně hlubokého údolí vskutku monumentálně:

Cesta od vyhlídky postupně klesá, míjíme prvorepublikový bunkr lehkého opevnění a z lesa sestupujeme do údolí k zaniklému Horovu mlýnu. Postavili jej cisterciáčtí mniši z kláštera v Plasech někdy na přelomu 13. a 14. století, takže je pravděpodobně jedním z nejstarších středověkých mlýnů:

Za husitských válek byl vypálen, poté obnoven a v průběhu staletí ještě několikrát upravován. Když jej v roce 1957 poslední mlynář opustil, zásluhou vandalů a nenechavců rychle získal současnou podobu:

Opodál se nachází další „řopík“. Čekám, až jej opustí rodinka s dítětem, abych si pořídil fotku – stojí totiž zcela netypicky uprostřed louky:

Stále pod vedením značky naučné stezky se přiblížíme k řece a po kovovém mostu pro pěší přejdeme na druhý břeh. Od prvních domů začíná cesta stoupat. Zastavujeme se na židovském hřbitově založeném v roce 1654 s náhrobky z 18. až 20. století a zanedlouho už jsme u auta. Vrátíme se do Manětína, abychom stihli prohlídku tamějšího zámku. Ale o tom až v následujícím článku Manětín – barokní perla Plzeňska.

Cestou se ještě krátce zastavujeme v obci Stvolny, kde si fotíme jednolodní kostel Narození Panny Marie. Byl zbudován na přelomu 13. a 14. století, po poškození za husitských válek obnoven. A znovu po třicetileté válce...