Na příhodném místě (bez dalších autobusů a jejich pasažérů) zastavujeme, a protože průvodce vše správně načasoval, nečekáme dlouho a slunce vychází:
Za vesničkou
El Hamma du Jerid zastavujeme před kavárnou...
... a po krátké přestávce přesedáme do terénních toyot. Vyrážíme k severozápadu, blížíme se k horskému hřebenu
Jebel en Negeb a já očekávám, kdy odbočíme někam do dun.
Asi jsem při průvodcově povídání nedával pozor (není divu, neboť mele jako kdyby byl na klíček), protože jedeme asi 40 kilometrů stále po silnici a pak odbočujeme do horské oázy
Chebika, jedné ze tří nejznámějších v Tunisku.
Vesnička s domy postavenými z kamene a hlíny se přimyká k úbočí hory. Pravděpodobně vznikla na místě římské základny Ad Speculum, jež byla součástí linie Limes Tripolitanus, která měla sloužit jako obrana proti nájezdům divokých saharských kmenů. Úzkým chodníčkem stoupáme k úzké, snad jen půl metr široké škvíře, kterou se protáhneme a klesáme do kaňonu, na jehož dně teče potůček lemovaný palmami a tvořící na několika místech malé kaskády. Hlavní turistickou atrakcí je malebné jezírko s palmovým hájkem a vodopádem:
Po betonovém chodníčku podél průrvy, která se kolmo zařezává do skal, se vracíme k zaparkovaným vozům a cestou čelíme několika prodavačům především pouštních růží.
Pouštní růže zvané také „květy pouště“ jsou nejznámějším a nejlevnějším suvenýrem, jaký si lze z jižního Tuniska přivézt. Dobývá se z hloubky několika metrů pod pískem a pokud vás zajímá chemické složení, jedná se o sádrovec neboli síran vápenatý (CaSO4·2H2O), který působením podzemní vody vytváří krystaly připomínající květy růží.
Znovu usedáme do terénních aut a vracíme se směrem, kde máme zaparkovaný autobus. Záhy však přichází překvapení – odbočujeme ze silnice doprava na uježděnou cestu pískem a kamením. Následuje místy dost divoká jízda...........
Krátkou přestávku máme u skalního útvaru připomínajícího velblouda... ... a pak pokračujeme dál. Sjíždíme z duny... ... a zůstáváme stát u prapodivných objektů: Jedná se o kulisy z kultovních filmů vesmírné ságy Star Wars (Hvězdné války). Když americký filmový režisér, producent a scenárista George Lucas (*1944) přijel do Tuniska poprvé v 70. letech minulého století, uchvátila ho nejen scenérie a nádherné světlo, ale i vřelé přijetí, kterého se mu zde dostalo.
Vyrostla zde mytická pouštní planeta Tatooine, která představovala domov hlavního hrdiny Luka Skywalkera. Natáčelo se v okrese Tatouin, jehož název také inspiroval pojmenování filmové planety, zatímco jméno jedné z postav, Chewbacca, bylo inspirováno rovněž blízkou horskou oázou Chebika
. Spolupráce přinesla užitek oběma stranám a část tržeb z prodeje lístků na původí film Star Wars byla použita na pomoc nejchudším oblastem Tuniska.
Planeta vzdálené galaxie je k dispozici návštěvníkům od roku 1977, ovšem dnes je už poněkud zchátralá, drátěné pletivo napnuté na lamelovém rámu a pokryté bahnem nevydrží věčně, a to ani ve stabilním klimatu na Sahaře...
Vracíme se k autobu parkujícímu u kavárny, fotím si typický patník s červenou čepičkou (tentokrát bohuželnotně vybledlou) a jménem cílového města. Patníky jsou rozmístěn v jednokilometrových intervalech podél všech asfaltových silnic, takže stále máte přehled jestli jedete správným směrem.
Dostáváme se středního Tuniska a míříme do jeho největšího města Kairouanu, zařazeného v roce 1988 na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Honosí se nejslavnější a nejuctívanější mešitou v zemi a je také centrem výroby koberců. Však také návštěvu jednoho obchodu máme v programu!
Tradice tkaní koberů v Kairouanu sahá stovky let do minulosti. Na svět zde přicházejí dva druhy – vázané a tkané, přičemž tkané bývají levnější. Vázaný koberec charakterizují hlavně červená, modrá a zelená barva a geometrické vzory. Cena koberce se odvíjí od počtu uzlíků na metr čtvereční, dále od kvality materiálu a tkalcovské techniky. Hedvábné koberce mohou mít až 500 000 uzlíků na metr čtvereční.
Kairouan založil v roce 670 n. l. Ukba ibn Náfi, jeden z druhů proroka Muhammada, jako opěrný bod během svého tažení v rámci arabské expanze z Egypta směrem na západ. Podle legendy zakopl jeho kůň o zlatý pohár zavátý pískem a když jej zvedl, ze země pod ním vytryskl pramen. První hradby kolem Kairouanu byly postaveny v roce 762. V té době byly prolomeny šesti branami a obepínaly menší území než dnes. V centru tohoto obehnaného prostoru se vyjímala Velká mešita. Hradby byly opakovaně ničeny a přestavovány. Svou slávu prožilo město za vlády dynastie Aghlábovců v 9. století. Tito arabští panovníci si zvolili Kairouan za hlavní město své říše a nechali zde vybudovat mnoho významných staveb, mezi něž patřily nejen mešity a paláce, ale i dodnes zachovalé vodní nádrže na schraňování srážkové vody ze zimních dešťů pro období letního sucha. Město bylo vypleněno během invaze divkých Hilálů z horního Egypta v 11. století. Mešita byla jedinou stavbou, která byla ušetřena a díky tomu se dodnes zachovala v podobě z doby raného islámu. Hradby medíny se dočkaly obnovy až v 18. století, kdy byly obohaceny o dvacet válcových věží. V současné době mají hradby čtyři brány.
Hlavní památkou města je
Velká mešita, známá také jako mešita Sidi Ukba, podle svého zakladatele, vznikla roku 670, ale byla úplně zničena. Převážná část budovy, kterou vidíme dnes, se datuje do 9. století, byť od té doby byla několikrát architektonicky upravena. Náleží k nejstarším a největším modlitebnám islámského světa a je čtvrtým nejvýznamnějším místem po Mekce, Medíně a Jeruzalému. Sedm návštěv této mešity se podle muslimů vyrovná jedné cestě do Mekky...
Podstavec minaretu byl postaven v letech 724 až 728 a řadí se k nejstarším dochovaným památkám svého druhu. Stal se vzorem pro všechny minarety v této oblasti islámského světa. Zbylá část minaretu se rodila v 9. století a vypíná se nad rozlehlým nádvořím obklopeným ze tří stran arkádami. Do horního patra minaretu vede 129 schodů, ale přesvědčit se o tom nemůžeme, mešita je jinověrcům nepřístupná.
Alespoň se tedy podíváme z výšky na hradební zeď a za ní se prostírající hřbitov:
Žádné komentáře:
Okomentovat