V Tunisku

Desetidenní pobyt z katalogu CK DER Touristik 

Po zhruba dvouapůlhodinovém letu z Prahy přistáváme na letišti ve městě Monastir, vzdáleném asi sedmdesát kilometrů od Hammametu, kde máme zajištěno ubytování. Posouváme hodinky o hodinu dozadu, takže přílet je ve 20.20 hod. Monastir založili Féničané a Julius Caesar zde zřídil svůj první tábor před bitvou u Thapsu v roce 46 n. l. Byzantinci zde v 6. století založili klášter neboli monastýr a odtud zřejmě pochází současný název. Město proslulo jako rodiště prvního tuniského prezidenta Habíba Burgiby (*1903), který zde žil až do své smrti v roce 2000 a je zde také pohřben.

Do hotelu Hammamet Beach přijíždíme autobusem z letiště až kolem půlnoci po několika zastávkách u jiných hotelů, kde vždy část cestujících vystupuje. My jsme poslední, tedy na nejvzdálenějším konci od centra směrem k Nabeulu.

*  *  *

Tunisko, plným názvem Tuniská republika, má rozlohu 163 610 kilometrů čtverečních, na nichž žije přes 11,7 milionu obyvatel. Etnické složení: Arabové 98,7 %, Berbeři 1 %, Italové 0,2 %, ostatní 0,2 %. Pokud jde o náboženství, 99,6 % tvoří sunitští muslimové. V 11. století př. n. l. bylo Tunisko osídleno Féničny. V 6. až 5. století př. n. l. městský stát Kartágo ovládal většinu západního Středomoří (Baleárské ostrovy, Korsiku, Sardinii a západní část Sicílie), po punských válkách bylo zničeno a země se stala součástí Římské říše. V 7. století ji obsadili muslimští Arabové a koncem 16. století se stala součástí Osmanské říše, ale později si vydobyla faktickou suverenitu. Zdejší vládci – bejové – se často obraceli na Evropu, jen aby čelili osmanskému vlivu a snažili se zavádět západní reforny. V polovině 19. století se země u evropských bank zadlužila natolik, že to posloužilo Francii jako záminka k tomu, aby v roce 1881 převzala kontrolu nad zemí. Trvající nepokoje vedly v roce 1929 ke vzniku národní strany Destúr, z níž se roku 1934 odštěpilo radikální křídlo Neo Destúr pod vedením již zmíněného Habíba Burgiby. Když roku 1965 získalo Tunisko nezávislost a následujícího roku vyhlásilo republiku, stal se prvním prezidentem.

Tuniská vlajka je tvořená sytě červeným listem o poměru stran 2:3, na kterém je umístěno bílé kruhové pole, v němž jsou zobrazeny v sytě červené barvě symboly islámu – pěticípá hvězda a srpek Měsíce. Ten je otevřen k vlajícímu okraji a připomíná symbol Osmanské říše.

Hammamet leží na východním pobřeží, které se prostírá od Nabeulu až k hranicím s Libyí. Nazývá se Sahel, což v arabštině znamená pobřeží, a vyniká nejlepšími plážemi v zemi. Původně malou rybářskou vesnici Hammamet objevili již dávno před první světovou válkou umělci zvučných jmen jako Flaubert, Maupassant, Wilde či Klee a proslavili ji do té míry, že se postupně stala hojně navštěvovaným turistickým cílem. Hammamet byl také útočitěm Winstona Churchilla, jenž zde pracoval na svých pamětech. Dnešní Hammamet je městem střední velikosti a vyhlášeným turistickým letoviskem, které figuruje na jednom z předních míst v nabídce většiny cestovních kanceláří, které nabízejí pobyty v Tunisku.

*  *  *

Příjezd do hotelu je přes bránu obsluhovanou 24 hodnin denně... 

... a následně dlouhou alejí vzrostlých palem:

V hotelové recepci...

... se nás – po nezbytných formalitách včetně upevnění plastového náramku s nápisem Hammamaet Beach na ruku – ujímá pikolík, vezme naše kufry a odvádí nás do příslušného bungalovu:

Následujícího dne si na schůzce s delegátkou objednáváme dva výlety – ve středu návštěvu Tunisu a Kartága (55 eur) a ve čtvrtek a pátek dvoudenní okruh Tuniskem (135 eur). Ostatní dny budeme relaxovat na pláži, slunit se a koupat.

Oběma výletům se věnuji v samostatných článcích, a tak přeskočím k předposlednímu dni našeho pobytu, kdy jsme se vypravili taxíkem (15 dinárů) na návštěvu Hammametu, konkrétně jeho malebného historického jádra na výběžku do moře. Propletenci křivolakých uliček staré medíny s krámky plnými turistických lákadel vévodí rekonstruovaná kasba neboli pevnost. Za osm dinárů vstupného se po ní můžeme potulovat libovolně dlouho:

Po hradbách obcházíme celou kasbu a užíváme se výhledy na moře,...

... medínu,...

... na město...

... i na památník Mořské panny z Hammametu:

Sestupujeme z hradeb do medíny, touláme se jejími uličkami...

... a fotíme tuniské dveře považované za symbol štěstí a bohatosti domácnosti:

Vyrábějí se z masivního palmového dřeva a ještě se vyztuží plechem. Často jsou zasazeny do bohatě zkrášleného portálu. Obvykle se natřou modře,...

... i když se setkáte i s hnědými či žlutými:

Pouze dveře do veřejných lázní či mauzoleí marabutů (islámských světců) se skví barvou zelenou nebo červenou. Za vlády Hafsovců (13. až 16. stol.) byly tuniské dveře téměř vždy bez příkras, v 16. a 17. století se v Tunisku rozšířil maurský styl s geometrickými vzory, jež byly za turecké nadvlády nahrazeny stylizovanými rostlinami. V 19. století ovlivnila zabarvení a výzdobné motivy tuniských dveří evropská móda. Velká část dveří má charakteristické kamenné ostění se střídajícími se tmavými a světlými kvádry:

Každé dveře jsou opatřeny klepadly, která mají obvykle tvar ruky. Klepadlo nalevo je určeno pro ženy, zatímco pravé pro muže:

Téměř u každého vchodu je kresba nebo mozaika ryby a ruky Fátimy:

Jdeme k památníku se třemi mořskými pannami – nejen ze zvědavosti, ale také kvůli virtuální keši...

... podíváme se k pláži s několika rybářskými loďkami,...

... k památníku, jehož účel jsme neidentifikovali,...

... a kolem fontány...

... míříme k severnímu okraji města, abychom vystoupali na vrchol, respektive dva vrcholy – jižní...

... a severní – kopce Jabal Al Hammamet (98 m):

Krajina je tu trochu jiná:

Taxík zpátky do hotelu nás stojí jen 6 dinárů, však také cesta byla o dost kratší...

Následovat bude článek Hlavní město a Kartágo