Neznámá Telč

  Já vím, zdá se to jako protimluv, vždyť kdo by neznal Telč, její malebné náměstí plné nádherných patrových měšťanských domů se zdobnými štíty a podloubím, stejně jako zdejší renesanční zámek? Ovšem i v Telči, která letos slaví 20. výročí zápisu historického jádra města do Seznamu světového dědictví UNESCO, jsou místa méně známá či dokonce úplně neznámá. 

  Jedním z nich je konvikt sv. Andělů na náměstí Jana Kypty a dost možná, že už toto seskupení nezvyklých pojmenování ve vás probudí zvědavost. Kyptovo náměstí se nachází na jižním okraji historické části města, konkrétně mezi zámkem a Ulickým rybníkem. Pojmenováno je podle učitele a hudebního skladatele Jana Evangelisty Kypty (1813-1868), který od roku 1848 až do své smrti působil na dívčí obecné škole v Telči, vytvořil chrámový orchestr a sbor, komponoval chrámovou hudbu, ale složil i řadu populárních skladeb, ať již to byly polky, valčíky, pochody nebo pohřební písně. Napsal také Stručný dějepis města a panství Telče a v roce 1862 z latiny přeložil životopis Františky Slavatové. A to je postava v historii Telče nadmíru důležitá. Když totiž Zachariáš z Hradce a další příslušníci tohoto rodu zemřeli bez mužských potomků, díky Lucii Otýlii, sestře posledního z nich, stal se pánem Telče její manžel Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka, v roce 1618 slavný účastník pražské defenestrace. Zmíněná Františka, rozená hraběnka z Meggau, povolala po skončení třicetileté války do Telče jezuity, v letech 1651-1654 pro ně dala přímo proti zámku postavit kolej, v letech 1663-1667 kostel Jména Ježíš a v roce 1668 nechala přestavět bývalou zámeckou sladovnu pod farním kostelem na konvikt sv. Andělů, který sloužil jako chrámová hudební a pěvecká škola.

  Z výše zmíněných staveb zůstal bez větších změn jen barokní kostel, do náměstí netypicky obrácený boční fasádou a nikoliv průčelím, jak bývá zvykem. V jezuitské koleji byla po zrušení jezuitského řádu zřízena kasárna, později zde byla dívčí měšťanská škola a ve 2. polovině 20. století střední odborná škola. Po rozsáhlé, avšak citlivé rekonstrukci v letech 2009-2011 se proměnila v Univerzitní centrum Masarykovy univerzity v Brně a kromě více než dvou desítek učeben, dvou poslucháren a pracovišť pedagogů jsou zde také ubytovací kapacity, knihovna a poradensko-informační centrum. Konvikt sv. Andělů se po zrušení řádu stal obytným domem panských úředníků, dnes je významnou stavební památkou, ve které sídlí Vzdělávací a konferenční centrum využívané pro pořádání seminářů, kurzů, konferencí a školení. Disponuje konferenčním sálem pro 40 osob, umožňuje ubytování 34 osob v jedno- a  dvoulůžkových pokojích a apartmánech a v letních měsících je přístupná zahrada s terasou na břehu rybníka.

Točité schodiště do patra

Chodba v přízemí

Pracovna ředitelky

Freska v jedné z kanceláří

Posezení u kulatého okénka

Jižní strana konviktu

Skulptura na zahradě



Na zahradě

Pohled přes Ulický rybník

  Další méně neznámou stavbou je na jižním břehu Ulického rybníka nově zrekonstruovaný Lannerův dům. Původně byl nad jižním břehem Ulického rybníka dvůr zvaný Na veselí, který patřil hejtmanovi telčského panství Janu z Veitmile. V polovině 17. století se opět objevuje jméno hraběnky Slavatové, která objekt zakoupila pro jezuity a ti zde zřídili dispensář, tedy jakési letní sídlo. Pro pohodlnější spojení s kolejí ve městě byla tehdy přes Ulický rybník zřízena lávka, jejíž obdoba byla roku 1998 postavena blíže k hrázi. V majetku řádu setrval objekt do jeho zrušení roku 1773. Vznikla zde textilní manufaktura, která vystřídala několik majitelů. Z nich Jakub Lang nechal dispensář roku 1814 přestavět na trojkřídlý zámeček, který sloužil k bydlení majitele textilky a její správě. V roce 1863 byla výroba textilu přenesena do nedaleké obce Krahulčí, výrobní objekty začaly chátrat a po požáru roku 1890 byly postupně do roku 1903 odstraněny. Plochu po továrních budovách a přilehlý park časem téměř zcela zaplnily školy a sportoviště. Lannerův dům sloužil různým institucím, dnes je v majetku ministerstva kultury a po dva a půl roku trvající rekonstrukci se stal sídlem krajského pracoviště Národního památkového ústavu. Bude však sloužit i ke vzdělávacím aktivitám pro veřejnost, přízemní prostory jsou vhodné například k pořádání výstav.



Lannerův dům, nové sídlo Krajského pracoviště Národního památkového ústavu