Návštěvu Telče, skvostu Vysočiny
zapsaného na seznamu UNESCO, si zpestřuji absolvováním naučné stezky
Lipky. Je dlouhá necelých osm kilometrů a návštěvníky zavádí do míst, jejichž využívání
k aktivnímu odpočinku má nečekaně dlouhou tradici počínaje zálibou šlechty v lovu,
jízdě na koni a střelbě na terč přes křesťanské poutě ke kapli sv. Karla
Boromejského a nedělní vycházky telčských měšťanů až po dnešní turistiku či
jogging.
Na
cestu se vydávám od skleníku v podzámeckém parku:
Přecházím
rušnou výpadovku na Studenou a rázem se ocitám na okraji lipové aleje. V roce
1881, u příležitosti sňatku Rudolfa Habsburského se Stephanií Belgickou, byla
alej přejmenována na Stromořadí
korunního prince Rudolfa a princezny Štěpánky,
ale sáhodlouhý název se neujal a vžilo se prosté pojmenování Lipky.
Alej je dlouhá takřka půldruhého kilometru a spojuje podzámecký park s bývalou
bažantnicí, někdejší panskou myslivnou a navazující oborou, později změněnou na
lesopark. Výlety do Lipek k romantickým lesním zákoutím s Hadím jezírkem a Jezírkem
lásky krásně popisuje František Kožík v knize Jezerní růže.
Naučná
stezka má devět zastavení, ale já se zmíním jen o některých. Například to třetí
se jmenuje Vyhlídka, takže není těžké uhádnout, co mě zde čeká: nádherný
výhled na severozápadní okraj Telče. Pro
někoho bude z celé naučné stezky nejzajímavější zastavení u kaple sv.
Karla Boromejského, pro jiného zase sedmá zastávka Obornictví.
Kapli sv. Karla Boromejského nechala
vybudovat matka mladého hraběte Jana Karla Jáchyma
Slavaty (1641–1712) v místě, kde rok předtím (13. října 1662) její syn
spadl při honu do vlčí jámy, jak se kdysi říkalo dírám po neúspěšném dolování.
V jámě, z níž se nemohl vyprostit, ve smrtelných úzkostech učinil slib, že
bude-li zachráněn, vstoupí do kláštera takového řádu, k němuž bude náležet
mnich, kterého potká jako prvního. A zázrak se opravdu stal, Slavatu vysvobodil
jakýsi chasník z nedalekého Vanova a Slavata svůj slib splnil. Zrušil své
čerstvé zasnoubení s hraběnkou Klárou Terezií z Attems a vstoupil do
karmelitského kláštera v Itálii. Slavatům tím však začalo hrozit vymření po
meči a papež proto Janu Karlu Jáchymovi nabídl dispens, tedy možnost vrátit se
do světského života, oženit se a mít potomky. Mladík ale odmítl se slovy, že „…i
když rod Slavatů vymře, proto přec svět nezhyne“. Současní historikové této příhodě
ale prý moc nevěří. Slavatu k víře měla už od mladého věku nutit rodinná tradice
a na vstup do řádu bosých karmelitánů se měl mladý šlechtic připravovat už
dávno před tím, než spadl do díry v lese.
Relativně
nedávno došlo v této kapli k tragické události: rok a pár dní
před 300. výročím šťastného zachránění mladého Slavaty
zemřel zde kněz Vladimír Koukal. Asi třiatřicetiletý, v červnu
roku 1961 vysvěcený kněz, rodák z Rosic u Brna, nastoupil na
konci července jako kaplan do Telče a 26. září 1961 zašel s
jedním pomocníkem připravovat tehdy zchátralou kapli k pouti,
které se zde od jejího postavení každoročně konaly. Chystalo se
k velké bouřce, ale kněz řekl, že se pomodlí a zatím snad
nečas přejde a pak budou pokračovat v přípravách. Druhý muž
odešel, aby jej při modlitbě nerušil. Bouře se přihnala
ohromnou silou, třeskla velká rána, dělník vběhl dovnitř a
spatřil mrtvého P. Koukala. Blesk sjel po křížku na kapli a
věčném světle přímo do hlavy klečícího kněze – ještě
držel růženec. Odešel na věčnost po třech měsících kněžské
služby…
Na
ploše dnešního lesa za bažantnicí se rozkládala obůrka, ve které byli v roce
1582 chováni jeleni a o pár let později daňci. Za první pruské války roku 1740,
kdy byla Telč okupována saským vojskem, obůrka zanikla, Sasové zvěř vystříleli
a plaňkový plot byl spálen.
V závěru
vede naučná stezka kolem jednoho z potoků napájejících soustavu telčských
rybníků. Potok byl v roce 2006 v tomto místě revitalizován, což v tomto konkrétním
případě znamená, že kdysi nesmyslně napřímený a zahloubený potok byl znovu přetvořen
do přírodní podoby, která mu díky mnoha zákrutům a mělkému korytu umožňuje
rozliv na okolní nivní louky. Pro zpestření byl potok doplněn soustavou devíti
tůní.
Žádné komentáře:
Okomentovat